Vančura

Seriál mého dětství. Jako malý kluk jsem si v neděli ráno, kdy to tehdy myslím vysílali, pravidelně přivstával, abych nevynechal jediný díl.

Strašná kravina, která "obohatila" češtinu o bizarní neologismus "bludišťák", za což ji osobně proklínám.

Nesmírně pozoruhodný film, který bych se zdráhal nazvat pohádkou. Nedejte se zmást optimistickou hudbou v úvodních titulcích a místy ladovským vizuálem. Je to spíše trpká existenciální úvaha, rozvíjející jeden motiv z Erbenovy pohádky "Dobře tak, že je smrt na světě", která posloužila autorovi scénáře J. Drdovi jako volná inspirace. Václav Lohniský (zde ve své životní roli) hraje Smrťáka tak sugestivně, že se prý tehdejší "Pandrholové" po zhlédnutí tohoto filmu na zač. 60. let dočasně zalekli, aby nedopadli stejně jako filmový záporňák v podání R.Hrušínského. Moc dlouho jim to ale asi nevydrželo... Film, který na mě vždy svou atmosférou a sdělením zapůsobí jako zjevení, a z některých scén mě až mrazí. Většinový divák tento snímek ale spíše redukuje na notoricky známou "pohádku", kterou televize každý rok opráší kolem Vánoc, a která je i tak trochu poplatná době svého vzniku. Současně je "Dařbuján a Pandrhola" jediný mně známý hraný film - spolu s o dva roky starší Bergmanovou "Sedmou pečetí" z r. 1957 (zapomenout nelze ani na Allenův snímek "Láska a smrt" z r. 1975, která si utahuje mj. právě ze Sedmé pečeti) - ve kterém se objevuje postavy Smrtky jako viditelná osoba. A ačkoli bylo ztvárnění Smrti v podání Bengta Ekerota strhující, na Lohniského přece jen nemá. UPDATE 26.12.2019 - Když si zpětně čtu ten svůj tehdejší pseudointelektuální komentář, musím se docela smát (btw. to s tou smrtkou jsem tehdy slyšel od Civala a dneska mi to přijde jako blbost, filmů se smrtkou coby viditelnou postavou je podle mě hromada nebo aspoň mám pocit, že jsem jich v posledních letech viděl hned několik). Samozřejmě, že Dařbuján a Pandrhola je pohádka, akorát brutálně poplatná době, což mi tam dneska dost vadí, podobně jako to, že už to znám nazpaměť, protože to v telce reprízují pořád dokola do omrzení a už to vůbec nemůžu vidět. Když se od toho ale odmyslím, tak za mě je tenhle film prostě strašná sranda, u které mám mimochodem tendenci fandit Pandrholovi než té hladové holotě, která se vrhá střemhlav do tekoucího piva, jako správný čecháčci slyšící na vše, co je zdarma (btw. ta představa, že by se skutečně vzalo pivo a nalilo do bahnitého břehu, mi přijde strašně nechutná, navíc by to byla ekologická katastrofa pro ryby a další vodní živočichy).

Nejlepší filmový Švejk. Jednoznačně.

Dobré, velmi dobré, byť jednička - "Dobrý voják Švejk" - se mi líbí víc. Přece jenom ale preferuji Haškův text, před filmovou adaptací. Švejka si mimochodem představuji jinak, než jak ho zpodobnil Lada na ilustracích knihy nebo Hrušínský v tomto filmu. To mi na tom vadí asi nejvíc - ta sugestivní vizuální podoba Švejka, kterou tady Steklý (zcela v duchu Ladovy podoby Švejka) v podstatě natrvalo vypálil do českých diváků. A kdyby šlo jen o ten Švejkův vizuál... Osobně mám mnohem raději loutkového Švejka od Trnky z r. 1954, který je podle mě nejlepším filmovým Švejkem vůbec.

Bezchybná komedie. Spolu s pokračováním "Poslušně hlásím" z r. 1957 až otravně často reprízováno v TV. Osobně se mi líbí víc než zmíněné pokračování.

Nejsem cílovka, zhlédnuto omylem.

Hwaelosův komentář připomínající známou šachovou scénu na pláži v Sedmé pečeti se mi líbí - skoro bych se vsadil, že Bergman musel tohle dílko vidět a inspirovat se jím. Maya Deren byla nejen filmařský talent, ale i nevšední krasavice. Škoda, že toho natočila tak málo. A pořád se mi tam dere srovnání s D. Lynchem, jehož filmy mi tenhle kraťas místy připomíná.

Velmi dobré. Při sledování jsem poslouchal záznam jednoho starého Nohavicova koncertu, a světe div se - ty folkové hospodské popěvky se velmi dobře spojily s černobílým obrazem Mayi Derenové, a výsledný dojem byl velmi... výjimečný. Asi jako když si namočíte slaný preclík do čokolády - je to trochu nesourodé spojení, ale bezpředsudečná mysl si to dovede užít :)

12 minutová one man show avantgardní filmařky Mayi Derenové pro jednoho herce, kterým je zde tehdy 21 letý herec a tanečník čínského původu jménem Chao-Li Chi. Jeho pohybová meditace o násilí (cosi na způsob tchaj-ťi) je hudebně doprovázena flétnou a bubínkem. Pokud máte rádi tanec a přistoupíte na to, že se lze pohybovou choreografií vyjadřovat beze slov k nějakému tématu, pak vás Meditation on Violence může oslovit. Pro mě osobně se výsledný dojem pohybuje někde napůl mezi naprostou fascinací a zoufalou nudou, což vydá přesně za ty 3* :)