Cascabel

Zapadlý klenot světové kinematografie! Geniální nápad a výborně zpracovaný, promyšlené dialogy (jejich absurdita občas hraničí se sociální kritikou, a řadí film k čs. nové vlně). Skvělý Menšík, ale také Abrhám a Obermaierová. Prosím, nejde o žádný experimentální film!

Žánrově schizofrenní a nemožně natočený film. Jedna hvězdička za Růžka, jeho hlášky a za nápad, který se bohužel nepodařilo využít.

Satinského životní role. Výborné a vtipné zpracování námětu, především Trampot eskymáckého náčelníka v Evropě od Valenty a Golombka.

Jesti to byl režisérův záměr, nevím, ale já v těch kontrastech (obrazu a zvuku, první a druhé části filmu) vidím trefné vyjádření kritické situace, na kterou nedokázali představitelé státu adekvátně reagovat. Tanky a krev v ulicích doprovází veselá hudba, pohřeb oběti okupace bezobsažný projev stranického představitele, záběry z operací okupačních vojsk v ulicích následuje reportáž z vysočanského sjezdu KSČ.

Velmi slibné téma, jehož zpracování ale mohlo být lepší. Film naštěstí drží herecké výkony Anne Heywoodové, Jamese Bootha a Rudolfa Hrušínského. Koprodukce se tedy vyplatila.

Slabý béčkový western. A přitom námět dost zajímavý, ale scénárista to zkazil a režisér nezvládl. Jestli někdo chce vidět chladnokrevnho pistolníka, jak umývá nádobí, nebo Lee van Cleefa s komickým účesem a putinovským pohledem, jak dostává nakládačku, tak ať se na tenhle film koukne.

Skvělý režisér spojil tentokrát moc témat dohromady - problém umělecky se prosadit, islandskou finanční krizi a Alzheimerovu chorobu. První dvě pouze rámují a v případě krize spíše kontaminují závažné poslední téma, které je výborně ztvárněné díky strhujícímu výkonu Kristbjörg Kjeld a asociacím se dvěma staršími islandskými filmy (79 af stöðinni Erika Ballinga a Fridrikovými Dětmi přírody). Tématika islandské krize je tu jaksi navíc a operuje na omezeném prostoru i s detaily, které patrně nebudou pro většinu zahraničních diváků srozumitelné. Kéž by si to Fridrik schoval na nějakou břitkou tragikomedii, která by společenské zákulisí islandského krachu zprostředkovala i zahraničním divákům!

Politický zapatawestern s nepřijatelným poselstvím (mj. adorace zabíjení amerických vojáků), ale výbornými hereckými výkony (především Damián Alcázar a Jorge Zárate). Například epizoda, ve které americký velitel tahá informace z udavače Viejoresendeze, je brilantní. Jenže co naplat, když film charakterizují scény typu Chicograndova dojemně pitomého vyprávění o tom, jak se připojil s Pancho Villovi. Reakce amerického vojenského lékaře na ně je sice dramturgicky v pořádku, ale daleko pravděpodobnější by bylo, kdyby odmítl mexickou (sur)realitu chápat, na což měl i náběh. Přesto lze ve filmu najít i zajímavá vybočení z celkové tendenčnosti: někteří Mexičani, a nejsou to vysloveně negativní postavy, považovali americkou armádu za ochránce pořádku, indiánští zvědové v americké armádě jsou záporáci.

Mohl z toho být krásný horor, jak naznačuje název (závěrečná scéna na svatbě by jeho dobovou grotesknost jenom podtrhla), takhle je to jenom naruby obrácený Major Zeman. Snímek se potácí mezi pokusem o thriller se špatným tempem a naivními náznaky kriminálky, a bezradným tříštěním obrazu odkazuje dokonce spíš k dramatizovaným dokumentům. Výsledkem je, že z filmu divák nemá o moc víc, než se dozví ze závěrečných textů. Škoda hereckého výkonu Tomáše Töpfera.

Naši televizní tvůrci by se mohli od Slováků učit!