F.W.Colqhoun

Jsi sladká jako puštěný plyn. Krást se musí umět a tvůrčí tým Jaroslava Soukupa v této disciplíně předvedl něco nevídaného. Box v Tomsově choreografii působí zcela autenticky. Marek Vašut sice vypadá, že spíš zpívá v Duran Duran, než že ubližuje, ale svou ironizující rutinu teprve hledá a pozoruhodné výkony podávají všichni ve vedlejších rolích, z nichž za víc než zmínku stojí usoužený Vous Karla Heřmánka (zhlédnuto v pátek 23.8. 2024). Vousatá historka o podceňovaném sportovci působí ale v mlhách holešovických rán, krájených pravačkami vystřelovanými vzhůru pod úhlem cca 60° nikoliv s úmyslem knockoutovat, nýbrž jen slušně pozdravit, svěžím dojmem možná právě proto, že nezkouší vynalézat vynalezené a tu trochu 'svého' mísí s ověřenými přísadami.  Majoritních 51% úspěchu v navození atmosféry spočívá v čisté Bartákově loupeži Love Theme From Chinatown. Vašut mimochodem boxuje s rukavicemi značky Goldsmith - čistá rána na sonar.

Je to neuvěřitelné. Nebo možná zcela normální. Absurdní událost plní v životě ateisty podobnou funkci, jako zázrak v životě věřícího - funkci hudiniovského úniku z okovů řádu. Buñuel svou opulentní hostinu sekulárních zázraků doplnil příležitostí vybít si sadistické choutky na figuře, jíž [levicový] intelektuál druhé poloviny 20. století, polekán vlastním stínem, naprosto pohrdá - nudném, banálním, povýšeném a zároveň omezeném buržoustovi. Jeho zacyklení je tak úplné, že vede k situaci, v níž se mu pro jednou i zcela reálně dostane toho, co si zaslouží. Závěr posvěcuje pointy laciných hororů. Zlé kino.

Tits on a Tuesday! ... Giant faggot munchkin meat! ... Kiss her face all night long, Bailey! Jak by vypadala Čínská čtvrť, režírovaná představitelem hlavního hrdiny a tudíž bez Polanského, víme díky existenci bizarních Dvou Jakeů. Norton by se za narážky na Chinatown nejspíš ani nezlobil, inspirace příběhem detektiva, který bojuje s radnicí a navíc neví, o co doopravdy jde, je zřejmá. Jedná se tedy o svatokrádež vědomou. Motherless Brooklyn ale kupodivu není špatný film. Mohl být dokonce skvělý - to  kdyby ho točil opravdový režisér s rozpočtem, jaký by si neo-noirová předloha, promyšlená výprava, perfektní jazzový soundtrack a neuvěřitelný ansámbl fantastických herců (včetně střelce Baldwina a samozřejmě Nortona) zasloužily. Všechno jen marné IF(?).

Hrdě derivativní horor od japonského filmového šinkanzenu Takeshi Miikea. Když točíte 2-5 filmů ročně, na vymýšlení původností není čas. Neohrožuje-li videokazeta, musíme se bát se obstarožních véček; bože, co by jeden za jejich návrat dal. Když se dost pobavíte touto minimální technologickou inovací, vrací se na scénu nakonec i ta véháeska. Chakushin ari nicméně substituuje originalitu štědrou dávkou filmařské kompetence - ty pitomé originální verze Očí a Kruhů takhle dobře natočeny nebyly.

How do you want it lady? ...  (...) ... Rare. Zajímavý start v duchu vlkodlačího Networku překvapí, aby okamžitě po přesunu do fotogenické Kolonie sjel do hlubokého koryta hororových banalit, z něhož na kratičkou chvilku vybředne až návratem do newsroomu. Mlžné lesy potěší oko, masky a efekty pobaví. Velké významné mínus za absenci nahoty, která by stála za replay.

Tady máme fazole, dýně,... Úplná rajská zahrada. Problém není najít lidi, kteří by udělali práci. Problém nejen personalistický je najít práci, pro kterou se nikdo nedokáže nadchnout. Ředitel vyhlazovacího lágru, který čte dětem před spaním pohádku o Jeníčkovi a Mařence, jako současný CEO. Základ úspěchu je nekoukat přes plot. Film o obludách možná ne tak vzdálených, nepatřičně krásně natočený v ne-barvách říšských magazínů a příležitostně ozvučený jakýmsi hrozným árijským didgeridem (pro více akustického nepohodlí viz Micachu & The Shapes).

I think I can lick it. Strach z výšek - nosné téma skoro pro všechny soudné osoby, transformované v cosi neobyčejného. Jestliže ve své době inovativní vertigo-efekt přece jen ztratil hodně ze své působivosti, ne tak scéna zírání do hlubiny času u pokácené sekvoje. Jestli z něčeho skutečně jímá závrať, je to hluboká ignorace publika, které v osmapadesátém odzívalo jeden z Hitchcockových nejoriginálnějších filmů. A vlastně i slepotu Hitchocka samotného, který neúspěch filmu vyčítal postaršímu, křehkému Stewartovi, než by i sobě připustil, že jeho milovaný, mužný Cary Grant by film nejspíš úplně zničil.

She's very sweet. Woodyho (a-)moralitka ve smyslu Bůh není končí přesně v okamžiku, kdy bychom mohli po něm začít efektivně pátrat - Chrisův pohled z okna sděluje to, čemu chcete věřit. Též skvělý, precizně a disciplinovaně vyrobený, žánrový film s přesahem; ani jedno bychom (alespoň v této fázi) od Woodyho nečekali. Johannsonové začátek plodné spolupráce a Meyersův možná jeden ze dvou a poslední skvělý film, než se zlikvidoval chlastem.

Držte huby, paní učitelka zpívá. Držte huby, Zdeněk Troška režíruje. K SSJ jsem se vrátil cca 20 let od posledního setkání (via ohlomejzdaná véháeska), v duchu werichovského po práci legraci. S polovědomou nadějí na slaboduchou srandu. Očekávání se potvrdilo přesně na 50%. 2 hvězdičky za celkem 4 skackavá ňadra by Blažena & Miluna. Podepsán: Jinak nenáročný milovník pitomé komedie.

Can i sebe your beaver, please. / ... Ehm, I've got rid of him. / What did you do with him? / I shaved him. / ... ... You give me hard time. Wendersova slabost pro rockery narazila na své kritickou mez.Byl jsem spíš zvědavý, jak si neokázalý, ležérní Wenders poradí s extrémně vysokými hodnotami pozérství některý dalších exponovaných hotelových hostí. Příležitostně lze zaznamenat stopy výjimečného citu pro melancholickou atmosféru a upřímně vyjádřený, dojemný obdiv romantické představě Ameriky, ale Bonův slaboduchý nápad (a kýčovitý soundtrack), Gibsonovo letální akční siláctví a především kreténský, bolestně trapně přehrávající Davies všechno úspěšně zabili. Škoda Milly Jovovich, Petera Stormarea, Briana Ena a dalších. Měli smůlu na možná jediný špatný film Wima Wenderse.