Dreadd

Takováhle prohlídka místních památek, to je radost. Komedie v mnohém podobná Tajemství hradu v Karpatech, ať už ve scénáři, jejímž autorem je v obou případech Jiří Brdečka nebo i v podobném obsazení - najdeme tu spoustu technických vychytávek, špiony schované kdekoli, Miloše Kopeckého v roli šíleného padoucha. Dejte si dohromady chytrou parodii (která nezesměšňuje přímo jednotlivé filmy, ale obecně některé nesmyslné prvky detektivek), honičky s groteskní hudbou, skvělé obsazení a krále československé komedie a dostanete Adélu. Závěrečná pointa v podobě nenávisti ke svému bývalému učiteli je prostě geniální.

Převratný snímek z doby, kdy ještě film nebyl lidovou zábavou. Georges Méliès byl první, kdo viděl velký potenciál pohyblivých obrázků a tentokrát se inspiroval příběhem dalšího velkého vizionáře Julese Vernea a stvořil krátký němý snímek stojící na počátku filmu samotného a zároveň také žánru sci-fi a animované tvorby. Představa měsíce s lidskou tváří, exotickou flórou a podivnými obyvateli záhadně mizícími v oblaku kouře, se může v dnešní době zdát trochu úsměvná, ale před sto lety, v době, kdy lidé mohli o cestě na Měsíc pouze snít, musela obecenstvo ohromit.

Animace je velmi jednoduchá, je samozřejmě adekvátní nízkému rozpočtu, ale vůbec jí to neubírá na efektivitě, svým stylem a hravostí připomíná některé starší dětské animáky. Příběh o neustálých rozkolech a návratec působí tuctově, je to typická old school romance, což evokuje i závěr, kdy se během polibku hlavních hrdinů objevuje nápis the end, tedy přibližuje se romantickým filmům, které vznikaly v době, ve které se tento příběh odehrává. Děj nás přenese do doby kolem poloviny minulého století, avšak problémy těchto časů, jako je těžké postavení černochů nebo později i kubánskou revoluci přechází téměř bez povšimnutí a stále se vrací jen k tomu jednomu - k jazzové hudbě. Právě nádherná hudba, která hraje téměř neustále, osvěžuje milostný příběh, který se mohl zdát dávno okoukaný. Navíc bylo příjemné poslouchat pro změnu zase jednou španělštinu.

Film pro všechny diváky, kteří hledají nenáročnou zábavu (a kterým přijde vtipná představa gremlina kouřícího najednou tři cigarety). Rozhodně nelze čekat dějově obsáhlý film, strhující herecké výkony nebo nějakou hlubší myšlenku. Celý děj je vyprávěný stylem "od všeho trochu", a tak před vylíhnutím samotných gremlinů vidíme chvíli tajemného čínského muže, potom zase despotickou stařenu, neúspěšného vynálezce nebo zatvrzelého patriota, který odmítá jakoukoli věc vyrobenou v cizině. Potom ale začně neskutečná jízda za doprovodu skvělého hudebního motivu od Jerryho Goldsmithe. Nejlepší ze všeho je jednoznačně hospoda.

Dr. Loomis už z nahánění Michaela pomalu zešílel, přesto se však ani páté pokračování hororové série nevyrovná původnímu nízkorozpočtovému Carpenterovu Halloweenu. Z herců za zmínku stojí snad jen Danielle Harris, která se role malé Jamie zhostila velmi dobře. Scénář je spíše podprůměrný, chvílemi až absurdní, vůbec se celá série posouvá stále dál do nadpřirozena, kromě Myersovy nesmrtelnosti tu máme i telepatii. Jediným zajímavým prvkem bylo, když si Michael Myers poprvé před kamerou sundal masku. Ani nápaditost zabíjení se nijak neprojevila a zakomponování vtipných chvilek (zřejmě z nedostatku nápadů) v podobě dvou tupých policajtů bylo úplně scestné a zbytečné. Navíc se zde objevuje tajemná postava v černém, ze které však vidíme jenom boty a vůbec nevíme kdo to je a o co mu jde.

"Poor dope. He always wanted a pool." Opět jeden ze snímků, který poukazuje na zašlou slávu němých umělců a jejich neschopnost přizpůsobit se novému trendu, tedy zvukovému filmu. Norma je kdysi velmi slavná herečka, která však kvůli své namyšlenosti odmítá pokračovat ve své kariéře směrem, jakým se vyvíjí film. Používání slov nepovažuje za žádné umění. Plánuje tak velký comeback, aby lidem ukázala skutečnou krásu filmu, navíc si myslí, že o ni lidé stále stojí. V této lži ji udržuje její sluha, který jí posílá falešné dopisy od neexistujících fanoušků. Pro přepracování vlastního scénáře si vybere nepříliš úspěšného scénáristu (který zároveň celý příběh vypráví), do kterého se nakonec zamiluje. Gloria Swanson ztvárnila postavu démonické a šílené Normy Desmond perfektně, její úloha byla o něco lehčí, protože se do pocitů vyhaslé hvězdy dokázala vcítit. Sama kdysi bývala velkou herečkou, než se do filmu vetřely dialogy a Sunset Blvd. se stal jejím velkým návratem na plátno.

Předloha Josefa Nesvatby opět skvěle adaptovaná Milošem Macourkem, stejně jako v případě Einsteina. Zdatně mu konkuruje i hereckým obsazením - Petr Kostka se blýskl v dvojroli dvojčat Burešových, trojice nacistů a jejich vůdce (herecky) též zdařilá. Tentokrát si poněkud zvláštně pohrává s časovými paradoxy, zásahy v minulosti budoucnost prakticky neovlivnily, buď v době vzniku ještě nebyly známy jakési zákony cestování v čase a všichni tvůrci měli volnější ruku nebo se Nesvatba tentokrát držel jiné teorie než při psaní Einsteina, kterou sice přímo otevřeně nepřizná, ale pomocí ní interpretuje celý příběh. Rozhodně bych se nechtěl pouštět do zpochybňování autorova povědomí o mezích sci-fi zrovna u Nesvatby. Na druhou stranu těžko říct, zda lze dogmatizovat nějaké teze ve sci-fi žánru, který je samotný založen na něčem teoretickém, co se nedá experimentálně ověřit. Každopádně tato věc nemá na atraktivnost filmu žádný vliv. Zápletka je zajímavá, vyprávěná ještě o něco lépe a přehledněji než u Lipského Einsteina, což může být ovlivněno i osobou režiséra - všechna čest Lipskému, ale přece jenom Jindřich Polák se ve sci-fi pohybuje lépe. Film stejně dobře obstojí i jako komedie ("Šaty jsou ve skříni?") a přestože ho nedávno Česká televize vysílala jako film pro pamětníky, pobaví snad i mladší generace.

Vizuální stránka je naprosto dokonalá, s tím se režisér skutečně vymazlil. Hi-tech prostředí počítačového světa, od svítících obleků až po motorky a stíhačky je famózní. Do tohoto prostředí se samozřejmě skvěle hodí elektronická hudba a sáhnout po francouzské dvojce Daft Punk se tvůrcům rozhodně vyplatilo, soundtrack se hodně povedl (a to nejsem žádný velký příznivce tohoto žánru). O to větším zklamáním je tak dějová linka, která není příliš zajímavá, je poměrně neobsáhlá a celkově mě příběh nijak nestrhnul. Pokusy o epické momenty a zvučné proslovy jsou ve výsledku přinejmenším úsměvné. Z celé příběhové linie je opravdu zajímavá snad jen závěrečná konfrontace mezi CLUem a Kevinem. Kosinski se buď příliš zaměřil právě na audiovizuální stránku na úkor rozvíjení děje nebo je bohužel velmi průměrný vypravěč. A Olivii taky nemuseli zrovna sestříhat na mikádo.

Úvodní představovačka jako z Podfu(c)ku zřejmě Andersonovi přišla z neznámého důvodu vhodná do 17. století a hned potom nacpal hodně nezvládnutou akci v trezoru (jak tam Milady klouže po podlaze vypadá hrozně) s absolutně nerealistickými efekty s vodou. Příchod vévody z Buckinghamu vzápětí, s podivným rozostřením a ještě podivnější ozvěnou, také prozatimní dojmy příliš nevylepšil. Na prvních deset minut docela slušná nálož. Moderní adaptace je jedna věc, ale nic se nemá přehánět. Z D'Artagnana se stal namyšlený floutek, který má do mušketýra daleko, Ludvík a Vévoda z Buckinghamu soutěží o to, kdo bude vypadát víc jako gay. Vzducholoď přidanou do příběhu bych ještě rozdýchal, ale kulomety, plamenomety, lasery a další "vychytávky" jsou už úplně mimo, stejně jako zpomalené záběry, které museli dát úplně všude. Snaha o Ritchieho režijní styl zasazený do novověku se vůbec nepovedla, ztroskotává na neschopnosti režiséra natočit akční scénu, která by vypadala reálně (krev samozřejmě neteče kvůli ratingu), tuposti a nelogičnosti celého děje, navíc obohaceného o pochybné dialogy a prázdné proslovy. Část soundtracku je jako okopírovaná z Sherlocka Holmese (což jen utvrzuje pocit z vykrádání Guye Ritchieho) a z Pirátů z Karibiku, není nad originální skladatele. Prosadit si tam zase Milenu bylo od režiséra velmi prozíravé, zřejmě svou ženu rád ukazuje, takže tu a tam jí nechá vystrčit nožku nebo nahlédnout do jejího výstřihu. Pobavila mě snaha sestřelit vzducholoď, kde zřejmě nikomu nedošlo, co vlastně takovou vzducholoď drží ve vzduchu. Závěr jen dokresluje stupidní obraz o mušketýrech a celém příběhu, protože buď děj nakonec nikam nevygradoval nebo nám bylo naznačeno, že můžeme čekat pokračování.

"Who did this?" "Rembrandt." "Who?" "Rembrandt." "Give me his address. Now." Bill Nighy ztvárnil postavu nájemného zabíijáka skvěle, stejně tak jeho protějšek Martin Freeman se svým nepříliš inteligentním poskokem. Rupert Grint se nyní bude snažit vymanit se z postavy zrzavého kouzelníka a začal velmi dobře, snad bude pokračovat i nadále hlavně v komediálních rolích, které mu evidentně docela sednou. Rozjezd byl pefektní, gagy jsou velmi povedené (obzvlášť pokud v nich figuruje Victorova matka), díky tomu lze odpustit i příběh, který je jením velkým klišé. Škoda jen, že v druhé polovině scénáři občas docházel dech.