Cascabel

Kdo se na to podívá kvůli jazzu a atmosféře 60. let, nebude zklamán. A nejmíň do poloviny filmu si bude ještě říkat, že dostal něco navíc, pak se bohužel příběh moralistně (nebo ideologicky) zvrhne. Jiří Stivín tam překvapivě spíš hraje (a dobře) než hraje (na trubku).

Překvapivě slabý, akademický Daněk, kterému vůbec nepomohla režie s autentickými záběry z bojišť 1. světové války. Přestože Vinklář přehrává a Preiss hraje šablonovitě (naopak Rösner ve vedlejší roli je skvělý), je však celkový dojem daleko lepší než z rozhlasové předlohy (Zdeněk Štěpánek a Adamíra v hlavních rolích, Vinklář místo Rösnera).

Film z islandského života, kterému chybí nadhled, jaký mají obdobné snímky Baltasara Kormáka nebo aspoň charismatičtí herci typu Ingvara Eggerta Sigurðssona (mám na mysli jeho kreaci ve Studeném světle). Oproti režisérově předchozímu snímku Doprava doleva je to krok zpět - oba scénáře jsou téměř zaměnitelné, včetně toho, jak jsou mdlé, ale nový film rezignuje na využití islandské krajiny k tvorbě atmosféry či dějových paralel. A co jiného od islandského filmu čekat!

Filmový nářek nad starými zlatými japonskými časy. V některých momentech je toto téma pojato velmi sdělně i pro zahraniční publikum, snímek je však určený spíš jen domácím. Kdyby to opravdu byl "budovatelský film", ve kterém by se buď mezilidské vztahy popisovaly přes ty výrobní nebo naopak, stál by za zaznamenání aspoň jako pozdní příspěvek k žánru. A ještě kdyby tak byl aspoň o čtvrt hodinu kratší.

Arslan převrací žánr westernu naruby - proti akčnímu žánru staví road movie bez napětí, oproti klasickému schématu sledování cesty za pomstou se zaměří na oběť a mstitele ukáže za celou dobu třikrát. V tom druhém je jistě originální, jenže to neumí vysvětlit. Z moderních (anti)westernů si pak bere prvek mystična, přičemž ukazuje již mnohokrát viděné. Ještě bezradnější než portugalský western Na slaměné cestě, zato dražší, což se naštěstí projevilo na krásné kameře. Škoda příležitostí k rozvinutí westernu, aniž by musel utrpět art.

Moudrý, vtipný a americký film, který má trochu potíž s charakterizací postav bratrů Davida a Rosse, čímž rezignuje na jasnější dramatický oblouk. Ale třeba je to tak dobře. Výborné výkony neokoukaných herců, krásná hudba. Trochu slabší čtyři hvězdičky.

Když byl ještě široce obdivovaným tvůrcem, chlubil se Kim Ki-duk oprávněně, že je samouk a že narozdíl od filmařů studoval život a ne filmy. Přibližně počínaje Časem má však sklony k akademismu a tezovitosti - šokující drsnost zůstala, ale není už zakotvená v uvěřitelném příběhu. Moebius na začátku zaujal čistým stylem vyprávění a vizuální stránkou, ale jak v příběhu začala bít do očí tezovitost, rozkodrcala se postupně i ta umělecká složka. Dvě hvězdy za němý film (výborně tematizuje degradaci vztahu na to jediné, o co se ve filmu hraje), za herce v nelehkých rolích, a za rozesmání celého kina, hlavně groteskní honičkou za uříznutým penisem (druhý uříznutý orgán, to je skutečně kim ki-dukovské). Tomu by nejspíš zatleskal i Buňuel. Hvězdy dolů šly za to, že znám daleko lepšího Kima, měl jsem silný pocit již viděného (hodně to způsobily sebecitace) a za to, že se nás autor snaží přesvědčit, že odstraněním důsledku se vyřeší příčina.

Kdo se těší na další Válku policajtů, může to zapíchnout už v první čtvrthodince. Koho zajímá vyšetřování případu, ten zase může film vypnout 20 minut před koncem. To je sice sympatické ale ani na jednu hvězdičku to nestačí.

Ve své době hodně odvážně pojaté okupační téma. Moderní zpracování. Marvan v jedné ze svých nejlepších rolí (protože nepřehrává). Přestože fóry jsou občas skvěle ujeté, je to naštěstí daleko uměřenější než francouzské válečné komedie nebo naše pozdější Stůj, nebo se netrefím. Silné 3 hvězdičky.

Nepochopitelný pokus udělat divadelní hru se zpěvy na filmovém plátně ještě divadelnější a muzikálovější. Navzdory skvělé ústřední trojici herců dávám přednost čistokrevně divadelnímu záznamu z roku 1977 s ironickým Adamírou, komediálním Vinklářem a charakterově výstižnějším Zdeňkem Dítě. Škoda promarněné příležitosti dát oblíbené divadelní komedii skutečně filmovou dimenzi - mohlo z toho být něco.