radekgfx

"There are bad days and then there are legendary bad days." Prvních 40 minut, založených na izolaci, je naprosto famózních, minimalistických, inovativních a skvěle(!) se k Riddickovi hodících. Poslední dvacetiminutovka mi přišla dost roubovaná, zbytečná a trochu nereflektující průběh filmu. Béčkový casting tomu také příliš nepomohl. CGI dost kolísalo (viz počet a absolutní četnost studií v titulcích), ale při daném rozpočtu vypadalo docela reprezentativně (Method Studios po Atlasu mraků podrželi i tento film).

Papoušci stále velmi roztomilí, animace stále velmi barevná. Výstavba filmu jako čistě rodinné zábavy, čemuž byl bohužel podřízen i děj a hlášky charakterů, jej posunula do vod, kam jej mé pozitivní hodnocení nemůže následovat.

Úplně na pohodu. Tématická alternativa Mužů v černém, jež má tu výhodu, že se sama nebere vůbec vážně. A právě to jí ve srovnání se současným komiksovým proudem Marvelacké provenience, jenž se pomalu stává dosti jednotvárným a, Thora na srdce, i velmi nenáročným, propůjčuje jednorázový punc, který neurazí a pobaví. Nulová expektace na začátku je též velmi výhodným vstupem pro pozdější evaluaci.

Esence humanismu a odzbrojující symbolika. Ze zdánlivé obrazové strohosti a minimalistického pojetí se zde v rukách precizní režie stává spíše samotný nástroj vyprávění než vizuální obal. Mravenčí práce na pozadí přeměny Mexika do období počátku 70. let a většina davových scén tak zůstávají až ostentativně nevyužity – jsou spíše kulisou, jež je sledována jakoby zpovzdálí skrze zašpiněnou skleněnou tabuli výkladního okna obchodu, nebo čistě rozostřeným pozadím rušné ulice, lesa, sálu kina či nemocnice. Film tak ani na okamžik neopouští zvolené měřítko, jímž je osobní rozhled člověka. Funguje to skvěle – stejně jako propojení pár emocionálně vyhrocených mnohovrstevnatých scén, ve kterých děj neuvěřitelně zrychlí a přitlačí na pilu, a zbytku filmu, jenž sestává z velmi pozvolné expozice. Velkorysá stopáž a artové monochromatické ladění též nejsou na překážku; minimálně do té míry, že by se člověk neubránil pocitu, že by skrze vystřižení některých scén nebo kondenzaci děje film získal něco navíc. Ve všech ohledech nekompromisní film.

Steampunk a kyberpunkem oděný animovaný film, ve snovém hávu, který stoupá a padá se schopností v obrazech ztvárnit moment. Bullet-timem okořeněný epizodní příběh v kulise monumentálního epického světa. Neskutečný zvuk!

"Entertainment to rule them all, entertainment to find them, entertainment to bring them all and in the darkness bind them." Je to zábavné, je to zábavné, je to .... a to je vlastně všechno. U filmů jako Iron man 3, Dark Knight Rises a spol. se nenudíte, vstupného nelitujete, bavíte se ... a to je opět všechno. A je to málo. Alespoň pro mne. Tento komiksový, popcornový, maxi-cola balení subžánr, zdá se mi poněkud vyčpělým. V tomto případě lze nicméně pozitivně hodnotit dějové propojení s předchozími dvěma díly, které fungovalo a potěšilo.

Ritchie ve vrcholné kondici. Dokonalá kombinace Krimi a Komedie, okořeněná skvělým střihem a precizním scénářem. Eddy byl toho dne poněkud neklidný…

Spíše než středověky opus na téma hledání určující roviny mezi životem a smrtí mě Bergmanův film zaujal jako stylizované dílo s mrazivou atmosférou a zjednodušeným, místy až karikujícím, pohledem na život různých archetypů. Právě atmosféra a způsob, jakým jsou jednotlivé hlavní postavy vykresleny, činí tenhle filmový počin tak zajímavým. Třeba kontrast pragmatického Blockova sluhy a naivního snílka Josepha a (nejenom) jejich přístup k životním otázkám je vážně dech beroucí. Sedmá pečeť vyniká hlavně vytříbenou hrou dialogů, kdy žádná věta není vyřčena, aniž by v sobě ukrývala nějaký hlubší podtext. ... Block pohybem ruky shodí část figurek z šachovnice: „Zapomněl jsem jak ty figurky stály. Smrt odpovídá: „Ale já ne, tak lehko se nevykroutíš…“

Nucenost a snaha o originalitu ubíjejí film jako celek. Mix různých žánrů a reřisérské invence jako celek bohužel nefunguje. Pár výjimečných momentů (scéna na hřbitově, vietnamská linka, nemocnice), výjimečných herců (Walken nemluvný, v roli vážný-uvěřitelný, Farrell hrající, Rockwell psychopat, Harellson karikující) a originálních momentů v kontrastu nucených dialogů a vícerovinného nesourodého děje. Jedna dějová linka a žánr v celovečerní stopáži by dle mě fungovaly lépe.

Klaustrofobní, psychologický mix Moonu (2009) a Tichého běhu (1972) s fantastickou kamerou a skvělými herci, který je hodně nekompromisní v otázce toho, co a jak chce sdělit. Jihoafrické kulisy marsovské pouště, málomluvné charaktery a statické záběry se tu nesnaží aspirovat na titul diváckého těšitele a já Wyattovi Rockefellerovi nepřeji nic jiného, než aby se mu tento přístup podařilo udržet i u jeho dalších projektů.