Markussis

Richard Chamberlain do role kněze více dozrál. Amanda Donohoe je pro mé oko daleko přitažlivější a půvabnější Maggie než původní představitelka. Herecky ovšem působí jaksi více mrtvolně. Úroveň celého projektu po letech zůstala překvapivě vesměs stejná, jen tedy bohužel místo vynikajících herců zaujali herci průměrní. Přes zbytečnost realizování projektu Ztracených let si myslím, že je to poctivá filmařina, co se čisté romance týče.

Opravdu vostrej film se vším všudy. Takto se to dá jistě po letech s jistým nadhledem popsat. Avšak v době vzniku, tedy v devadesátých letech, to všichni mysleli smrtelně vážně, viz husté hardrockové nářezy při soubojových scénách. A to je právě z dnešního pohledu ta největší legrace. Takovýto druh filmu se již podle dnešních měřítek nedá brát vážně, ovšem jako silná sebeparodie funguje bezchybně, ačko-li to tvůrci nezamýšleli. Film tedy dodnes přežil né jako vážný, avšak nýbrž jako směšný projekt právě díky tomuto paradoxu. Dá se tedy říci, že do sebe stále, byť nechtěným způsobem, něco má.

Nuda až na půdu. Vždy když toto sleduji, mám pocit, že se dívám do prázdné a potemnělé lednice. U seriálu když už né trapnost, tak naopak jen sterilita a zase jen sterilita. Bohužel ať už jde o seriály romantické, seriály z nemocničního prostředí nebo krimi, tak nám současná televize servíruje jeden umělý prefabrikát za druhým. Však o nějaké zajímavé myšlence, pokroku anebo ,nedej bože, o filmařské invenci nemůže být ani řeči.

Šedivé, nudné, bez atmosféry. No nevím co jiného ještě napsat. Slouží asi opravdu pouze jako ukázka dnešní tuzemské reality, což je také záslužné.

Americký poetický film, který má o životě opravdu co říci. Člověk si v jistých okamžicích uvědomuje, co znamená být opravdu šťastný a to právě díky nepřímému a chytrému odkazování filmu na smysl života. Na začátku jsem měl strach z určité prvoplánovitosti, ale vše je zahráno a provedeno zaprvé velmi uměřeně a také velmi citlivě. Film zkrátka má svůj názor, ale nevyjadřuje ho okatě nebo přímočaře. Závěrečná scéna mi vehnala slzy do očí, což se mi již delší dobu nepřihodilo. Tato scéna mi též dala naději, že na světě ještě stále existuje čest.

Poetika, která se snaží na dřeň zobrazit jednak mentalitu a jednak i obyčejným způsobem plynoucí život zahrádkářů, příslušníků mysliveckých spolků a i jiných lidí žijících v oblasti Kersku u Prahy. Základním poselstvím filmu je fakt, že vše je přirozené. Dokladem toho je nádherná scéna s kancem ve škole. Osobně mám jen malou výtku. Vše je tak přirozené a normální, že se zde postupem času diváka chopí pocit, že je vše vlastně jedno. Dokonce i náhodná smrt je zde zobrazována jako něco naprosto samozřejmého, což je ovšem určitě věrohodné. Ale možná přeci jen o trochu silnější příběh a plus nějaká moudrá postava typu babičky by filmu dodala onu potřebnou dávku srdceryvnosti. Chyběla mi zde postava, která by ve spolku sice žila, ale svým jednáním a myšlením by se naopak odlišovala. Tamní lidé by se s ní konfrontovali. Toto ovšem není kniha, jedná se o film a tak si myslím, že mu jako celku právě tato jednostrannost vzala prostor na vyjádření výše zmíněného. Avšak upřímně nadruhou stranu mi došlo, že touto postavou má být samotný divák. Přesto za mě né plný počet.

Skvěle vystavěný špionážní film. V mnoha místech jsou výborné gagy, ať už akční nebo konverzační. Samozřejmě i samotné dialogy jsou na vysoké úrovni. Delon zde nevyčnívá a přizpůsobuje se úměrně své roli. Lancaster je mu skvělým protihráčem a celkově toto herecké spojení s Delonem velmi dobře funguje. Možná jediným mínusem je fakt, že tento snímek nemá kdovíjaký facelift a celkově je možná díky tomu méně výrazný a méně působivý. Zkrátka je cítit průměrnost tehdejší americké režije, která snímek směrovala spíše do tehdejšího konzumu, což je v tomto případě určitě škoda. Takže kdyby zde byla cítit lepší atmosféra, tak bych dal plný počet.

George Clooney je sice sympaťák každým coulem, ovšem dívat se na materiál 115 minut trvající nudy, to vyžaduje velkou vytrvalost. Po dlouhé době jsem při sledování filmu měl vážný problém udržet pozornost a chvílemi jsem i usínal. Nejedná se ani o komedii ani o drama a v tomto případě je to navíc naprosto mrtvolná kombinace. Žádná silnější emoce se nedostavuje. Film je sterilní, tvůrci se měli přiklonit buď více ke směru bláznivé komedie, anebo tedy více ke směru dramatickému. Příběh je též docela otřelý a navíc samotná forma není také kdovíco. Tohle je opravdu krájená nuda. Film alias šedá myš.

Když slyším hudbu z Černého korzára, mám slzu v oku a cítím euforii zároveň. Je nadpozemská. Celý film je dobrodružný a správně trendy 70. léta. Žádný trapný a vyumělkovaný Hollywood, nýbrž nadčasová poetika, kterou přináší úchvatný Kabir Bedi. Někdo nad tímto hercem a jeho filmy ohrnuje nos, ale on své životní poslání ve filmu odvedl do puntíku a s noblesou pravého šlechtice. Renesance a la Viva sedmdesátá léta dvacátého století.

Ale, ale. Tak tady někdo nepochybně zatoužil po tom silně ohromit. Bohužel onen někdo silně přecenil své schopnosti. Námět je potenciálně více než-li silný, avšak jeho obsah je silně znehodnocen formou, která má směšnou teleshopingovou podobu pořadů typu věřte- nevěřte. Očekával bych, že takovéto téma bude právě vybroušenou formou vypilováno na opravdový umělecký zážitek, ale jsem hold odkojen evropskou filmařskou školou, takže je to do jisté míry jen můj problém. Další problém je v tom, že je film velmi nevěrohodný. Je nevěrohodný díky špatnému scénáři a jemu přímouměrným špatným hereckým výkonům. Jak jsem již psal na začátku tak je faktem, že film má skvělý námět. Bohužel je velmi slabě uchopen. Konverzace mezi starým mužem a jeho kolegy je jednou velkou polemikou, bohužel jen co se historických,náboženských a psychologických mantinelů týče. V celé této konverzaci slyšíme stále dokola jen a jen jakési frázovité hypotézy, ze kterých následně vzniká velmi uměle vyvolaný rádobyintelektuální myšmaš. Chybí zde jakýko- li přesah, zejmená co se metafyziky týká. Omezenost profesorových kolegů je do očí bijící a závěr je chybně vystavěn. Očekával bych od akademiků větší svobodu v jejich uvažování a větší schopnost tvoření vlastních teoretických hypotéz a né pouze omílání známých frází, převzatých ze všech možných (ismů). Tedy bohužel zde chybí celý smysl filmu. Jelikož v něm právě ani špetka filosofie není, tak jím nastolené téma nemá ani nějaké etické řešení nebo východisko. Film je tedy vlastně nakonec až tak hloupý, že ani znázorněná část příběhu dlouhého života profesora nemá nějaké duchovní řešení. Film skončil tam, kde začal a to je špatně. Nechci být generalizující, ale Američané zkrátka nemají na to, natočit až takto težký snímek. Zde se nedaří ani úhybný manévr k artu ani hlubokomyslná filosofická debata. Ale hezký pokus to byl.