radekgfx

Minimalistické sci-fi, nádech mysteriózna, pohled na věci nadpřirozené z pohledu jejich nositele, okolí hrající komparz. Vizuální akce nahrazena akcí emoční s někdy až přespříliš poklidným dějem. Kdo si přeje pochopit, pochopí.

Tak trochu jiné sci-fi říznuté řádnou porcí westernu. Skvělý casting, uvěřitelný svět a velmi dobré herecké výkony. Seriál, který nemá žádné velké poselství. Není ani o zachraňování cizích planet a nastolování galaktické rovnováhy. Je o jedné posádce vesmírné lodi, která se snaží přežít. Pocity ze skvěle napsaných a zahraných postav a velmi pestré skladby epizod se mísí s rozčarováním nad faktem pouhých 14 odvysílaných epizod.

Zdaleka nejlépe se filmu daří replikovat takový ten pocit nicoty a omezenosti, který na člověka padne po pár desítkách hodin v otevřeném světě jeho oblíbené videohry. Pokud tedy daný člověk vůbec je takové reflexe schopen. Pro člověka, který takové reflexe zatím není schopen, jsou tu známé tváře, značky, Pavlovův reflex a sebeklamný pocit relevance.

Naprosto jasné vytyčení cíle oproštěné od jakékoliv snahy o epičnost v originální a graficky uhlazené stránce v minimalistické formě. Mám velmi rád krátké animované filmy, které pracují především s jasně stanovenou myšlenkou být o něčem než o všem, a které si předem stanoví, jakým způsobem toho chtějí dosáhnout. Nabízí se srovnání s Granny O’Grimm’s Sleeping Beauty, který byl nominovaný na AA ve stejné kategorii a kterému chybělo vše, co French Roast měl. To jest nápad, realizace a provedení.

Noční záběry level Michael Mann. Absolutní špička mezi dobovými sondami z analogových devadesátek, v tomto případě z Japonska. Pokud by film nebyl tak umíněný v tom, co a jak chce sdělit, mohl by si nárokovat titul skrytého pokladu nejen japonské kinematografie. Film na jedné straně ohromí záběry nočních ulic zkrápěných deštěm a prosvícených zářivkami neonů a na straně druhé na člověka nahází tematický mix těch nejdepresivnějších scén z Apokalypsy (1979), Sonatine (1993) či pozdějšího a mnohem známějšího Brother (2000); což jsou věci, co člověk podvědomě prostě nechce vidět.

Závěrečný vstup do atmosféry je neskutečná katarze. Film pro kino. Kino pro tento film.

Bylo pro mne snazší uvěřit, že je Země jednou z mnoha planet sektorů o jejichž pořádek dbá sbor ochránců míru Green Lantern, než že jeden ze zkušebních letounů pilotuje pětadvacetiletá modelka, která se místo přehlídkového mola uchytila na runwayi. Cílení castingu tohoto a podobných filmů jde těžce mimo mne, jelikož kvůli hezkým lidem se na ně vážně nedívám a dívat nebudu. Spousta zbytečných dialogů, nevyjasněný žánr (chvílemi spíše komedie) a zbytečné retrospektivní flashbacky během hlavního děje. Sci-fi odstaveno na třetí kolej. Svým pojetím se jedná spíše o (infantilní) romantický film.

Vytvoříte-li zdařilý animák, ale zároveň máte tu smůlu, že se vám nepovede být nominovaný v kategorii "Nejlepší krátký animovaný film" na výročním předávání cen Academy Award, máte jistotu, že se pozornost věnovaná vašemu dílu bude určitě pohybovat pod křivkou jeho kvality. A ještě k tomu navíc nebudete ani na ČSFD. Přítomnost tohohle animáku zde v databázi potěšila. Nic víc a nic míň než studentský film, jehož hlavní nosnou rovinou je míra originality (která je patrná v celé jeho "délce") a žánrový mix klasického 3D, béčkového hororu a komedie. Příjemná změna. Lidi, které zajímá CGI, nechť shlédnou produkční videa. (Včetně Anaglyph verze.)

Syrový, v podmanivé jazzové hudbě zabalený, originální, poučný, destruktivní a hlavně ze sebe si utahující krátkometrážní animovaný film.

Japonsko, šógunát, rok 1630. Harakiri je uhrančivá progresivní kontemplace nad pomíjivostí bytí a omezeností lidské vůle, která místy možná trochu nadbytečně sklouzává spíše k rodinnému dramatu. Motiv smrti ostřím meče je ve filmu vytěsňován samonosnými motivy chudoby a nemoci a vnitřní boj jednotlivce droben širším kontextem třídních a sociálních rozdílů. Přítomná hutná atmosféra je tak po celou dobu živena především neutuchajícím příslibem, že něco zásadního visí ve vzduchu. Výmluvné zádumčivé pohledy a závěrečný souboj na pozadí větrem ohýbané vysoké trávy a šera potemnělé oblohy jsou pak kategorie sama pro sebe.