Markussis

Pokud nebudu publikovat a nezanechám zde svůj skeptický pohled na tuto věc, tak tedy musím napsat, že to opravdu nechápu a nerozumím tomu. V opačném případě napíšu toto. O peníze jde vždy až na prvním místě, to je jasné dávno. Osobně jsem se s takovýmito pořady - nepořady už smířil a beru je jako fakt. Ono se dnes vlastně jedná téměř vždy již o reklamu. Byť chápáno oficiálně jako televizní pořad a zábava, tak ve skutečnosti pořádně klamavá reklama, zaměřená na mladé naivní zpěváky - nezpěváky. Výdělek komerční televize, o nic jiného nejde. Co je ovšem hnus fialový? To je celá ta zpronevěra okolo, ano to, co se děje okolo. Pan Soukup a Pan Habera by za peníze neváhali prodat svou hudební a uměleckou duši, pokud ještě nějakou mají, ďáblu současného, globalizací zdegenerovaného, showbyznysu. Co je vlastně dnes hudba v ČR. Každému, kdo má všech pět pohromadě a z hudbou to myslí vážně, je jasné, že musí hrát nejprve u táboráku, v klubu a sám si vydláždit svou uměleckou cestu, to za něho, ani případně po úspěšném absolvování soutěže, nikdo jiný neudělá. Mladí náctiletí jsou oblbováni z řad porotců, kteří tuto situaci znají, znají svou nelehkou situaci a svou manipulací si z platu porotců usnadňují své živobytí. Člověk, který vleze s hudbou, zpěvem do televize a projde takovouto soutěží, je v celém jejím průběhu deformován jak sardinka v levné plechovce. Ano, všichni vítězové těchto řad nezapadli, ovšem díky vlastní již našlápnuté hudební cestě. Ten nebohý zbytek končí na firemních večírcích, promo akcích a v nejhorším případě v současných sračkoidních muzikálech, kde je, co do celku, talentu asi jako v Ordinaci v růžové zahradě. Superstar a podobné skvosty tedy dnes mají jediný pozitivní přínos. Člověk se díky těmto ukazatelům může zorientovat a vyhnout se takovýmto nesmyslům i v jiném odvětví.

Vysloveně průšvih to, ruku na srdce, není. Na druhou stranu vše od vtipů, překvapení a zvratů tak vyčpěle a vyumělkovaně natočeno až hrůza. Je to celkem vizuálně povedené, ovšem co mi vadí nejvíce, je moderní způsob uchopení příběhu oproti starosvěstskému způsobu uchopení u komiksu. U jedničky to bylo celkem hezky vyváženo. Toto s tím již nemá nic společného.

Naprostý výplach, umělotina vytvořená a vykřesená z učásti starého Hagmana, Duffyho, hraního si na vážné problémy, trapného příběhu a samozřejmě z hezkých mladých tvářiček v podobě drsných mačo řízků a jejich nadržených samic připravených plnit pudově své životní poslání. Dallas se opravdu posunul, už to není ten klasický seriál, má jinou podobu. Je daleko blyštivější a lesknoucí se. Bohužel je to však taková hraná reality show, zasazená do nějakého rádoby příběhu. Bral bych alespoň tu nostalgii, ale ta se nekoná. Návod na úspěch v dnešním komerčním světě." Nauč se balit lejno do lesklého papíru. Prodávej ho. Až to budeš opravdu umět, tak budeš nejlepší ".

Současná komerce a oběh peněz uvnitř ní je fakt svinstvo. Nevím, kam až tohle může dojít. Rozhodně na to nejsem zvědavý. Chtělo by to trošku normalizace snad už ne?

Pro mne stále stejný prafabrikát, vlastně už k tomu není co dodat. Inu současná krásná komerce. Výběr seriálů velký XX tatatata.

Slabý osmdesátšest minut trvající a k tomu navíc ještě divně poslepený paskvil. Obstojný námět, dobrý Pavelka a pár vtipných momentů. Toť vše kladné. Na filmu není absolutně nic zajímavého. Špatný scénář, naprosto slabá a impotentní režie a celkově špatné provedení dělají z tohoto snímku pouze další na sto honů páchnoucí amaterský počin naší současné televizní tvorby.

Bondovka nebondovka, já zhodnotím Skyfall v kontextu s ostatními Bondovkami s Craigem. Naprosto rozumím tomu, že na světlo světa vysvitlo tvrzení o tom, že tato Bondovka je nejlepší v celé padesátileté historii. V tomto filmu je totiž vše, co se kdy v Bondovi objevilo - úderná hudba, honičky, padouchové, večírky s bondgirl, grand finale atd. Přesto si myslím, že výše uvedené tvrzení je dosti povrchní. Skyfall není nejlepší Bondovka v historii, avšak na množství použitých fragmentů a postupů možná jedna z nejrozmanitějších. Díky tomu film opravdu jistým způsobem zhodnocuje 50. letou filmovou historii tohoto agenta a stává se jakýmsi oslavným ohňostrojem, což je naprosto v pořádku. Avšak ta druhá stránka věci tak kladná není. Filmová linie je velmi roztahaná a velmi dlouho se nic neděje, vše po celou dobu hraje na viuzuální stránku věci. To je přesně ta část snímku, která ukazuje přetechnizovanost naší společnosti, chybí zde spirit a hloubka. Kdyby u toho skončilo, byl by to opravdový propadák. Ovšem to by nesměl přijít odjezd starým Astonem do Skotska. Toto grandiozní finále je pro mne samostatným filmem ve filmu, zde se nacházíme na chladném venkově a Bondovka konečně opět dostává kule. Ano moderní produkce, se schopností předvést takřka dokonalý vizuální zážitek, se rozhodla takto vizuálně zobrazit naprosto poctivý, bombastický závěr, který je odkojen tím nejlepším z oldschoolu. Závěr tedy opravdu nezklame, ale je to pouze a jen návrat k tomu starému, ovšem v dokonalém balení. Skyfall jako celek není kompaktním filmem, místy opravdu i hodně nudným. Nebýt toho finále a následného závěru v kanceláři, kdy se Craig stylizuje do Conneryho, tak by film byl snad horší než Quantum of Solace. Suma sumárum Skyfall je takovou jistou kuriozitou. Svým celkovým provedením je velmi neobvyklé a působí novátorsky, to je pouze ten vnější pohled na věc. Skyfall s Craigem je rozhodně větší zážitek než Quantum, ovšem nepřekonává Casino Royale. Casino Royale zůstavá Craigovým majstrštykem, od té doby se James Bond nikam skutečně neposunul. Skyfall je vynikajícím způsobem natočená znouzecnost sloužící především k zakrytí nedostatku současné invence v tomto Béčkovém žánru. Bond se vyčerpal a Skyfall je jeho labutí písní. Název je tedy na místě. Není radno zahrávat si s takovými termíny. Skyfall - Thunderball, přestaňte se už konečně vracet tímto povrchním způsobem k oldies a vymyšlete něco autentického teď a tady.

Fim o falešném pocitu bezpečí, o falešném pocitu pevného zázemí, který peníze poskytují. Těžko říci, zda si Gere uvědomuje tu faleš, na které tak sám hrozně lpí. Divákům je ho vlastně líto, jelikož na světě vlastně nic jiného ve velkých uvozovkách nemá. Vládne pomocí svého kapitálu všem oblastem svého života. Když přichází problémy, tak je tak zatvrzelý, že ho touha, své postavení si udržet, přemůže a on se zachová jako zbabělec. Napadla mne jedna otázka. Čím se vlastně liší zlý člověk od dobrého? Tento snímek to docela odkrývá. Lidé nejsou od přírody zlí, žijí jen v iluzi a ve lži, kterou přijali, naučili se ji a nakonec jsou na této lži závislý jako na heroinu.

Čistej průměr, objektivně vzato. V jistých ohledech otravné, zdlouhavé i zbytečné. Pitt je tu fajn a díky němu jsem to vydržel do konce. V závěru nás, diváky, čeká velmi zjednodušený výklad amerického snu a podstaty demokracie. Vztahu byznysu, kapitalismu k demokracii a lidským právům. Nic proti ničemu. Američané takovéto počiny, kde obyčejní pouliční pobudové glosují a trousí moudra a mezitím se desetkrát navzájem drsně vyfuckují, točí od nepaměti. Nikdy jsem nebyl příznivcem tohoto směru filmařiny.

Jen pouze další a další výkřiky do tmy. Způsob jakým je dělána tato Talkshow je otřesný. Dvě rychlé otázky, dvě rychlé odpovědi. Jeden host odejde a přijde hned další a vše se rázem opakuje až do konce pořadu. Paní Jiřina nemá dost empatie a jiných potřebných dovedností k tomu, aby se naladila na svého hosta, aby se dostala takzvaně na jeho frekvenci, jemu pod kůži. A tak zcela logicky je společný dialog vlastně taková předem, řežisérskou rukou, obkreslená šablona. Nekvalita se tedy celkově projevuje především naprostou povrchností scénáře a nedostatkem invence.