Markussis

Tohle je naprosté zneuctění celého světa řecké mytologie. Je to jen výsměch a nic jiného. Nejvíc mě štvalo, že jsem si po celou dobu připadal, jak někde na nějakém cirkusovém představení. Samá okázalost a zase jen okázalost, exibice zde střídá exibici, bohužel i co se hereckých výkonů týče. Ať už Pitt, nebo Bloom a stejně tak většina herců zde hraje tak neuvěřitelně křečovitě a šablonovitě až je to k smíchu. O svých antických postavách, které zde měli představovat, věděli asi opravdu pramálo. Vše do puntíku, až snad na jednu vyjímku, je zde zahráno a vůbec procítěno tak mizerně, že se nebojím nazvat všechny zdejší velké hzvězdy za naprostá herecká dřeva. Vůbec mne nezajímá jaká byla výprava snímku a neuznávám to ani jako protiargument na obhajobu filmu. Vzhledem k předloze a vůbec k té americké troufalosti ji točit mne speciálně zajímá obsah, tedy nějaká faktografická výpověď, dále vůbec samotné poetično bájí. A když už né toto, tak alespoň procítěný herecký výkon a vůbec nějaký přístup ke své roli, ke své postavě. Zde ale není vůbec nic. Tenhle film je alespoň pro mne to pravé zosobnění kýče. Tyhle věci netoleruji a nebudu.

Nevím no, ale když jsem zahlédl záběry tohoto výtvoru, pokud se to tak dá vůbec nazvat, tak jsem si říkal, že ta cenzura přeci jen někdy může být celkem velmi prospěšná věc. Myslím že prospěšná pro celou společnost. Takovéto hnusy by se měly vysílat snad někde na stanici jménem Planeta opic. Pokud vůbec někdo dopustí, aby toto oko lidské spatřilo, tak je prostě něco špatně. Na druhou stranu se však onomu velkému množství producentů takovýchto veledíl ani nedivím. Inu když to sype, tak mne přece nezajímá, co vůbec vypouštím do světa. Marketingově je to totiž velmi šikovně vymyšleno. Bohužel z mnohých sociologických výzkumů dnes vyplývá, že na málo vybavené pokusy o parodie , co se šedé kůry mozkové týče, se dnes skutečně dají nalákat přímo stáda imbecilů v tom naprosto slušném smyslu tohoto slova. A já se ani nedivím, to je tak extrémně odpudivé až se prostě někdo z nich neudrží a začne se smát.

Pod režisérskou taktovkou Karla Kachyni se zde scházejí Jiřina Bohdalová a Jiřina Jirásková. Fany v podání Paní Bohdalové je přímo smutně roztomilá. Nejvíce se mi líbilo oslovování vlčáka přízviskem Pane divoký. To bylo neuvěřitelně krásné. Jiřina Bohdalová zde podala ojedinělý herecký výkon. Ovšem k její silné výraznosti jí v tomto filmu pomohla její role. Jiřina Jirásková zahrála svůj part naprosto zkušeně a rutinérsky. Bohužel mne trochu zamrzelo, že celý film byl jakousi exibicí v ukazování vztahu Jiřiny Jiráskové k její psychicky nemocné filmové sestře. Nevím, nejsem žádný profesionální scénárista, ale mám pocit, že tento scénář by mohl být ještě bohatší. Nemám zde sebemenší problém s vykreslením charakterů postav, líbí se mi herecké výkony, ale celistvě tomu zkrátka něco chybí. Něco na co jen tak nezapomenete ani po skončení filmu. V uvozovkách tím film na mne malinko působil jako polotovar, možná i účelný polotovar. Jen dobře natočená, příjemná podívaná. Bohužel díky absenci nějaké další myšlenky i lehce zapomenutelná podívaná.

Film je zajisté celkem obstojně natočený. Atmosféra staré Prahy zde také celkem funguje. Vyzdvihnu i velmi dobré herecké obsazení, zejména vedlejších rolí. Byť je toto pouze televizní film, tak stejně musím říct, že své nesporné kvality má a za sebe jsem rád, že na obrazovkách naší tuzemské televize se ještě vůbec objeví taková poctivá věc. Ale abych byl spravedlivý, tak musím říct, že se o bezchybnou filmovou záležitost nejedná. Byť film disponuje celkem kvalitním scénářem vycházejícího z románové předlohy, tak přesto se v něm objevila hluchá místa. Místy jsem se bohužel dosti nudil. Scénář by chtěl lépe vypointovat na více místech a né pouze v závěru filmu. Ovšem ústřední dvojice byla vynikající. Jiřina Bohdalová řekl bych, podala svůj standartní výkon. Ale jak už zde někdo poznamenal. Tedy z koho jsem téměř brečel smíchy byl génius Standa Zindulka. Právě on svým tragikomickým hereckým projevem vyzdvihl celý film, nebojím se říct o třídu výše a stal se mým oblíbeným hercem.

Velice vyspělé a poctivě propracované psychologické drama mezi Yvesem Montandem a Romy Schneider. Za prvé musím vyzdvihnout výborně napsaný scénář. Oba hlavní herci hrají úchvatně. V žádném okamžiku na jejich hraní není partná sebemenší známka jakéhokoliv patosu nebo afektovaného přehrávání. Ve svém životě jsem viděl mnoho psychologických dramat právě na podobné téma a žádné z nich nedosahuje kvalit tohoto filmu. Zdejší vykreslení a vůbec psychologizace postav je provedena s velkou precizností a samotné vypointování celého vztahu mezi hlavními protagonisty je mistrné. Následná věrohodnost, uvěřitelnost celého příběhu je přímo uhrančivá. Já si myslím, že z těchto starších klenotů evropské kinematografie je zkrátka cítit kopa talentu, který je bohužel dnes už nahrazován, řekl bych v uvozovkách umělými dochucovadly. Tedy závěrem podotýkám, že toto je přímo učebnicový příklad hlubokého dramatu.

Byť pouze televizní adaptace, tak tento TV seriál měl tu správnou noblesní atmosféru, zejména co se prostředí společenské smetánky druhé světové války týče. Velice zajímavá hudba, typově velmi dobře obsazení herci. Dokonce se zde objevila taková herecká esa jako Horst Buchols, Stewart Granger nebo Christopher Plummer. Zejména poslední jmenovaný Plummer byl v tomto cyklu jako francouzský velvyslanec špion naprosto famozní. Škoda že tento cyklus není vůbec reprízovaný. Rozhodně stojí za podívání.

Krásná překrásná Cesira je žena, kterou skutečně nemůžeme nazývat jinak než právě těmito megalomanskými přízvisky a to s ohledem na celou její osobnost. Příběh filmu z druhé světové války je bezesporu již uznaná klasika. V hudbě se tomu říká něco jako evergreen nebo standard. Co ovšem pro mne je něco více než pouze standartní, je právě Sophia Loren a její herecký výkon v tomto filmu. Od odjezdu z Říma až po konec války ji a její dceru potká mnoho útrap, ze kterých nakonec vycházejí byť s mnoha šrámy vítězně. Jsem nesmírně rád, že režije se zhostil můj oblíbenec Vittorio De Sica. Jeho pojetí a vůbec jeho celý režisérský pohled na Italské prostředí v různých časových etapách je až obdivuhodně věrohodný a také v každém filmu vyvážený. Tento film natočil velice zručně a přitom zde nechybí ten pravý italský folklor, který je obsažen v každém jeho filmu bez ohledu na to, zda točil drama nebo komedii. Tato jeho režijní vlastnost je velice obdivuhodná a tato vlastnost je tou pravou příčinou, proč tedy tento film nazýváme klasikou. Ale skutečně to něco navíc, ona exklusivita tohoto filmu spočívá právě v Sophii Loren. Ona je snad samotná esence ženství.

Pohodový příjemný film z oslnivého prostředí italské riviéry. Je zde plno humoru i romantiky. Příběh fimu je též v celku povedený. Rock Hudson a Gina Lollobrigida zde fungují téměř jako dokonalá herecká dvojice. Ve filmu jsou i celkem zajímavé situace, ve kterých se na tehdejší dobu objevují velmi moderní skeče. Nevím čím to přesně je, ale mám pocit , že ve srovnání s jinou italskou filmovou produkcí tohoto typu z těchto let je tento film jakýmsi způsobem modernější, pokrokovější. Zajisté film stojí za zhlédnutí i dnes. Velmi příjemná podívaná.

Výborně zahrané, to bych řekl především. Hezké pohádkové kulisy. V době budovatelské propagandy se točilo mnoho filmů, což je případ i této pohádky. Jisté prvky budovatelství zde jistě jsou znát, ale ono to světe div se, docela dobře funguje. Josef Bek svým civilním a lidovým projevem naprosto do této role zapadl. Tato stará pohádka má své neoddiskutovatelné kvality a jsem přesvědčen, že má i dnes stále co nabídnout a to nejen malým dětem. Moc rád bych viděl, jak někdo dnes něco podobného natočí. Toho se sotva dočkáme. Zkrátka zlatý fond české kinematografie je zkrátka zlatý fond a vypadá to, že si své výsadní postavení udrží ještě hodně dlouho, možná už napořád.

Film do jisté míry velice přeplácaný a v žádném případě technicky nějak moc vydařený. Všichni ti, kteří však hodnotí tento italský dobrodružný film dnes již s odstupem několika desítek let, musí pochopit, že se změnila samotná kritéria hodnocení kinematografie vůbec. Zde nejde vůbec o nějaké efekty o nějakou technickou preciznost, nýbrž jde zas a jen pouze o atmosféru. Tato atmosféra je zde docílena folklorem domorodců, prostředím, skvělími herci hrajícími velmi uvolněně a i samotnou legendou Sandokana. Film je zkrátka založen a vůbec se celý nese na atmosféře romantiky sedmdesátých let tehdejší kinematografie. Vše navíc podtrhuje naprosto kouzelná hudba. Tedy film má své kouzlo a určitou poetiku schovanou uvnitř. Pokud osobně mám vkus a nadšení pro tento typ kinematografie, pak ji také musím hodnotit podle takových kritérií.