Ainy

Velice milá, dojemná a zároveň humorná animovaná pohádka.

Debilnější vykrádačku našich Třech ořechů svět neviděl ...

To nemá snad ani cenu komentovat. :-) Nějak ta bedna zůstala zapnutá, když jsem se zabrala do malování. Jakmile jsem si uvědomila, co vlastně poslouchám, řekla jsem si, že budu tvrďák a dám to! Haha ... Neskutečná hovadina tohleto. :-)

"Tohle není pohádka o velkých činech, tohle je kousek příběhu dvou životů, jednoho okamžiku, kterým společně prošli cestu se společnými očekáváními a sny ..." Pro mě nesmírně zajímavá životní etapa slavného Argentince El Che, natočená podle stejnojmenné knihy, kterou sám vydal ze svých zápisků a z dopisů pořízených po více jak desetitisíci kilometrové toulce Amerikou. Těžkého astmatika dokázal Gael García zahrát opravdu mistrně a z hudby Gustava Santaolalla mám zimomriavky ještě teď.

Vynikající satirická komedie s prvky černého humoru.

Parádní vizuální podívaná, ale tím to pro mě končí. Příběh mě nijak zvlášť neohromil. Taková světelná sci-fi šou a nic víc. V komentářích svých kolegů uživatelů jsem si všimla opěvování hudebního doprovodu. Kamenujte mě, ale ničeho výraznějšího jsem si nevšimla. Spíše jsem si říkala, že místo té klávesové improvizace mohli vymyslet něco lepšího. Něco, z čeho by si člověk sedl na zadek a měl chuť dát více hvězd, ale sorry jako ...

Ano, podle pověsti Artuš porazil Sasy, ale tuším, že Ginevra nebyla modronohá bojovnice a lučištnice odněkud z lesa, ale dcerkou královskou. Nemůžu popřít, že se mi tento její příběh líbil víc, než ve skutečnost vypráví staré pověsti. Hlavně co se Lancelota týče. Díky ale velkému počtu slavných tváří se na to dívat dalo. Stellan, jako hlavní vůdce saských nájezdníků, byl ve své roli nekompromisního zabijáka úžasný. Stejně tak jako Mads se svým sokolem. Ty vlasy a kérky na tváři mu nesmírně slušely a Merlin, ten byl spíše k zasmání. V jeho případě si Merlina stále představuji jako charismatického čaroděje v podání Sama Neilla.

Já jsem se za ta léta poučila, že jakmile americká studia dělají na historickém filmu nebo na filmu, kdy se jeho základy opírají o historické prameny, vznikne z toho zrůdný paskvil. Hlavně do toho narvat hromadu akčních zápletek, stříknutých milostnými spletenci a aby to vydělalo co nejvíce miliónů. Málokdy jsem byla spokojena. Výjimky ale jsou. Když pominu to, že byl Zeus ve skutečnosti záludný, záletný, náladový a mstivý a tady ho vyobrazili jako obětavého charakteráka, tak se na to dívat docela dalo. Pokud nad tím nebudu příliš přemýšlet, tak Hněv Titánů je pro oko velice příjemná, akční záležitost. Jen si nesmíte připouštět, že se tohle podle pověstí nikdy nestalo. Hezky se ale kouká nejen na Sama a Rosamundu, ale i na Liama nebo Voldemorta. Každopádně, když se mezi sebou mydlí bohové, je rozumnější zůstat stranou.

Já se musím odnaučit číst si komenty od svých oblíbených, včetně mistra slova, protože místo toho, abych si v sobě uchovala příjemné vesmírno a tajemno, tak stírám slzy, které mi vytryskly. Takže po tajemnu černá díra, kdy se ještě dalších deset minut chechtám a zkouším navázat kontakt se svými myšlenkami těsně po projekci. Tedy ... nejsem odborník ani na jazyky (i když ...) a ani na kvantovou fyziku, ale pravděpodobná budoucnost, kdy nás navštíví de Castello s Abbottem, mě docela zaujala. Nepřekvapila mě reakce některých světových mocností, prostě horké hlavy jsou horké hlavy. Po vizuální stránce to byla ohromující podívaná, doprovázena smyslným, hudebním doprovodem, naprosto se hodícím k vesmírnému dramatu. Překvapila mě neokoukaná vize mimozemšťanů a jejich způsob komunikace. Po zvukové stránce naprostá paráda. Na pointě se však někdo hodně vyřádil. Celou dobu žijete v bludu, než vás de Castello vyvede z omylu. Tohle sci-fi přímo volá po další projekci stejně jako Gravitace nebo Interstellar. Tohle já prostě můžu!

Já musím znovu a zase dát za pravdu panu Apačovi, který mi doporučil snad nejvýraznější roli Nicolase Cage, jehož příliš nemiluji. Tedy až doteď. Hledám slova, jenž by vystihla tento broušený diamant, tohle delikatesní Chateauneuf du Pape, tento právě prožitý filmový orgasmus! Vampýra dovedl ve své vtipné děsivosti do geniality. Pointa se divákovi otevírá pomalu a je jen otázkou času u každého z nás, kdy na ni přijde a uvědomí si, jak je dokonalá. To, že zhlédnutá verze stála zaprd po stránce zvukové a dabingové, zcela přehlížím. Kvituji, že nechali v původním znění Cageovy vzdechy, vychrchlávání, zvracení a tak podobně.