F.W.Colqhoun

To to uteklo. Rosemary má už vnoučátka. Aster sice nepodává tak soustředěný výkon jako později v Slunovratu, ale základní ingredience jeho filmařské cuisine jsou už přítomny: kubrickovsky odtažitá kamera (kterou podobným způsobem používá třeba Lanthimos), sklon vyrábět příběhy jako dekonstrukce klasických hororů a zajišťovat svým žánrovým snímkům přidanou hodnotu výletům naslepo daleko za hranice žánru. Jestli Aster v budoucnu přijde na to, jak své filmy vyztužit nejen formálně, ale i obsahově (tedy něco říct, nejen interpretovat), mohl by z něho být skvělý filmový čarodějník.

I dreamt I was asleep in the street, and a young man came. He was tall and strong. He was so mean to me... It was wonderful. Hodně mě bavilo představovat si alternativní verzi Prázdnin. Co všechno bych s princeznou Annou dělal, kdybych byl na místě šarmantního Gregoryho Pecka já a kdyby mi připadala stejně sexy jako jemu. (Nepřipadala, půvab a talent Audrey Hepburn mi vždy připadal poněkud přeceněný.) A jak hezké by z toho byly fotky. Prázdniny jsou totiž klasická hollywoodská limonáda a tedy trochu nuda. Za diváckou trvanlivost vděčí několika zajímavostem: Mile křivým zubům slečny Hepburn; umírněným výpůjčkám objevů neorealismu - totiž že točit venku se vyplatí - a potažmo skvělému zachycení letní atmosféry města měst v časech, kdy se po barokních prvcích fontány di Trevi mohly houpat snědé děti. A v neposlední řadě překvapivě nehollywoodsky střízlivému závěru.

Where'd you get these numbers tatooed, uncle? Kde většina filmů o holocaustu končí, Zastavárník začíná: Nazerman 25 let úspěšně úspěšně krotil vzpomínky na evropskou minulost. Jeho stoický postoj má paradoxní důsledky, když jej série evokativních událostí vrhá surově zpět.  Způsob, jímž Lumet a kameraman Boris Kaufman nechávají vynořovat vytěsněné vzpomínky uprostřed newyorského provozu, je úchvatný. Lví podíl na drásajícím návratu do minulosti má i maniakální Quincy Jones a hlavně Rod Steiger, jehož tvář rozbrázděná světlem vrhaným přes pletivo kvelbu/lágru platí za nedostižnou školu minimalistického herectví. Hrůza vrcholí ve scéně z metra, která si nezadá s tím nejhorším z Sofiiny volby. Europe is great, you can almost smell the difference. / It's rather like a stink if I remember.