honeysuckle

Tohle není pohádka o Jabloňové panně, Ester Geislerovou uvidíte jen asi ve dvou scénách. Tohle je one-woman show Vilmy Cibulkové, která hraje macechu-čarodějnici. Souhlas s komentářem uživatelky Jezinka.Jezinka - až na to, že já nevidím důvod, proč dávat více hvězdiček. Největší problém jsem měla s postavou knížete (K.Dobrý) - na začátku egocentrický blbec, který pod vlivem čarodějnice zblbne ještě víc (až do té míry, že jde chytat holoubka do studny). Pohnutky čarodějnice mi byly také trochu nejasné (Ošidí knížete, aby se mohla stát vládkyní - a následně zemi začne pustošit? Čemu sakra chtěla vládnout? A proč vlastně, když byla tak mocná?). Poznámka: Běla s holoubkem měli víc scén a lepší chemii než kníže s Jabloňovou pannou.

Marně hledám nějaké to zrnko vlastní invence tvůrců. Ústřední motiv nadpřirozeného průvodce hlavního hrdiny, jenž díky němu dospívá a nakonec dojde vytouženého štěstí byl použit už mnohokrát a lépe (O Janovi a podivuhodném příteli, O svatební krajce). Tady je ještě ona nadpřirozená bytost mentálně hendikepovaná a místo štěstí nosí problémy, být Johankou tak sudičku okamžitě reklamuju. Hned v natahovaném úvodu zapříčiní její útěk z domova a pro jistotu srovná její dům se zemí, to asi aby se náhodou nechtěla vrátit. Johance štěstí nepřeje ani později a zamiluje se do největšího pitomce v celém království, kterým je shodou okolností samotný princ. Romance a la Tři oříšky pro Popelku bohužel nefunguje, princ je na konci stejné ucho jako na začátku a ještě Johanku sprdne poté, co ta zachrání jeho sestru před nechtěných sňatkem. K tomu všemu jim hraje naprosto otřesný hudební doprovod (opravdu si nepamatuju že by některá pohádka z posledních let měla horší soudtrack). Potěšily mě snad jen půvabné a sympatické herečky: Dominika Zeleníková jako Johanka, Kristína Peláková jako princezna a Szidi Tobias jako královna. A jako fanynka pěkných kostýmů oceňuji recyklaci svých oblíbených šatů ze starších pohádek. Z letošní nadílky (2015) se věru nemohu rozhodnou jestli bylo horší tohle nebo Strachův Svatojánský věneček.

Souhlas s komentářem uživatele Mariin. Eva Horká prostě nikdy hrát neuměla, pouze přehrávat a proč ji v pohádkách často nechávali zpívat, když zpívat neuměla, je mi též záhadou. Výborný je ovšem zbytek obsazení: ďábelská Divíšková, sympaťák Šimánek nebo okouzlující Vašinka. Slušná pohádka s dobře vystavěnou (třebaže jednoduchou) zápletkou.

Někteří tvůrci filmových pohádek se zřejmě domnívají, že vnitřní logika, návaznost scén a jasná motivace jednání postav jsou v tomto žánru volitelné atributy. Pánové Rapoš a Šiška jsou toho názorným příkladem. Pro představu pro ty z vás, kteří si tento divácký zážitek odpustili: Drak se chtěl lidem pomstít za (údajné) pošlapání své přistávací Pomněnkové louky. Místo toho, aby jim na hraniční louku zakázal přístup (což se jasně nabízelo), zapověděl sňatky mezi Čechy a Slováky. Proč? Princ s princeznou vědí, kolik lidí je zakleto kvůli drakově kletbě, ale je jim to šumák – klidně mu jdou nadšeně uklízet jeskyni. Cože? Přitom přirozená by byla počáteční nedůvěra/nevraživost mezi nimi a drakem postupně přerůstající v přátelství. Zlý skřet dobrovolně slouží drakovi (ač to nevypadá na nejvýdělečnější flek) – ale proč chtěl zničit dračí vejce, za které byl jeho chlebodárce zodpovědný? Malý dráček se od malička učí česky i slovensky – tak proč v dospělosti jedna jeho hlava mluví pouze česky a druhá pouze slovensky? Proč mladí hrdinové potřebují kouzelné propriety (dračí zub a štětiny) na odstrašení nežádoucích nápadníků/nápadnic, tohle by si snad měli umět vyřešit bez kouzel! Proč začne mladá dvojice řešit zlomení kletby až v poslední třetině pohádky, a ne hned, jak se s drakem skamarádí? Co je to s těmi podivnými skoky v čase (Kolik let trvala kletba? Kolik let trval děj – těch slavností rovnodennosti tam proběhlo nějak moc!). Takhle jsem se během pohádky ptala snad tisíckrát, přičemž tím největším otazníkem pro mě zůstává, PROČ tahle pohádka vůbec vznikla? Její útroby totiž nejsou v pořádku ani s přimhouřenýma očima, jazyková úroveň dialogů je otřesná (tenhle scénář neviděl korektora ani na obrázku) a když tvůrci nevěděli, kam dál, vypomohli si písničkou, lidovou veselicí, čůrajícím chlapečkem nebo klokanem. Přátelé, věřte mi, že špatná slovenština Karla Gotta mi vadila ze všeho nejméně. Nerada dávám pohádce „odpad“, ale dvě milé královny, talentovaná mladá dvojice a nostalgická vzpomínka na Karla Gotta tohle dílo nezachrání.

¨*Kick-Ass a Hit Girl stojí nad bednou se záhadnou zbraní* Kick-Ass: ,,Je to to, co si myslím?" Hit Girl: ,,Jo. A začni si číst návod, budeš to za pět minut potřebovat." Začala jsem to sledovat s tím, že aspoň zjistím, o co jde, než to po pěti minutách vypnu. Nejenom, že jsem film odkoukala až do konce, ale naprosto neočekávaně jsem se při něm výborně bavila. Komiksový film, který si zároveň z komiksů dělá legraci (scény s přeskakováním střech), z humorných scén plynule přechází do citově vypjatých, akce se střídá s vyprávěním (skvělá pasáž o minulosti Big Daddyho podaná formou komiksu) a vše přitom výborně vyvážené. Po konci filmu jsem koukla na režii. Aha, Matthew Vaughn. Tím se to vysvětluje. PS: překvapivě povedený český dabing

Už od začátku je jasné, kdo je zlý a kdo hodný, takže o "detektivní" pohádce nemůže být řeč. Mimoto příběh postrádá gradaci, jen si tak plyne, žádná krize, nic, a padouši jsou potrestáni ještě dříve než stihli něco pořádného napáchat. Roztomilá Čvanča, taktéž čtverka Adamovská-Mrkvička-Somr-Vlach, kteří podávají tradičně nadprůměrné výkony. Hodně mi vadila scénická hudba, která prochází celou pohádkou a hraje i ve scénách, kde je hudební podkres zbytečný, až otravný.

To, co ze začátku vypadalo jako slibně se rozvíjející pohádková komedie se skvělým hereckým obsazením se zvrhlo ve scénáristický propadák s místy divnou scénickou hudbou (teda pane Uhlíři!) a podivnými záběry (dojemně laděná scéna se zbloudilým oslíkem či Issová a Dyk jak proti sobě běží ve zpomaleném záběru). A děj žádný. Hezké písničky, vtipná jazyková bariéra mezi zamilovaným párem ani Vydra s Libuškou to nevytrhnou. Věčná škoda a paní režisérku bych pro příště k pohádkám nepouštěla.

Průměrná půlhodinová pohádka. Scénář mohl být lepší - schází mu nějaký ten "krizový moment" a výraznější pointa. Jinak dobří herci (Mrkvička, Dvorská, Větrovec a neokoukaná Jindra Bartošová jako Liduška) a pěkná hudba.

Tady už nedává smysl vůbec nic. Hlavní hrdina ztvárněný extrémně nesympatickým Šafaříkem má poctivé práce plnou pusu, ale vidíme ho jen lhát, intrikovat a simulovat. S přibývajícími minutami mu navíc klesá IQ a tajemství kouzelného kamene nahlas vyžvaní, když si myslí, že je sám v pokoji (přitom VÍ, že má jeho nepřítel špehy). Princeznu Adélku zase trápí zločiny rádce Neklana, ale není schopná vzít svého otce za ruku a ukázat mu, jak zle se lidem v království žije. Král se přitom zdá být jasné mysli: na čem tedy byla založena jeho důvěra v Neklana na úkor vlastní dcery? Proč ta scéna s dvořany v negližé, když je mohl Žito kouzlem prostě všechny přinutit říkat pravdu? Kouzelný kámen své moci nabýval a pozbýval, jak se to režisérovi hodilo. Proč Lucifer na konci poslal čertici za trest na zem páchat zlo, neměla by spíše ke zlu ponoukat jiné, jak káže pohádkový kánon? Pitvořící se čerty doporučuji vrátit kolegovi Troškovi. Jazykově strašné (Zelenku baví přehazovat slovosled, takže postavy mluví jako mistr Yoda). V řadě scén jasně vidíme a slyšíme ozvěny jeho předchozích pohádek (např. když princezna dvořanstvu představuje Žita, připomíná to obdobné scény z Nesmrtelné tety a Kouzel králů). Orchestrální hudba byla příliš megalomanská na tak komorní pohádku a muzikálová čísla byla nemelodická a zbytečná. Klady: cameo Honzy Hrušínského, který znovu dokazuje, že umí hrát i civilně, pěkné stylizované kostýmy a jedno roztomilé koťátko. Ale to nestačí ani na tu jednu hvězdičku.

Koukatelná záležitost s několika dobrými momenty – to je to nejlepší, co se dá o této pohádce říci. Ani dobrý soundtrack a nápaditá hudební čísla ,,Buchet je spousta" a ,,Vladane, Vladane" nevyváží slabý scénář a absolutní absenci charismatu obou zloduchů (Jitka Schneiderová a Michal Slaný). Petra Tenorová je zde (narozdíl od pohádky Sněžný drak) předabovaná Marikou Šoposkou, což mi úplně nesedí. Předabovat spíše měli Martina Krause, který bohužel neumí hrát, pohybovat se ani mluvit (řadu jeho replik jsem spíše odhadovala, a to jsem pohádku viděla několikrát). Vtipně pak působí moment, kdy si na konci Tadeáš s princeznou vyjedou mezi prostý lid, aby měli dobré PR a nechali se zvolit vládci (původně Vladanova) království.