Jara.Cimrman.jr

"Co jsem měl dělat? Říct před ostatníma, že švindluje líp než já?" Poctivej podraz ze starý školy je dokonalej. Tohle mě prostě neomrzí. Kdykoli se stanu svědkem toho, jak Gondorff začíná kout pikle na Lonnegana, tak usednu, připravím si nějakou tu pochutinu, zaposlouchám se do skvělý muziky a užiju si to. Je to prostě plný elegance, vtipu a takovýho vnitřního klidu. V Gondorffovejch šibalskejch očích je totiž jasně napsáno, že ho nemůže rozhodit FBI, mrtvoly, nájemní vrazi ani úplatnej polda. A když to nerozhodí jeho, tak mě taky ne. Až bude chtít najednou oškubat Muska s Gatesem a Zuckerbergem, tak mu přitom klidně podržím klobouk.

"Můžu ti jen ukázat dveře, projít jimi už musíš sám." Matrix je pro mne nejlepším sci-fi všech dob. Slyšel jsem o jeho pokračováních, bohužel jsem je i viděl, ale přesto doufám, že jsou jen výplodem mé mysli, protože jakékoli narušení tohoto dokonalého světa jsem nucen považovat za penězochtivé a nezodpovědné. Matrix v mé mysli zůstává jen jeden a jsem-li vyzván, tak se kdykoli s velkou chutí usadím do křesla, spolknu pilulku správné barvy a svědomitě se rozložím na sloupce jedniček a nul.

"Nejsem nejpříjemnější, ale nejlepší ženská na světě si mě i tak vzala." Tebe taky, Walte? Jak já ti rozumím a doufám, že jako rasistický dědek s věčně nakvašeným výrazem taky najdu smysl svého bytí. Ale byl bych nerad, kdyby to bylo kvůli multikulti sousedům. S těmi zatím nemám nejlepší zkušenosti. Ale třeba se to jednou změní. No snad ne, vždyť já si tady jen tak milosrdně lžu. Vlastně ti vůbec nerozumím, Walte. Ale fandím ti.

Krásný, úžasně natočený dokument, který mohu doporučit každému, kdo žije svůj život v trojúhelníku ohraničeném panelem, betonem a asfaltem. Kdo se však nebojí vylézt na čerstvý vzduch, občas se popere s medvědem nebo si zajezdí rodeo na divočákovi, tak ten z nějakých obrázků v HD rozlišení zase tak odvázaný nebude.

"29. srpna ´97 vám to bude taky připadat sakra skutečný. Každej, kdo nebude mít opalovací krém s faktorem dva miliony, zažije mizernej den." Já již nyní vím, že T-800 odvedl skvělou práci, protože jsem Den zúčtování prožil bez problémů. Vlastně jsem si ani nevšiml, že nastal. Čeho jsem si však všiml, bylo to, že kovový sympaťák byl tentokrát vybavený rafinovaným programem Kamarád a hlášky vypouštěně z otvoru mezi kyberneticky řízenou maxillou a mandibulou se pro mě rychle staly kultovními. Takhle se podle mého gusta má zachraňovat lidstvo - vizuálně bombasticky, napínavě i zábavně.

"Tak rád bych si s vámi popovídal, ale na večeři mám starého přítele." Napětí, které mezi sebou vytváří kultivovaný psychiatr chovaný v nedůstojných podmínkách a nezkušená agentka s naleštěným koltíkem, je natolik mrazivě vzrušující, že by udělení pěti hvězd nemělo nic bránit. Jenže ty "pouhé" čtyři hvězdy ode mne jsou za to, že jsem ke kanibalismu nikdy nechoval zvláštní sympatie a o fyzických schopnostech méně než půldruhého metru měřících agentek mám rovněž jisté pochybnosti.

"Já jsem zvědav, co na to řekne soudruh tatínek." Střet socialisty Šebka s kapitalistou Krausem je skvostný, Saša je jedinečně soudružský, muž s brašnou zase mrtvý a soundtrack náležitě stylový, ale pro mě to s počtem repríz tak nějak ztratilo to původní kouzlo. Zkrátka mi to už nepřipadá zdaleka tak vtipné jako kdysi a s tím mizerně slyšitelným mumlavým huhňáním některých postav se mé nedoslýchavé uši stále ještě nevyrovnaly. A po několika vědeckých experimentech, provedených v různých prostředích za různých teplot, mohu zodpovědně prohlásit, že moje hovno nehoří.

"Víš, co mi teď vrtá hlavou? Není to kafe v mý kuchyni. Je to mrtvej negr v mý garáži." Pulp Fiction pro mne znamená největší kult všech dob. Patrně navěky mi zůstane záhadou, jak se Quentinovi podařilo dostat takové množství morálně pokřivených postav do tolika absurdních situací, nechat je vést nekonečně vtipné dialogy o neskutečných kravinách a ještě způsobit, abych se uprostřed všeho toho organizovaného násilí tak královsky bavil. Jako zarytý fanda morálních kvalit Mirka Dušína bych se měl za lásku k takto pokleslé tvorbě stydět, ale já se prostě kdykoli rád vrátím k Mazanýmu králíčkovi, občas si z nudy píchnu adrenalin do srdce, pravidelně si zajedu do Cože pokecat anglicky a když mi v restauraci k borůvkovým lívancům automaticky nepřinesou vanilkovou colu, tak okamžitě volám pana Wolfa. A pokud mi špatně namasírujete nohy a schováte se přede mnou v Indočíně, tak na vás samozřejmě bude ve čvrtlibráku se sejrem číhat Jules, kterej vás sejme, protože "Cesta spravedlivého ze všech stran lemována jest nespravedlností, sobectvím a tyranií lidské zloby......"

"Tví přátelé mají vysokou úmrtnost, viď Franku." Přiznávám, že mi nikdy nebylo na Západě tak dobře, jako v tomto na prvním pohled loudavém westernu. Kaubojové, pokud netasí, přitom nikam nespěchají, jejich motivace se odhaluje s očividnou leností, jejich hlášky, s ďábelskou frekvencí jedna za hodinu, suše skřípou mezi zuby a napětí by se v každém okamžiku dalo krájet dle libosti na kostičky, hranolky či jehlánky. Největší silou snímku je však hudba Ennia Morriconeho, při které mi naskakuje husí kůže a při pohledu do očí Jill se ve mně zase probouzí touha chránit její "počestnost" se Smithy & Wessony zavěšenými proklatě nízko.

Druhá návštěva u Corleonů dopadla nad má očekávání, že se bude jednat jen o umělé prodloužení mafiánské ságy. Patrně díky fenomenálnímu šeptání Vita juniora jsem dospěl ke kacířské myšlence, že tohle je ještě o kousek lepší než jednička. Přesto jsou ty tři hoďky dostatečně dlouhé na to, abych stihl několikrát zazívat a nenápadně zatlačit ručičky na hodinkách směrem k závěrečným titulkům.