Cascabel

Optimističtější, ale také naivnější béčková varianta Pravého poledne. Motivy jednání zločinců a měšťanů jsou mlhavé. Ale opět pozor na dvouhlavňovku Waltra Brennana!

Filmový pandán k současně trendové severské krimi. Jedna hvězda za westernovou stylizaci a za souboj na piva.

V rámci žánru nevýrazný až nekvalitní snímek, zcela bez atmosféry, zato s dominantním ideologickým obsahem, který by vyžadoval vtipné zpracování, aby byl stravitelný. Zajímavá je Patrola vlastně pouze tím, jak pozoruhodně může americký revizionistický western konvenovat českým představám o politicích jako sviňácích.

Pocitvou filmařinu a herecké výkony (zejména pak Jerzyho Stuhra) kazí ve druhé polovině bezradný scénář.

Drama z americké soudní síně je pro diváka téměř automaticky přitažlivé, a toto není výjimkou. Čili poutavá podívaná, ale ve srovnání s americkou verzí je tato inscenace sterilní a její vyznění nejednoznačné. Za zmínku stojí zajímavá kamera, Štefan Kvietik jako žalobce a Dušan Tarageľ v menší roli mladého svědka psychicky poznamenaného zážitky ze zajateckého tábora.

Hluboko zaostává za divadelní předlohou, kde roli Karla Rodena hrál Pavel Kikinčuk.

Eurowesternové céčko inspirované americkými béčky. Hrdina bez charizmatu a bez motivace, hrozný scénář, herci a režie. Je sympatické že tvůrci měli western rádi (záběry pronásledování domnělého bankovního lupiče jsou jako vystřižené z amerických filmů), jenže ho prostě nedovedli natočit a děsně se v tom plácají, jako jejich hrdinové v bahně kolem přepadeného dostavníku. Ale Fernando Sancho hraje mexického banditu moc pěkně a poslední půlhodina je do té míry komická, samozřejmě nechtěně, že nelze nedat aspoň jednu hvězdičku.

Škoda. Mohl to být první a poslední porevoluční trezorový film, kdyby s ním Barrandovu nebylo blbé jít do kin v roce 1990 (v titulcích je jako rok natočení uvedeno 1989). Otřepaná pohádka o chudácích esenbácích, ve které se divácky vděčná kritika režimu realizuje v nadávkách na "panské kočí". Jediné zajímavé snad je, že se před kamerou sešli ve vedlejších rolích hned 4 herci plzeňského divadla.

Autoři evidentně znali verneovky a podobně jako Zeman v Ukradené vzducholodi čerpali z několika jeho děl, ale nepodařilo se jim poskládat děj, který by dával větší smysl. Českého diváka aspoň může potešit citace Zemanova Vynálezu zkázy (chobotnice vypouštějící do mořské vody černou tekutinu). Film si pohrává s naivitou, kterou na nás verneovky dneska působí, ale obávám se, že je to hra bezděčná. Aby totiž bylo možné tento snímek považovat za parodický komentář Vernova díla, se až příliš vzdaluje smyslu předlohy (zatímco Vernovi trosečníci vybudovali na ostrově civilizaci, ti filmoví zůstávají celou dobu v cárech) a jeho filmařské kvality hraničí s úrovní tvorby Eda Wooda (technická úroveň klíčování, mizerné herecké výkony). Tajemný ostrov má s mnoha jinými filmovými adaptacemi verneovek společné mj. dvě věci - neúctu k ženám, které sice do příběhu scénáristé propašují, ale nedokáží jim napsat žádnou skutečnou roli, a neorganické reminiscence námětu, jež v pozměněném příběhu postrádají význam. Nicméně bych pochválil výtvarně působivé zobrazení Žulového domu i pojetí výstroje kapitána Nema v symbolické formě ulity a vtipnou scénu boje s obří slepicí, která jediná měla dobrý hudební doprovod.

Film zpracovává moderní informační zdroje (blogy, autentické záběry pořízené mobilními telefony) moderními výrazovými prostředky (animované sekvence stylově připomínající filmy Valčík s Bašírem nebo Persepolis), výsledkem je výtvarně úchvatná dokumentární balada. Technicky nedokonalé autentické záběry z nepokojů si s animovanými "dotáčkami" náramně rozumějí a jejich vzájemná kombinace symbolicky tematizuje modernizační úsilí íránské mládeže. Je to přesvědčivá obžaloba tamního režimu a zároveň film plný naděje v demokratizaci země, který je ovšem i nadějí pro dokumentaristiku. Našel totiž pozitivní inspiraci v současném marasmu televizního dokumentu, který se hranými dotáčkami trapně podbízí mainstreamovému divákovi.