Skuby47

Toto je poslední z Miyazakiho filmů, který jsem si přála vidět. Možná jsem všech pět filmů viděla v příliš krátkém rozmezí deseti dnů, takže mne kvalita této animované pohádky už tak nepřekvapila a neoslnila. Čekala jsem obrazovou dokonalost a dostala jsem ji. I když se jednalo o pohádkový příběh plný čar a kouzel, děj se mi zdál překombinovaný, místy ztrácející logiku. Pro mne mohl být veden v přímější jednodušší linii. Zmiňovat obrazotvornost a bezbřehou fantazii tvůrce je zbytečné. Jako ostatní filmy tohoto mága animace, má i tento ekologickou i protiválečnou myšlenku. Zajímavý je i obrazový kontrast techniky a přírody. Už jsem všechny Miyazakiho nejlepší filmy viděla, ale pro hlubší pochopení a taky pro potěšení, si je zřejmě pustím znovu.

Vánoční romance pojednává o tom, jak se nepraktický městský suchar působením milé samostatné vdovy Olivie Newton – John a jejich dvou děvčátek za vydatného přispění sněhové vánice a štědrovečerního kouzla, změnil ve snaživého pomocníka a přítele. Příběh se odehrává převážně v zasněžené krajině v jednom domě a jednom chlévě se čtyřmi herci a několika zvířaty. Je to takový střet moderní civilizace s prostým venkovským životem. Hypotéka se platit musí, ale co dělat, když nejsou peníze? Nejlépe je, posadit si na židli připravenou pro nenadálého hosta, bankovního poradce. Je to milý vánoční film, jsou v něm city i humor. Nějaké ty nedostatky mu musíme odpustit, vždyť jsou vánoce.

Konečně jsem získala tento zřejmě nejslavnější Miyazakiho film. Tato exotická pohádková fantazie u mne v první chvíli vyvolala vzpomínku na Alenku v říši divů. Viděla jsem už tři filmy tohoto kouzelníka s obrazy, ale nedokážu popsat dojem, jakým na mne film zapůsobil. Možná tím, jak je jiný, zvláštní, oplývající spoustou nápadů a neobvyklých postaviček a taky přílišnou spletitostí příběhu, který mě nutil k soustředění, aby mi neunikla dějová návaznost. Možná, že tentokrát ani tak nešlo o příběh, ale jen o zobrazení autorových představ. Děj mě sice moc nezaujal, ale krásně se na to kouká.

Tato pamětnická komedie představuje z mého pohledu lepší průměr tehdejší filmové tvorby. Třiatřicetiletý Hugo Haas v roli ostýchavého, rozmazleného Lojzíčka byl naivně roztomilý, maminka malá a starostlivá, Adina krásná a elegantní a ostatní jim taky dobře přihrávali. V tomto docela originálním snímku se najdou komické scény i vtipné dialogy, ale současný divák by se měl vyzbrojit určitou dávkou tolerance a shovívavosti.

Tento přívětivý vlastenecký film jsem si pustila po shlédnutí filmu Lidice, abych zahnala z duše chmury. Má opravdu léčivé protistresové účinky. Pan Rais by byl se ztvárněním svého románu spokojen. Jaroslav Vojta je v roli bodrého dobrosrdečného venkovana, obdivujícího krásy matičky Prahy, ve svém živlu. Když uvážíme, že byl film natočen za okupace, bylo jeho vlastenecké vyznění odvážnou odpovědí na snahu o naše poněmčení. Tak se vydejme na procházku Prahou s pantátou Bezouškem obdivovat místa, kudy šla historie. Jeho optimismus je nakažlivý, tak snad nějaký ten bacil nadšení sedne i na mne a zažene stres.

Na tento dramatický příběh jsem se chystala už dlouho. Převážně kladné reference mě připravily na silný citový zážitek. Základní příběh je všeobecně známý a jeho převedení do filmové podoby zdařilé. Emotivní herecké výkony, stupňující se napětí a tragický osud obyvatel této obce, musí oslovit každého. Obsazením některých méně známých herců získal film na věrohodnosti. Karel Roden byl ve své roli skvělý i když mám pocit, že tyto zarputilé mlčenlivé muže hraje sice dokonale, ale stále stejně. Dojem z filmu pokazila špatně natočená scéna atentátu na Haydricha, která zde působila nepatřičně. Stačila rozhlasová zmínka nebo třeba vložení dokumentu z jeho pohřbu z dobového Filmového týdeníku. Po skončení tohoto sugestivního dramatu jsem ještě dlouho nemohla překonat stres z toho, co jsou schopni udělat jedni lidé druhým. Je dobře, že byl tento film natočen jako memento, aby se na to nezapomnělo.

Tak mám za sebou pro porovnání další Miyazakiho animovaný film, který je tentokrát určen spíše dětem a trošku připomíná Malou mořskou vílu. Snad je to dáno asijským původem filmu, ale děj mi připadal nesourodý a roztříštěný. Kdybych měla vyprávět o čem byl, měla bych problém. Vizuální ztvárnění podmořského světa to všechno vyvažuje a dodává filmu kouzlo a originalitu. I tak nedosahuje dokonalosti Naušiky a Mononoke.

Toto je můj druhý japonský animovaný fantasty film od Miyazakiho. Opět jsem byla vtažena do vizuální fantazie tohoto filmového mága a jeho pojetí boje industrializace s ekologií. Jedinou slabinou této drsné balady byla pro mne přílišná délka filmu, ale obrazová stránka to zachraňuje, protože pořád je se na co dívat. Animace je charakteristická krásným ztvárněním krajiny a velkou četností postav a zvířat. Ekologický podtext je velmi výrazný a vzhledem k tomu, že pokrok nelze zastavit, nabízí smírné řešení. Líbilo se mi to, ale svým malým vnučkám milujícím zvířata bych to nepustila.

Tento milý pohodový film je svým obsahem předurčen do období vánoc, kde člověk zrovna takové příběhy rád vidí, a proto snadno přehlédne i nějaké ty mouchy. Tento neokoukaný příběh jich ani moc nemá. Je to vánoční film se vším všudy, co k tomu patří. Potěšil mne příjemnými herci, vánoční atmosférou a přiměřenou dávkou romantiky i humoru. Jsem sice ctitelkou tradičního Mikuláše a Ježíška, ale vzhledem k tomu, že našich vánočních filmů je tak málo, držím se v tomto případě hesla: „Vánoční dědové všech zemí, spojte se a splňte všem dětem jejich tajná přání!“

Milý návrat o 34 let nazpět do období, kdy o dnešních velkých výpravných muzikálech jsme mohli jenom snít. Televizní záznam představení této známé operetky, která se odehrává pouze v jednoduchých divadelních kulisách, jsem si po letech se zájmem pustila a shledávám ho na dnešní dobu příliš statický a málo výpravný. Zachraňují to pěkné melodie a sympatičtí herci. Tak …“na rámě zbraň a pevný krok“…aby se v té dnešní záplavě muzikálů tento kus neztratil a dostal třeba nový kabát.