Markussis

Ano, přesně takto by měl vypadat poctivý špionážní film. Lino Ventura je ve své roli naprosto přesvědčivý a o zbytek se postaral vynikající a bohatý scénář. Závěr , ve kterém hraje prim záporák Bruno Cremer, je už pouhou třešničkou na dortu. Tenhle film je doopravdy povedený a z pohledu filmařského řemesla odvedený do puntíku na sto procent.

Film svým pojetím bez velkých ambicí. Není to nějaké obrovské napínavé drama, kde divák až do konce tají dech a s napětím čeká, jak to celé dopadne. Toto je úplně něco jiného, avšak právě o to více v celku film působí opravdově. Jeho výpovědní hodnota není pomíjivá a film jako takový, má co říci i dnešnímu divákovi. Nejvíce mne zaujala myšlenka toho, jak i člověk ve středních letech dokáže systematicky konat nezávislá a svobodná rozhodnutí a přitom vlastně nikomu neubližuje, dokonce ani své rodině. Romy Schneider v tomto filmu žije pro sebe ale přesto nesobecky, jelikož miluje a ochraňuje své přátele i rodinu zároveň. Představuje jakýsi typ člověka, který už ve svých letech nemá zapotřebí poslouchat ony konvenční věty typu: Měla bys, neměla bys . Je úžasné, jak tyto negativní hlasy mnohdy od závistivé a nepřejícné společnosti dokáže ignorovat. Tomu se říká příkladná statečnost

Film naprosto zbytečně přeceňovaný a taky neuvěřitelně namachrovaný. Ovšem nejdříve napíšu klady: Vynikající scénář, kvalitní a vyrovnané herecké výkony všech protagonistů. Film je tedy řemeslně téměř dokonalý. Pokud se máme ovšem bavit o konceptu filmu (jeho smyslu) , dostaneme se zas a opět do velmi rozporuplné diskuze. Pro někoho celkové vyznění filmu může být klišovité a někdo jiný to zas může mít rád. Zde se asi nevyhnu né tak úplně objektivnímu hodnocení. Tak tedy pro mne je to osobně až moc ambiciozní film , který na mne chvilkami působil velmi falešně a hlavně účelně. S trochou nadsázky bych se nebál pozměnit název filmu, kdy ten nový by klidně mohl být - Superman v přestrojení. Kdybych měl být velmi radikální, tak je to asi taková, celkem obstojně , hezkým make upem zamaskovaná americká limonáda s pěkným tradičním koncem. Na kolik lidí takovéto prostředky fungují, vidím ve zdejším hodnocení. Bohužel film jako takový mi krom chvilkového pobavení nic nedal a je lehce zapomenutelný. Je pro mne pouze jakousi výpovědní hodnotou, co se týká směru ubírajícího se dnešního převládajícího vkusu. Já mám bohužel jiný , asi takový hlubší.

Je to pro mne vždy zvláštní pocit, když vidím film takovýto skoro až katastrofický. Ani v nejmenším se mi filmy tohoto typu nelíbí, přesto uznávám, že tento je nádherný. Asi nejsem zkrátka cílová skupina těchto válečných snímků. Pohled na mučící scény mi prostě nedělá dobře a v některých okamžicích člověku připadá, že už to nevydrží dál sledovat. Ovšem po skončení takovéto hrozivé scény, je díky tomu poté nucen fandit a držet pěsti těm slabším s o to větší intenzitou, jak byly kruté předcházející scény. Nikdo zde si nedokáže představit, jak jsem v průběhu filmu nenáviděl ony příslušníky domoobrany. Nejsem ve sledování tohoto žánru vůbec zkušený, avšak se mi zdá, že onen syrově realistický způsob jakým jsou právě dnešní válečné snímky točeny oproti starším historickým válečným filmům je daleko zajímavější a dává jim nový hlubší rozměr, ne tedy pouze ten historicky faktografický. Nic to ovšem nemění na tom, že tento film není pro mě.

Tento film má jeden velký problém. Je to především chabý a hloupoučký scénář, který je ještě navíc plný nelogičností a velikánských mezer. Dnes je trendy název Thriller, ale pokud to má nějak vypadat, tak by to chtělo také nějaký pořádný děj a především pořádnou zápletku, následnou gradaci a pořádné vyvrcholení, abych tomu mohl vůbec uvěřit. Možná i inspirace od starých dobrých kriminálek by v tomto smyslu nebyla na škodu, co říkáte? Na to je ovšem film tohoto typu příliš arogantní, což je mi velmi nesympatické. Film má samozřejmě i momenty, ve kterých se objevují zajímavé, sympatické myšlenky. John Malkovich jako starý Tom Ripley určitě je zajímavá alternativa, ovšem v celkovém kontextu děje jeho chování a působnost na diváka vyznívají spíše malicherně , než aby právě divák měl pocit nějaké hloubky Tomova charakteru vyplývajícího z jeho počínání. Námět tohoto filmu byl v každém případě skvělý nápad-oživit po letech tuto postavu a vdechnout jí tedy alespoň filmové pokračování. Bohužel tomuto se doopravdy říká promarněná příležitost, byť začátek vypadal docela slibně. Johne Malkovichi alias Tome Ripley, co by tomu řekl asi tak Philip? Chtělo by to větší odvaz a daleko větší psychologické sado maso. Jinak se prosím na plátně s touto tuctovostí už raději neobjevuj. Tohle postrádá smysl.

Inu žádný velkofilm to jistě není. Ovšem v rámci možností televizního filmu velmi vkusně a jaksi komorně natočeno.Tuto skutečnost právě velmi oceňuji. Vždyť není již dnes žádná náhoda, že v jiných případech, kdy se točí například historické megarozpočtové filmy, to dopadne katastrofou. Co se týče samotného Sama Neila, tak myslím, že jeho charisma je pro takovéto role jako stvořené. Škoda jen že typologie dalších obsazených herců vzhledem k bájným postavám již není tak precizní. Merlinova postava je zde až tak výrazná, že zastiňuje vše kolem sebe. A lze bohužel jasně vidět, že samotný film se z toho snaží težit, jak jen to jde. Ovšem na to má film jistě své alibi ve svém přímočarém názvu. Za naprosto nevýrazného a směšného Artuše musím schovat jednu hvězdu.

Jak jen popsat můj nejoblíbenější film? Toto dílo má pro mne ve všech ohledech punc naprosté a vytříbené dokonalosti. Všechny aspekty ( herci, scénář, hudba) vytvářejí neuvěřitelně hlubokou a hlavně nadčasovou atmosféru. Tímto dílem se René Clément pro mne stal nesmrtelným režiserém, který své obrazy na filmové plátno přenáší prostředky mající základní podstatu v jisté evropské renesanční esenci. Tyto jisté archetypální prostředky poté následně ve spojení s akční americkou knižní předlohou vytvářejí Thriller, který má všechny důležité prvky stálé a intenzivní uhrančivosti, bez ohledu na plynutí času a měnící se trendy.

Tato sága je již bezesporu klasika. Vynikající a slavní herci, nádherná hudba od Henryho Manciniho a okouzlující australská příroda, především tedy ukázky Queenslandu. Zkrátka podle mého názoru velmi věrohodným způsobem zfilmováná knižní předloha. Důvod zdejšího nízkého hodnocení spatřuji hlavně v tom, že tento seriál a vůbec příběh je věcí vkusu, tedy pro někoho to může být vyloženě kýč. Ovšem při zachování objektivity musím uznat, že v rámci svého žánru je to perfektně odvedená práce a hodnocení tím pádem snižovat nehodlám.

Po zhlédnutí tohoto filmu jsem se dlouho rozmýšlel, zda k němu vůbec psát nějaký komentář. Ve snímku je toho obsaženo tolik a takovým způsobem až z toho zůstává rozum stát. Ani v nejmenším se nestydím za to, že tomuto snímku nerozumím při nejlepší vůli ani z poloviny. Pro mě osobně se tento výtvor stal jakýmsi materiálem. Materiálem, který je příhodný pro neustálé přemýšlení a fantazii. Připadám si téměř jako detektiv , který se tomu všemu neúnavně snaží přijít do puntíku na kloub, i když už předem s jistotou ví, že se mu to nepodaří. A právě v tom, podle mého názoru, je největší deviza tohoto filmu, kdy stačí pouho pouhé jedno zhlédnutí a tento snímek začne přesto plynule působit na vaše myšlenkové pochody.

Myslím si, že tento film v sobě skýtá obrovský potenciál, který ovšem divák neobjeví při prvním zhlédnutí snímku. V každém případě je zde titulní postava doktora jménem Dandieu vyobrazena jistými archaickými prostředky, které ve spojení s plynoucím dějem vytváří celkem jasný psychologický portrét hlavního představitele a tím místy vzhledem k dílčím okolnostem až děsivou atmosféru. V nejsmutnějších chvílích filmu má divák téměř pocit, jako by byl přímo účasten odehrávajícímu se příběhu. To je dáno především zvláštním hudebním podkreslením snímku, který mu dodává na tajemnosti. Kdybych to měl tedy nějak uceleně na závěr popsat. Přidadal jsem si jako hudební posluchač slyšící řemeslně dobře poctivě natočenou píseň s neuvěřitelně zajímavým zvukem aranžmá.