Potjoc

Už jako malý jsem si říkal, že to nebude nic pro můj vkus, už tehdy mi to připomínalo jisté kontroverzní seriály (a to jsem ani nevěděl, které to jsou). Kontroverzní citlivá témata, vulgarita, dokonce v jednom díle i krev, což do dětského filmu nic z toho nepatří. Jednu hvězdičku za nostalgii, když jsem sledoval Fox Kids, který bych chtěl, aby se zase vysílal.

Hodnotím všechny podobné hudební pořady, které se nám servírovaly kolem roku 2012. Všechny různé názvy, znělky, ale pořád to samé, velké, konzumní, vecpávající, navíc různé názvy i v rámci jednoho kanálu, natož ve více. Když naše rodina to sledovala celé dny v kuse, natáčeli si to a pořád to spouštěli dokolečka, tak mě to vytáčelo. Bylo to hlasité, i když jsem byl v jiném pokoji. Když jsem viděl reportáž, kolik se vyplýtvalo žárovek, energie, kterou mohlo spotřebovat snad celá čtvrť, tak mě to štvalo. A ta představa, že budeme takových pořadů obecně mít ještě více a ještě také i ve veřejnoprávním kanálu, jako na Západě, tak to nechci vidět.

Stejně jako Toopy a Binoo, se to pořád reprízovalo za sebou.

Tohle mě nebralo. Jenom samé povídaní, a navíc pro mě tehdy (2009), nechutné narážky.

Já osobně nemám rád takové dobrodružné seriály, kde se také bojuje po stylu superhrdinů, což jsou většina japonských seriálů. Na NOVĚ (2003-2005) to vysílali celé roky dlouhé i bez opakování, takže mě to nudilo a přál jsem si, aby to skončilo. Ale oproti jiným dnešním japonským filmům, je tohle jenom sezónní záležitost a navíc má ještě značně mírnější násilí (bez krve, apod.), takže mě už tolik neštve. A ty staré komentáře plné odpadů byly legrační, až jsem se hlasitě smál.

Tento seriál, vysíláný v ČR, odstartoval vlnu takových pořadů na dalších víc jako 10 let. Za začátku to vysílali pozdě v noci, prý, že jsme si na to ještě nezvykli. A to jsme si na to najednou zvykli už po pár měsících, když to vysílali už odpoledne a brzy večer? Takové násilí a drsné scény, plné zohavených mrtvol, metody násilí, dávají před 22. hodinou, i když nesmějí ze zákona? Nebo ta scéna s použitou vložkou, to bylo otrhlé i na mojí tetu. V jednu chvíli se kvůli pravidlům v TV cenzurují i nadávky do debilů, krav, sviň, sakra, magorů, atd., že to je drsné, tohle se dodržuje až přecitlivěle. Ale realistické násilí také je zakázané, a přesto to vysílají, ani milióny korun pokut to nezachrání. Navíc, jelikož v rodině u nás doma, byla jenom jedna televize, tak i když jsem dělal něco jiného, i když to přede mnou zakrývali, tak jsem to vlastně viděl náhodou (tehdy jsem měl větší pozornost na filmy, než dnes). Takže tento druh seriálu nenávidím a když je realistické násilí, vulgarity dávaná buď přímo dětem, nebo před 22. hodinou, tak je to přitěžující okolnost pro mně, proto odpad!

Tohle nám dávali většinou namísto klasických starých Disneyovek, tyto nové. Superhrdinské a dobrodružné pořady mě vytáčejí.

Jako malému už jenom ten nádech seriálu mi dal domněnku, že to bude můj neoblíbený pořad, kvůli možnému realistickému násilí, krve, a nechutných vtipů, aniž bych tehdy pochopil obsah pořadu. V 2008 jsem se na to koukal ze zvědavostí, ale nebralo mě to. Hlavně mě tam pohoršila ta scéna, kde malé holky mluvili sprostě. Ano, bylo to vypípané, ale ta představa, jestli v originále to nechali necenzurované.

Výchova koček a psů, vtipné komentáře mojí tety dávaly pořadu šmrnc. Ale ten díl s bezsrstou kočkou a dvě silnými černými kočkamy je asociační s tímto pořadem. Jak se teta pohoršovala z bezsrstých koček obecně, jsem řval smíchy na celé roky.

O něco slabší než první díl, ale pořád mnohem lepší, než ty další pokračování, které už vůbec nemají nic společného s prvním dílem. Nejvíc se mi líbila ta scéna, jak holub křičí na policajty "Černý svině! Černý svině!" a prase se rozeběhlo na holuba "Cos to řekl?!". A ta scéna, jak medvěd se vykadil na toaletě v restauraci a následný emoční řev Dollitla, mě tak rozesmála, že jsem se málem počůral smíchy - Vážně!