Skuby47

Každý nemá možnost být účasten představení Vinohradského či jiného divadla, kde by mohl uvidět tuto skvělou komedii naživo, musí vzít proto zavděk televizním záznamem. Není však třeba litovat. Tato svižná taškařice plná omylů a záměn, vtipných dialogů, krásných kostýmů a malebných dekorací je především hereckým koncertem naší divadelní špičky v čele s virtuózním Viktorem Preissem. Není v ní malých rolí, skvostné výkony podávají všichni - asi proto, aby mu to nepokazili. Takových her je málo, tak si to všichni užívali. V jedné z menších úloh mne zaujal tehdy začínající Michal Novotný. Po shlédnutí jsem dospěla k závěru, že když už zhřešit, tak jedině „U něžné kočičky“.

Je to asi moje první setkání s asijskou animovanou celovečerní tvorbou. Možná proto mě tento film tak uchvátil. Hayao Miyazaki je kouzelník s velkou fantazií a vizuální představivostí. Jeho postapokalyptické vidění světa je oslnivé. Krásná animace, zajímavý příběh s ekologickým poselstvím a fascinující obrazové ztvárnění přírodních scenérií, fauny, flory a podzemních jeskyní. Je to moc dobré. A to, jak zjišťuji, natočil ještě lepší věci. Budu se o tom muset přesvědčit na vlastní oči.

Když jsem si tento poměrně málo známý film pustila prvně, zařadila jsem ho tak do třicátých let. Připomínal mi éru němých grotesek. Zjištění, že se jedná o film poválečný bylo pro mne rozčarováním, protože Oldřich Nový natočil už o deset let dříve mnohem vtipnější a svižnější komedie, nehovoře o tom, že v té době mu chyběly jen dva roky do padesátky, takže na žárlivého novomanžela byl trochu v letech. Při druhém shlédnutí jsem si víc začala všímat vtipných dialogů, krásných kostýmů, výpravy a dobových dekorací. Ať je to jak chce, herecké výkony by sice nebyly na Českého lva, ale nešlo ani o ztracený čas.

Tato sci-fi komedie je tak skvělá, že jsem kdysi dávno při prvním shlédnutí nemohla uvěřit, že se jedná o polský film. Zápletka je originální, myšlenka nadčasová a její realizace ve své době odvážná. Její humor je natolik univerzální, že se neztratí ani v celoevropské konkurenci a to ani po letech. Jerzy Stuhr je vtipný, Olgierd Lukaszewicz je pohledný, ženy jsou krásné a spoře oděné, prostě každý si tu přijde na své. A což teprve závěrečná ukázka reprodukce a obnovy mužské populace. Pointa je sice kouzelná, ale představa, že bych třeba jako „její excelence“ měla celý svět jenom pro sebe, taky není k zahození.

Musím to napsat i když nenapíšu nic nového, ale tento film si mé sympatie zaslouží. Je to naše nejpovedenější ztřeštěná filmová taškařice, co znám. Prvotřídní herecké obsazení od hlavní až po tu poslední roličku. Byla tady snad největší kumulace hereckých hvězd a největší počet vtipných hlášek na metr filmu. Všichni si to viditelně užívali a bylo to na jejich výkonech znát. Viděla jsem tuto komedii několikrát, mám ji na DVD, ale když jsem šla dnes kolem televize, kde ji dávali, neodolala jsem. Dobře jsem udělala, špatné počasí i smutná nálada - vše je zapomenuto.

Mám ráda stará kostýmní dobrodružná dramata jako taková, a ta s Jeanem Maraisem, obzvláště. Po tomto padesát let starém snímku nemůžeme žádat to, co po současné filmové produkci, ale dopřejme pamětníkům trošku té nostalgie. Bohatá výprava, krásné kostýmy, pohlední herci a herecké výkony odpovídající tehdejším požadavkům. V tomto romantickém příběhu je od prvních minut jasné, jak to asi všechno dopadne, ale ruku na srdce, kdyby ne, byli bychom zklamaní. Je to dobrodružná pohádka pro dospělé a Jean Marais se do ní skvěle hodí. Není to k vzteku, že ti nejhezčí chlapi nejsou na ženské.

Musím se seriálu zastat, protože mi už nějakou dobu tento hamburský policejní tým zpříjemňuje polední čas. Jejich případy z každodenní policejní práce jsou jednoduché, ale každý představuje zároveň jeden lidský příběh. I když nejsou dramatické a akční, hezky se na ně dívá. Přinášejí většinou osudy lidí, které jejich tíživá situace přivede na scestí. K celkově příjemnému dojmu přispívá rodinné prostředí vládnoucí na policejní služebně a lidský přístup k případům drobných delikventů, se kterými přichází tým do styku. I když se nejedná o rafinované vraždy a nepracuje se zde se špičkovou laboratorní technikou, ale spíš se zdravým rozumem a logickým úsudkem, vůbec to není nuda. Kouzelné záběry hamburského přístavu, příjemní herci, dobrá atmosféra a obyčejné případy ve kterých netečou potoky krve – to mi přesně vyhovuje k polednímu posezení u kávy. Vůbec bych se nehněvala, kdyby stejným způsobem jednala naše policie, pokud její pomoc budu někdy potřebovat.

Výpravné historické drama v klasickém pojetí známého a několikrát filmově zpracovaného příběhu nepřináší možná nic nového, ale pro mne určitě hezkou podívanou. Na rozdíl od seriálu Tudorovci se politickým a náboženským sporům věnuje jen okrajově. Zaměřuje se na intriky, ctižádost a touhu po moci rodiny Boleynových, která je vede ke kupčení s vlastními dětmi, aniž se ohlíží na jejich city a touhy. Ambiciózní Anna se bez ohledu na možné následky a vrtkavost královy přízně vrhá bezhlavě do hry o královskou korunu, za což tvrdě zaplatí. Film je po herecké a výpravné stránce dokonalý a atmosférou vystihuje tuto drsnou dobu. Zda se odchýlil od historické pravdy není podstatné, ale něco na tom nejspíš bude, protože se od té doby nic nezměnilo a mladé a krásné ženy bojují i v současnosti o přízeň bohatých, mocných a slavných mužů. Jenom při tom nepřicházejí o hlavu, ale naopak k penězům.

Kdo by čekal podle názvu silnou romantiku, byl by zklamán. V tomto psychologickém dramatu nejsou důležité herecké výkony i když jsou velmi dobré, ani výprava, kamera či hudba, protože zde je v hlavní roli příběh. Možná není originální, ale rozhodně je skvěle vystavěný a klade řadu otázek. Kde je ta hranice, kdy může slušný člověk, aniž by porušil morální kodex a zatížil své svědomí pocitem viny, opustit nevyléčitelně nemocného partnera, který vyžaduje každodenní obětavou péči a jít si volně žít svůj život, na který má taky právo. Může být muž své nemocné ženě v tomto případě bez výčitek svědomí nevěrný? Má právo dcera opustit matku a jít za svým štěstím a kariérou? A co může nemocná žena za těchto okolností žádat a očekávat od své rodiny? Má ještě smysl bojovat s nemocí s vědomím, že je svým blízkým na obtíž? Roztroušená skleróza je nemoc, která může postihnout kohokoliv z nás a proto je tento příběh tak emocionální. A jak bych se asi zachovala já?

Tento film musím mít! To byla moje první myšlenka, když jsem ho zahlédla ve stánku. Vítězoslavně jsem si ho přinesla domů a v noci pustila hned dvakrát i když ho velmi dobře znám. Je to krásný pocit mít takový film jenom pro sebe. Je zvláštní, že se jednou za čas podaří natočit něco tak nadčasového, že nikdo další, ať se snaží sebevíc, nemá šanci to překonat. Příběh je originální, vtipný, sršící optimismem a skvěle vypointovaný. Herci zvládli bravurně herecké, pěvecké, taneční i stepařské scény, ale co mne nejvíc upoutalo, byla práce kamery a natáčení dlouhých tanečních čísel na jeden záběr, bez nutnosti střihu. Určitě jsou za tím hodiny a hodiny nácviku a dřiny, ale výsledek je dokonalý. Ani herecká a komediální stránka není ošizena a Lina v podání Jean Hagenové je ve své roli tak kouzelně neodolatelná, že by si toho Oscara fakt zasloužila.