Vančura

S odstupem mi je trochu líto, že jsem nešel na tiskovku k filmu. Ono to ale bylo tehdy celé takové nějaké divné, protože CinemArt zval novináře jen na tiskovku, nikoli na novinářskou projekci, takže to vypadalo, že se to bojí novinářům pustit - a kdo by chodil na tiskovku k filmu, který neviděl? Řachanda mě ale nakonec stejně neminula, protože jsem dostal v práci lístky, a řekl jsem si, proč to nezkusit. Od filmu jsem nic nečekal a kromě jedné zmínky na Twitteru, kde o tom kdosi napsal, že to "vykrádá Avatara" a "hloubí nové dno českých pohádek" (otravnější frázi v současnosti neznám), jsem vyrazil do kina zcela nedotčen představou, o co by v tom filmu mělo jít. Během projekce jsem nakonec zjistil - po nudném rozjezdu, který mě nebavil - že to nakonec není vůbec špatné, že to skutečně vykrádá nejen Avatar, ale nejspíš i další filmy, a že mě to docela baví. Párkrát jsem se upřímně zasmál, herecké obsazení se mi líbilo a nevadila mi ani ta princezna - ošklivka, kterou zde lidé často kriticky zmiňují v komentářích (možná proto, že mi trochu připomínala jednu bejvalku, haha). Přiznávám, že asi nejsem úplně objektivní, protože jsem do sebe během filmu nalil dvě pivka, která asi otupila můj kritický smysl, ale osobně jsem si Řachandu celkem užil, a žádné hloubení dna v ní žádném případě nevidím. Co by se potom muselo psát o pohádkách, které točí Troška, to mi řekněte... Za mě spokojenost, velkorysé 3 hvězdy, a dojem, že dětičkám v kině se to snad taky líbilo - což je hlavní.

Davida Bowieho jsem jako herce znal doposud pouze z filmu Dokonalý trik, kde ztvárnil (podle mě neuvěřitelně působivě) roli Nikoly Tesly. Když jsem se tedy - v souvislosti s jeho nedávným úmrtím, které mě hodně rozlítostnilo - dozvěděl o existenci tohoto filmu, který podle všeho není moc známý, zatoužil jsem ho hned vidět. Ačkoli jsem ho zhlédl s nemalým zájmem, nedá se úplně říct, že by mě nějak přehnaně nadchnul. Osobně mi to přišlo jako strašný psycho - a navíc mi bylo líto, že tam nezazní žádná Bowieho muzika, kterou jsem tam (asi naivně) čekal. Co je zde hodně zběsilé, je střih, a přesun mezi jednotlivými místy v ději tak není úplně dokonale srozumitelný. Ten film je podle mě prostě moc velký bizar na to, aby se z něj kdy mohl stát kult, ačkoli jeden nikdy neví a na anglické Wikipedii film za kultovní skutečně označují. Vzato kolem a kolem, někomu může tohle netradiční sci-fi drama sednout, a osobně si myslím, že to rozhodně není špatný film, ale za sebe to řadím k těm filmovým počinům, které je lepší sledovat s nějakým tím povzbuzovákem v krvi (ostatně Bowie v době natáčení jel na kokainu, jak jsem se dočetl). To pak i ty 2 a půl hodiny (téměř) hned jinak utečou.

Rozumím kritickým hlasům, ale osobně je nesdílím. Já jsem si tuhle dlouhou noc maximálně užil, popíjel u toho vínko, koukal v telce na moje oblíbené herce pohromadě, a vrcholně se koncentroval, aby mi nic neuniklo. Do diskuzí o (ne)zaslouženosti jednotlivých ocenění jsem se vždy odmítal zapojovat, protože je mi to v podstatě ukradené, Oscary pro mě nikdy nebyly žádným měřítkem filmové kvality, beru to jako velkou show, kde je hodně politiky, intrik, pokrytectví a kdo ví čeho ještě, ale čert to vem - ten večer je prostě svátek pro každého správného filmového fandu, a nic lepšího a většího prostě není, to mi nikdo nevymluví. Chuť se Oscarů zastávat u mě vždy roste při srovnání s ubohostí Českých lvů, kterými jsem odjakživa opovrhoval - jejich provinčnost (nechápu prostě smysl filmových cen v zemi, kde se ročně natočí max. několik desítek filmů), trapní moderátoři a samotný vkus "akademiků" pro mě byly vždy dobrým důvodem, proč se přenosu udílení lvů vždy z dálky vyhnout. Naopak Oscary si už několik let po sobě nenechám nikdy ujít - pokud jsem si u nich letos uvědomil něco nového, je to můj dojem, že o nějaké (ne)zaslouženosti u nich vážně nikdy nemohla být řeč, protože prostě dobrých filmů se každý rok celosvětově natočí tolik, že na každého se Oscar prostě dostat nemůže, takže to beru spíš jako takovou slepou volbu Štěstěny, na koho se ten který rok usměje - třeba letošní Oscar pro Morriconeho je toho nejlepším dokladem. Ten chlapík měl dostat Oscara už dávno, za nádhernou hudbu k filmům jako HODNÝ, ZLÝ A OŠKLIVÝ, TENKRÁT NA ZÁPADĚ nebo MISE. To, že ho dostal až za OSM HROZNÝCH, kde té jeho hudby není ani půlhodina (je to myslím něco kolem 26 minut a v tom filmu jsem ji skoro ani nezaregistroval) a zdaleka mi nepřijde tak zdařilá jako v jeho zmíněných starších filmech, je v podstatě absurdní. Mimochodem dva vrcholné momenty večera pro mě byly 2 spoty - sestřih loňských filmů a sestřih loňských úmrtí. Jeden z komentářů zde tvrdí, že Oscary už do dnešního světa světa nepatří - já s tím nesouhlasím, a naopak si myslím, že dokud zde budou existovat, bude svět - tak jak ho mám rád - v pořádku.

Od chvíle, kdy jsem se o tomhle filmu dozvěděl, jsem zahořel touhou ho vidět. Takže když mi v poště přistála pozvánka na novinářskou projekci, měl jsem velkou radost, že se film dostává do českých kin - a ještě větší, že CinemArt film uvádí v původním znění s titulky. Samotná projekce mě hodně bavila, film jsem si užil, výborně se při něm pobavil, a navíc mi to dalo brouka do hlavy, protože je tam pár myšlenek, které se dají dlouho převalovat v hlavě. Takže - ač nedotčen knižní předlohou - za sebe nemám problém napsat, že je to výborný film, který lze rozhodně všem doporučit - kromě toho, že je nápaditý, vtipný a originální, je taky promyšlený a filmařsky invenční a zajímavý. Herecký představitel Ády je výborný a ten film obsahuje minimálně dva (ne-li více) momenty, které mi přišly naprosto geniální - Ádovo první vystoupení v televizi a sekvenci s youtubery. Výborné mi i přišlo vystižení toho, jak to chodí v komerčních televizích - jak se tam chodí přes mrtvoly a jak se tam dělá kariéra. Aniž bych chtěl spoilerovat, snad mohu napsat, že člověku ke konci úsměv nepříjemně tuhne na rtech, protože ten film neuvěřitelně působivě vygraduje do svého mrazivého závěru - message toho filmu je naprosto jasná a je na každém, jak s ní naloží. Za mě velký respekt autorovi knižní předlohy, že dokázal vyhmátnout tak silné a aktuální téma, které je navíc zpracované s tak odzbrojující zábavností.

Výborná záležitost, kterou jsem si pustil s velkou chutí - ten film jsem zatoužil vidět okamžitě, jakmile jsem se dozvěděl, že existuje. V rámci žánru mi to přijde velmi dobré a fandové podobných filmů si zde jistě přijdou na své. Na Sarah Dumont se kouká více než dobře, ostatní herci vcelku plní, co se od nich očekává, a až na ojedinělé výjimky ten film naštěstí nikdy nesklouzne do nějaké vyložené nechutnosti, ze které by se chtělo člověku zvracet, což kvituji s povděkem (tou výjimkou je scéna, kdy ten tlusťoch sedí na hajzlu a utírá si zadek - to jsem fakt vidět nemusel; jinak o výčet zdařilých scén se už postarali kolegové ve starších komentářích). Věřím, že toto je film, jehož natáčení si tvůrci užili a který se bude návštěvníkům letošního Festivalu otrlého diváka hodně líbit. Vidět film tam a po pár pivech v sobě, zřejmě bych neměl problém jít i na plné hodnocení. UPDATE 20. 2. 2018 - Na druhé zhlédnutí už mě to tak nebralo. Ten film je prostě příšerně debilní, herečtí představitelé všech skautských rolí jsou neuvěřitelně odporní a nesympatičtí, celé je to strašně klišoidní, předvídatelné a americky stupidní, a aby si to člověk užil, musí zcela vypnout mozek. Sarah Dumont mě ovšem brala snad ještě víc než prve, takže hlavně ona to podle mě zachraňuje, a škoda, že tam nemá víc hereckého prostoru (obecně mi je líto, že ta holka v podstatě jinak moc nehraje, a na nějakou větší slávu to už asi nevidím, vzhledem k tomu, že už jí je 31 let - škoda, tělo má jako bohyně).

Kvalit (respektive filmové krásy) Panny a netvora to sice nedosahuje. Ale! Pořád je tu spousta důvodů, které ze zhlédnutí tohoto nestárnoucího filmu dělají velký zážitek - nádherné úvodní titulky Evy a Jana Švankmajerových, fantastická hudba Petra Hapky, skvěle zvolené lokace, perfektní kostýmy a masky, a výskyt celé řady skvělých herců (z nich mě asi nejvíc zaujal sám režisér v epizodní roli v samotném závěru - jeho strašidelné "upírské" vzezření podle mě dost možná překonává i Kukuru v jeho mistrovské "připlešlé" paruce; u Kukury mi navíc trochu vadil jeho markantní slovenský přízvuk, který podle mě tu roli trochu shazuje; ve filmu se ovšem vyskytuje více slovenských herců, je to tady vpravdě československý film). Celkově je to film s velmi podařenou hororovou atmosférou a několika dechberoucími momenty (tanec mrtvých, noční plavba po jezeře, síň času, Aldobrandiniho zestárnutí v jediném záběru), dějově je to ale trochu slabší (hlavně úvodní rozjezd, řekněme první čtvrthodina) a po mém soudu bude tenhle film bohužel už navždy tak trochu ve stínu Panny a netvora, nedá se nic dělat. Mimochodem velmi roztomilá mi přišla Anna Maľová - škoda, že jsem ji nikdy neviděl v jiném filmu.

Celou dobu při sledování se mi tam vkrádalo srovnání s o 3 roky mladším filmem Já, truchlivý Bůh, jehož hlavní postava (v úžasném hereckém ztvárnění Miloše Kopeckého) vykazuje s Alfiem celou řadu podobností. Kromě společné záliby v ženách je tou nejnápadnější jejich mluvení do kamery k divákům (na stejný zcizující prvek jsem ještě narazil ve filmu Annie Hallová). Na rozdíl od svého českého protějšku (který se k oslovování diváka uchyluje vcelku střídmě) však Michael Caine mluví do kamery k divákům skoro neustále, což v kombinaci s téměř dvouhodinovou stopáží začne působit téměř až otravně (v duchu čeho je moc, toho je příliš). A celkově mi ten film přišel slabší, citelně méně zábavný, a mnohem více poznamenaný dobou svého vzniku, než Já, truchlivý Bůh (Alfie musí svou neuvěřitelnou cudností dnešního diváka až zarazit - v tom filmu se neukáže naprosto nic, a i dialogy jsou velice krotké). Zajímavé mi přišlo, že jak mi byl Alfie celou dobu extrémně nesympatický (v podstatě mi přišel jako lidský odpad), v samotném závěru jsem pro něj nakonec našel pochopení, a byl jsem rád, že film končí právě tak, jak končí, protože jsem si přesně takový závěr přál, a protože jen z něj mám dojem, že takto je svět v pořádku. (Mimochodem zmíněný závěr by sám o sobě byl na 4 *, ale kvůli slabšímu zbytku filmu se přidržím jen 3 *. Za zmínku stojí i výtvarně nápadité závěrečné titulky se skvělou písní "Alfie" od Cher / Cilly Black). Jedním z dobrých důvodů, proč tento film stojí za vidění i po těch letech, je herecký představitel titulní postavy - pro všechny, kdo mají Michaela Caina zafixovaného jako Batmanova asistenta z Nolanových filmů (případně jako starce nad hrobem ze Sorrentinova Mládí), by mělo být zajímavé vidět, že byly časy, kdy byl obsazován i do rolí suverénnních playboyů - až by tomu nemusel jeden věřit.

Nedivím se, že se ten film Kunderovi nelíbil - jako adaptace jeho stejnojmené povídky to moc zdařilé není. Scénář ke Kunderově textu přidává množství nových motivů i postav, které jsem osobně shledal jako redundantní a otravné. Navíc jsem nikdy moc nemusel Kačerovo herectví (v mých očích se dokonale jako herec zdiskreditoval hraním v přiblbých nekonečných televizních seriálech z posledních let) a přirovnávat ho v tomto filmu k Mastroiannimu mi osobně přijde jako výsměch. Na celovečerní debut to není zlé, ale v kontextu nové české vlny mi to přijde citelně slabší. Za mě spíše znuděnost a znechucení z toho, jak ten film zachází s Kunderovým textem.

Film, který mě neuvěřitelně sral a u kterého jsem se několikrát málem pozvracel. Idiotská a strašlivě zbytečná slátanina, o které nechci do konce života slyšet.

Och, mám takovou soukromou teorii, že čeští filmoví distributoři mají nějaký problém s mluvenou němčinou. Protože už ani nepamatuji, kdy jsem byl v kině na německém filmu v původním znění s titulky (paradoxně, ještě než jsem dopsal tuto větu, na mysli mi hned vytanuly dva skvělé filmy z nedávna Fénix a Neviditelná, které ovšem považuji za výjimku, která potvrzuje pravidlo, protože to jsou artové filmy, které se vymykají z mainstreamové produkce, kam naopak dokonale zapadá Chůvák). Jinak si nedovedu vysvětlit, jak je možné, že každý německý film uvedený do českých kin je zprasen - pardon, předabován - do českého znění. Nejsem si vědom toho, že by podobný osud stíhal filmy z jiné jazykové provenience, a jak jsem obecně na dabing alergický, zde mi teda vadil brutálně, ten film je jím zabitý naprosto dokonale. Když si k tomu navíc přičtu naprosto debilní scénář narvaný samými klišé, příšerné herectví většiny zúčastněných a ubíjející stopáž, vyjde mi z toho film, kterému je lepší obloukem se vyhnout. Lidi v kině se ovšem většině filmových fórů - které jsem osobně shledal dokonale nevtipnými - nasmáli dost a dost, z čehož jsem usoudil, že cílovka si tuto komedii užije stejně jako nedávnou kravinu Fakjů pane učiteli 2, kterou jsem podobným způsobem protrpěl a které se dostalo podobně vřelého diváckého přijetí. P. S. Mou inteligenci vyloženě uráží film, který se mi snaží tvrdit, že je reálné, aby 14 letá holka nasedla do Mercedesu třídy G a bez jakékoli předchozí průpravy ho dokázala řídit. Kristebože, vždyť by ani nedosáhla na pedály, natož aby se s tím rozjela. Z té lolitky - jistá Paula Hartmann, narozená 2001 - ovšem dle mého soudu roste minimálně příští Karoline Herfurth, ne-li větší německá herecká hvězda, a na celém filmu je nejzábavnějš právě ona.