Potjoc

Nechápal jsem, jestli je celý seriál jen jeden velký příběh, či je to víc příběhů. Vždy, když končil díl, tak to vypadalo, jakoby pokračoval v dalším díle, ale pak tam ukázali (dle mně) úplně jiný příběh. Takže mně to nezajímají. A dva jisté díly jsou rovnou na odpad.

Ve srovnání s jinými seriály Byl jednou jeden... je tohle jen takové cestování po vesmíru, nejsou tam dle mně moc nauky skutečných věcí, ale spíš vymyšlených tvorů a planet. Nebaví mě tohle.

Někdy jsou díly jenom o zachraňování a dějově jdou jen dle hlavního děje, někdy ty díly jsou také prošpikované různými gagy a hláškami. Ve srovnání s jinými francouzskými kreslenými seriály posledních let, co nám vysílají ČT i kabelovky, tak tohle je jen taková jednorázová ochutnávka.

Během dvou dnů v kuse už druhý film, kde je zápletka stejná jako v Paddington 2. [Upozornění! Spoiler!] Zápletka o tom, že někdo ukradne kamarádům hlavní postavy, hlavní postava je neprávem obviněná z té krádeže. Skončí ve vězení. Tam má strašné podmínky, chtějí ho vězni zbít, nechutná mu jídlo a pak tam zkrášlí věznici i její jídlo do lepších podmínek. Mezitím se on i jeho kamarádi snaží chytit skutečného zloděje. [Konec spoileru] Tak tohle mě otrávilo, že se opakuje to samé v různých filmech.

Ty skeče se zvířatama je spíše roztomilé než vtipné, jenom jak tam leží a běhají, atd. Vtipnější v téhle oblasti byl Exploziv od Barrandova. Tady ale zbožňuji ty komické zvuky, co se objevují při scénách padání, lítání, kousnutí. Přesně ty zvuky a v tom podání, kvůli kterým zbožňuji třeba Psa Filipsa, Méďu Béďu, Scooby-Doo či Kocoura Cliffa.

V tom Beanovi a jeho veškerém chování a řešení problémů jsem viděl často svého blízského. Po letech jsem to spustil a dochází mi, jak ty samotné scénáře a gagy jsou většinou ne úderné, ale tak jednoduché, že bych je sám ani rád nevymýšlel, ale tady je dúležité to podání a to je to kouzlo. U těch scén, kdy udělá druhým takové problémy, že chtějí jít po něm, tak jsem se klepal strachy, aby ho nechytili.

Sledoval jsem to téměř každý týden po téměř celou dobu vysílání. Pukal jsem smíchy ze scén typu, že něco vylítne přímo do kamery, kterou se natáčela scéna. Pak ty rychlé pohyby, třeba to, jak kočka náhle vběhla do právě dostaveného domečku z karet. Jako malý jsem textovým vyprávěným vtipům nerozuměl, dnes bych musel pořádně se zaposlechnout, aby mi neunikla pointa. Jak v prosinci 2005 skončil pořad, tak už se vysílal jen občas ve výplních mezi pořady jako sestřih s názvem "Smějeme se s Petrem Rychlým".

Ten výběr témat a druhů názoru, včetně radikálních, které mi vždycky zkazí náladu. A navíc ta **** Daniela Kovářová, která mě dost vytáčí názory. Jeden druh znásilnění bere za výmysly a presumpce viny, zatímco u jiných druhů sama neuznává presumpci neviny a ještě nadává na opačné názory že jsou zkažení humanisti. A ještě k tomu jde proti nemanželským dětem. Nebo ta její genderová korektnost, kde žena má být na vysokých pozicích, mít hodně peněz, ale základní ženské právo v domácnosti neuznává, chce, aby žena mlčela či tak. Přesný důvod, proč nesnáším genderovou korektnost, jsem jen pro tu základní. A spoustu dalších názorů jiných, co mně štvalo. Pro mě ten pořad je sebranka diskuzních a alternativních webů. Jednu hvězdu za to, že je právě redakce je obviňována za liberální diktaturu, anti-babišovsko, aj.

Já nerad hodnotím každý díl nějakého seriálu zvlášť, to se mi nelíbilo ani u krátkometrážních filmů z 30.-60. let. Tak raději počkám na konec seriálu, abych hodnotil celek. Zajímalo mně hlavně společenské téma, to s těmi prodejemi nelegálních něco mně nezajímalo. Ale hlavně ten konec hodnotím, který mě dost naštval. [Upozornění na spoiler!] Otec znásilní svojí dceru, má s ní dítě. Musí žít s násilníkem a vychovávat dítě, hlavně aby byla úplná rodina. A ještě obyvatelé skočí na to, že pachatel je někdo jiný. Vůbec obvinit kohokoli neprávem z věcí, etnikum ne-etnikum, cizí necizí, které lidi uvěří, ale pak mají lidé na světě plnou hubu o neprávem obviněných knězů, rodičů, učitelů, šéfů, atd. Obvinění ze znásilnění neznámé ženy vůbec a ještě k tomu ten rasismus, kde rasa pachatele je přitěžující k činu, že to už lidi raději chtějí nějakého jiného násilníka, než tohohle. A k tomu umlácení a oběšení. A to v té době sledování tohohle jsem se ještě moc netrápil děním ve světe, narozdíl od mého osobního života.

Když nepočítám pár filmů, tak jsem až do roku 2018 nikdy nesledoval francouzské komedie, protože jsem si o nich vždy myslel, že budou spíše poetické, pomalé, klidné a bez úderných vtipů. Pak jsem si přečetl na FDB, že ten žánr jako celek je grotesktní, obsahově hutný, rychlý. Tak jsem se schválně koukl... a mám zlatou žílu ohledně grotesek. Od tohoto filmu už je sleduji vždy, když jdou.