tenebrae86

Poslední díl Černé Emanuelle je takový slabší odvar toho předchozího, což byl WiP film Violence in a Women's Prison z roku 1982, který režíroval Bruno Mattei a mám dojem, že některé scény se točily souběžně právě s tímto filmem. Později projekt zřejmě dotočil Caudio Fragasso a celek tím podle mě hodně utrpěl. Snímek je strašně nevyrovnaný, zábavné scény se střídají s debilními, v jednu chvíli jsou herci jakoby nepřítomní, načež začnou v jiné scéně až trapně přehrávat a často se tu někdo snaží neúspěšně napodobit D'Amata. Jasně, Bruno měl taky své mouchy, ale Fragasso je opravdu tvůrce bez jakékoliv sebereflexe. No snažil jsem se na to dívat co nejvíce nekriticky, ale na filmy o Emanuelle z roku 1977 to nemá ani náhodou, úplně to pozbylo všechny umělecké hodnoty. I sexploitation a sleazy prvků výrazně ubylo, Laura se dokonce ani nesvlékne a soundtrack tentokrát taky za moc nestojí. Kdybych chtěl nutně srovnávat, musel bych s hodnocení asi níž. A to já nechci, takže raději vypíchnu pár překvapivě krvavých scén, brutálních přestřelek a uspokojivé množství pokleslé zábavy. Jako osmdesátkový akční trash to není úplně k zahození.

Oficiálně předposlední reportáž přivádí už "lehce" ojetou Emanuelle do ženské věznice a zdá se, že si tentokrát naše hrdinka ukousla až příliš velké sousto. Bití od dozorkyň, mučení, v jedné scéně je dokonce téměř sežrána zaživa krysami, a pak další mučení, otrava jedem, znásilnění. Zkrátka Emanuelle tu dostává opravdu zabrat a Lauru Gemser tak neuvidíme ani jednou se usmát. Což je trochu škoda, protože úsměv je to, co se mi na této indonéské herečce líbí. Nevadí, líbily se mi tu i jiné věci. Režie tentokrát proslulý mistr trashe a tvůrce těch nejpokleslejších braků Bruno Mattei aka Vincent Dawn, takže o zábavu je postaráno, i kdyby šlo jen o nechtěný humor na úkor tohoto svérázného tvůrce (myšleno v dobrém). Scénář a dialogy jsou tady až kouzelně debilní, některé herecké výkony k popukání, ale i to jsou věci, které mám na těchto obskurních filmech rád. Člověk u toho nesmí ani vteřinu přemýšlet, jinak to nemá cenu. Přesně jak to známe z klasických komedií... ehm, teda hororů Krysy, nebo Zombie: Ostrov Smrti. No nebudu si už ze strýčka Bruna dál utahovat, o mrtvých jen dobře, takže... Film kromě srandovních hlášek, nepovedených kreací a logických nesmyslů obsahuje i chytlavý synth-rockový soundtrack, ale hlavně funkční a divácky vděčné standardy subžánru WiP, jako je hrubé násilí na ženách, samoúčelná nahota, ponižování, mučení a další zvěrstva, zkušeným Matteim natočeny s citem pro tento dekadentní styl. Vše navíc korunováno naprosto obludným sleazy feelingem v některých (nejen) erotických scénách. V první půlce mi bylo skoro až blivno a když došlo na holčičí bitku v rozlitých lidských exkrementech, nestačil jsem doběhnout pro pytlík na zvracení. Tak pokud se rozhodnete na tenhle film kouknout, neudělejte stejnou chybu jako já a dopředu se připravte ;).

V rámci žánru sexploitation, tvorby Joe D'Amata i samotného Black Emanuelle universa spíše průměrný kousek. Zpět je klasický dovolenkový styl, Nico Fidenco, rychlé střídání atraktivních lokací i exotika, ale už to na mě začíná působit trošku repetitivně. Ani se nedivím, že to byl poslední díl v tomhle ikonickém stylu (další dva díly jsou v žánru WiP), protože D'Amato své nejlepší nápady zřejmě vyčerpal v předchozích filmech. Nicméně i tak jsem se slušně bavil a několik zajímavých momentů jsem si tam určitě našel. Například rychlovka Ely Galleani s černošským automechanikem, pěkná milostná scéna ve fotolaboratoři, ukázka dražby vykořisťovaných dívek, rozbití hlavy kuželkou, nebo cheesy závěr s partou námořníků. Celkově ale oproti jiným D'Amatovkám hodně umírněné, málo sleazy a strašně soft... Nevadí, i tak je to dobrý film, 3,5*.