Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Popelka je hodná a hezká dívka bez matky a posléze i bez otce, který ji nechá napospas své druhé ženě a její dceři. Její macecha a nevlastní sestra Dora nemají Popelku rády. Zatímco ony plánují jít na královský ples a vnutit mladému princi Dořinu ruku, Popelka se musí starat o statek stejně jako ostatní služebnictvo. Popelčina macecha si při jedné návštěvě královského páru vymůže na královně pozvání na ples, kde si má princ vybrat nevěstu. Čeledín Vincek proto musí jet do města nakoupit látky a šperky. Skromná Popelka poprosí jen o to, co mu cvrnkne do nosu. Vincek jí přiveze tři kouzelné oříšky, které ukrývají vždy to, co dívka právě potřebuje. Jednou je to lovecká kamizolka, ve které dívka poprvé okouzlí prince, když nad ním zvítězí při střelbě z kuše, podruhé zase nádherné šaty na ples, kde si princ má na žádost rodičů vybrat nevěstu. A nakonec i svatební šaty… Filmová verze Popelky, kterou natočil v koprodukci tehdejší ČSSR a NDR režisér Václav Vorlíček, patří ke klasice české i německé filmové pohádkové tvorby. Zvláštní poetické kouzlo dávají filmu zimní exteriéry, natáčené v okolí zámku Moritzburgu v Německu, v okolí hradu Švihova a v krajině mezi Klatovy a Železnou Rudou. Hlavní roli si zahrála vynikající Libuše Šafránková a jejího vytouženého prince Pavel Trávníček, jemuž ovšem propůjčil hlas Petr Svojtka. Mimořádný podíl na atmosféře má i hudba Karla Svobody. V titulcích je jako spoluautorka scénáře uvedena Bohumila Zelenková – ta však jen propůjčila své jméno skutečnému autorovi Františku Pavlíčkovi, který nemohl být uváděn z politických důvodů. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (946)

Lima 

všechny recenze uživatele

Ať to beru, jak to beru, tohle je opravdu ta nejlepší pohádka, která kdy u nás vznikla. Pohádkovou atmosférou jenom překypuje, bílé zasněžené pláně, stejně jako sněhem obalené smrky kameře přejí a herecký ansábl je bezchybný, včetně německých zástupců. Klukovsky rozverná a zároveň žensky půvabná Libuška je k nakousnutí a tehdy ještě štíhlý Pavel Trávníček je princ, jak má být. No a světe div se, i Svobodova hudba a "božský Kája" to nekazí a jeho zdejší song je snad jediný, který jsem od něho ochoten akceptovat. Od té doby se Vorlíček tomuto skvostu ve svých dalších počinech ani v nejmenším nepřiblížil. ()

verbal 

všechny recenze uživatele

Tento komentář věnuji svým "nejoblíbenějším" uživatelům – Hochům z Filmové teorie. Snad jim pomůže znovu spatřit realitu všedního dne. ********* Sine ira et studio!!! Eklatantní paralela Vorlíčkovy tvorby s giganty žánru jako Tarkovský, Von Trier či Buňuel je flagrantní již od prvních minut tohoto elaborátu adespotonu orální kultury. Především afiliativní symbol sovy (ať už mající jakýkoliv signus) představuje edukovaného telebedekra, který významně asistuje divákovi prožít smysl všech mistrových metafor a navodit tak signifikantní inverzivní tendence. Avšak i pro nezasvěceného diváka, u nějž by se zpočátku mohla objevit averze, ba co víc dokonce negace mistrovy epistuly, poskytuje Pan režisér mentorskou berličku. Jedná se zejména o simplifikovaný konfrontační úzus dobra a zla ( Ano, zde mám namysli explicitně zlou macechu a její ambiciózně edukované vlastní dcery v přímém rozporu s repulzivní edukací dcery nevlastní !! ), chudoby a bohatství (Neutěšené aparigrahické Popelčiny poměry versus ad hoc propertiální konzumerismus šlechty!!). Pokud v tomto aktu přistoupíte na mistrovu hru, budete schopni plně prožít předfinální tenzní gradaci při testaci inkriminovaného střevíce!!! Rozradostnění abstrakní vizualizací postfreudovského axiomu prostě potom musíte odpustit tvůrci (možná pro někoho slaboduché) finále ve smylu „Honesta vita est beata“, kdy ústřední dvojice naváže eternální, koexistenčně kopulativní vztah. Pochopíte li plně režséruv záměr, film vás konkveruje a **Na tomto místě se i JÁ musím snížit k insitnímu výrazivu některých uživatelů** „Sežvýká a vyplivne". Silně pochroumáni a polepení slinami pak budete ještě dlouho meditovat nad smyslem života a zejména buddhistickou tezí zvuku tleskotu jedné ruky!!!!!! .. dále viz Antikrista ()

Reklama

Tosim 

všechny recenze uživatele

Tak jsem si o letošních Vánocích Tři oříšky zrevidoval. Nechci jí ubrat status kvalitní podívané, ale připadá mi, že je prostě až moc jednoduchá (ples se koná jen jeden) a i přes přítomnost postav macechy a nevlastní sestry se Popelka nemusí ani moc snažit a mnoho věcí jí spadne do klína tak nějak samo sebou. Dá se to srovnat s filmaři, kteří díky shodě určitých okolností točili poněkud jinak, než původně chtěli (sníh). Ovšem aby nedošlo k omylu, mnoho nadprůměrných složek snímku, notoricky známých, funguje i na mě (hudba, lokace, hlavní představitelka). Prostě jsem měl vždycky radši jiné dvě Vorlíčkovy pohádky, ve kterých mají vnitřní napětí i nástrahy osudu mnohem větší intenzitu a účinnost. Jak se budí princezny a zejména pak Princ a Večernice. To je aspoň majstrštyk! ()

Douglas 

všechny recenze uživatele

Jistě, může se zdát v případě notoricky známé pohádce zarážející, ale před pár lety jsme dávali dohromady společnou knížku o ní. Byl jsem přitom požádán pokusit se pomocí detailního rozboru filmu odpovědět na docela široce položenou otázku, čím jsou vlastně TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU natolik výjimečné, že dosáhly takového tuzemského, ale především mezinárodního věhlasu. Byla to zajímavá výzva, protože i já je měl od dětství zažité především jako divák a v souvislosti s vánočním televizním časem... Tou odpovědí pro mě nakonec bylo vrstvení, které umožňuje spojit očekávané s neočekávaným, kdy jako diváci dostáváme i nedostáváme popelkovský příběh. Mnohem více než na poli vyprávění či výstavby světa mě ale TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU po analýze záběr po záběru překvapily svým filmovým stylem, protože jde o jeden z nejokázalejších příkladů práce s transfokátory (zoomy), s docela dlouhými objektivy v překvapivé kombinaci s inscenováním do hloubky, stejně jako s různými takřka avantgardními postupy. Tyto techniky sice pro většinu diváků zůstávají neviditelné, ale přitom se na nezaměnitelnosti filmu neopominutelně podílí (viz dále, strana 73-84). Po dvou letech od vydání knížky si můžete přečíst celou analýzu tady, i když už je po Vánocích (ale než řeknete švec, už se zase budou blížít, takže je to jedno ;)). ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Nemůžu si pomoct, ale mě to s těma oříškama nefunguje. Po skončení této pohádky jsem byl tak okouzlen tím krásným příběhem a Libuškou Šafránkovou v těch nádherných šatech, že jsem okamžitě pelášil k nejbližšímu vietnamcovi a koupil 10Kg vlašských ořechů. Loupal jsem je celej tejden jak veverka a hovno, žádný šaty, auta, boty, elektronika, mobily nic mě z nich nevypadlo. Zato pro samý skořápky a ořechy jsem pak nemohl najít ani postel a úklid oříškového bordelu mě zabral celej měsíc, protože mě žádný zvíře nepřišlo na pomoc. Tím chci říci, že tato pohádka není podle skutečné události. ()

Galerie (63)

Zajímavosti (159)

  • V Česku existují dvě restaurované verze filmu. Jedna je v distribuci na Full HD blu-ray. Tu digitalizoval většinou z originálního negativu Národní filmový archiv do 4K rozlišení. Výsledný obraz je upraven podle prvních distribučních kopií tak, aby co nejvíce připomínal první uvedení v kinech. Druhá verze náleží České televizi. Prakticky celou hotovou odkoupila v roce 2014 z německé distribuce, pouze úvodní a závěrečná titulková pasáž byla nově digitalizována a remasterována. Obě verze mají viditelně různé podání barev. (lexa.k)
  • K zmene režiséra došlo aj preto, že Jiří Menzel nechcel pristúpiť na koprodukciu s DEFA. Václav Vorlíček si pre rozprávku vymyslel bohatú výpravu, chcel film zasadiť do obdobia renesancie. Preto na spoluprácu s DEFA kývol, čím získal na natáčanie viac finančných prostriedkov. (Raccoon.city)

Reklama

Reklama