radekgfx

Animák z dob, kdy byla maximální pozornost věnována především kvalitě příběhu a ne počtu CPU jader renderovací farmy kvůli co nejrealističtějšímu vykreslení jednotlivých materiálů. Občas přehnaně sentimentální, ale stejně kouzelné.

Digitální bažina. Nenudí, ale klaustrofobní atmosférou kontrastního zeleného plátna spolehlivě zamezí přivanu veškerého vzduch, jež by snímku mohly dopřát neviditelné plíce exteriérů a reálií. Vedlejším efektem, jenž mně v kině neustále vířil hlavou, byla zoufalá omezenost, jíž může režisér po emoční stránce zapůsobit na diváka. V poslední možnou hodinu, vstříc černému šiku smrti a závoji beznaděje, se objeví... ne, ještě ne... předem plánovaná záchrana. Hrdina klesá na kolena. Divákovi se svírá hrdlo. Když v tom okamžiku... ano, teď... elf, čaroděj či jiná postava na kolenou klečícímu hrdinovi hází meč, šípem či kouzlem odklání hrozbu a za zvuků dramatické a extatické hudby se objevuje zástup přátel, jenž hrdinu zachrání. V posledním okamžiku. Předem plánováno, předem kalkulováno. Režisérská nemohoucnost třesoucí si rukou s absencí invenčnosti. Alternativně viz příjezd sparťanských lodí v poslední Třístovce.

Mainstreame tobě, fanoušku kánonu trp. Až moc block-ready, až moc CGI, až moc barevné, až moc moc.

Fantazie. Pokud bych někdy natočil nějaký film, vypadal by nejspíš asi nějak takhle. Osobně mám velmi rád filmy, které divákovi nepředkládají zápletku na stříbrném (či z jiného kovu) podnose, ale které jej nutí průběžně přemýšlet nad jeho obsahem (v tom pozitivním smyslu). Film, zprvu thriller, postupem času mysteriózní, plný ozvěn, déjà vu, flashbacků a mixu poslední půlhodiny Mulholland Drive - můj oblíbený koktejl. Mysteriózní poloha může na někoho působit lehce degradujícím dojmem, nicméně z mého pohledu jde o film velmi kompaktní, vizuálně působivý (viz počet VFX studií v titulcích) a především obsahově poutavý. Výborné herecké obsazení. Ryan Gosling uměl už před Drive.

Velmi originální seriálový počin, stavějící na pevných základech románové předlohy. Tolik proklamovaná kombinace historie a fantasy se v první sérii konala tak napůl. Fantasy prvků v ní bylo jako šafránu. Přesto je Game of Thrones svým originálním ne-klišé držícím se dějem, který vás vtáhne a nepustí, skvělým castingem a na seriálovou produkci kvalitním zpracováním (všechny obdivy za VFX studiu BlueBolt) jeden z nejlepších seriálových počinů posledních let. Přesto, po několika sériích produkce musím souhlasit s názorem, že seriál svými konturami a rozvíjením děje začíná budit dojem telenovely, akorát v dražším balení, lepší výpravou a lepšími herci.

Na efekt. Otázkou zůstává, co v člověku po zhlédnutí vzbudí více emocí; jestli zápolení Sedmi království s armádou mrtvých, nebo marný boj tvůrců epizody s koherentním měřítkem, televizní výpravou a snahou nějak to vše natočit a nedostatky zamaskovat skrze neprostupný příkrov noci, příběhové zkratky a ohniskovou vzdálenost.

Nostalgie. I když se seriál, kde skupinka čtyř lidí, která s pomocí tří samopalů vymlátí celou planetu, může jevit poněkud úsměvně, i když je kvalita epizod hodně nevyvážena a celá trpí tradičními seriálovými komplexy, je přesto Hvězdná brána seriál, který má něco do sebe. Většina Sci-fi fanoušků si tam svůj důvod k oblibě najde.

Sci-fi rovina značně upozaděná. V podstatě je zde omezena na kulisy pro umělecký diskurz lidské přirozenosti. Tam, kde sentimentalita ubíjí Postanuvšího temného rytíře, tam v případě Interstellaru podkresluje jeho kontemplativní poselství. Všechny vjemově impozantní scény, jimiž je druhá polovina filmu na několika místech prostoupena, slouží většinou jako katarze po předešlém vyjevení autorské vize syrovosti a přímočarosti lidské existence - což mj. ještě umocňuje jejich dopad. I přes skrze dějem prostupující sentimentální výjevy je překvapivé, o jak málo podbízivý a divácky stravitelný film se v konečném důsledku jedná (soudě dle reakce části publika v plném sále kina). Za to díky.

Dystopické civilní drama o třech aktech a dvou postavách, kde se řeší spíše otázky lidské sounáležitosti a vzájemné důvěry než holý boj o přežití. Sci-fi kulisy neutěšeného obrazu zdevastované Země jsou zde primárně za účelem navození dojmu, že se celý děj filmu odehrává na pozadí něčeho většího, že na rozhodování postav záleží a že má nějaký dopad. Na jedné straně je to důvod, proč se film může jevit alespoň trochu atraktivní, výsledek je ale spíše opačný, jelikož film je v otázce propojení sci-fi roviny a postav jednajících v jejím rámci dost nepřesvědčivý. Pájka, pár základních desek, PH papírků a integrálních rovnic to nezachrání. Bez ohledu na to, jak lacině to vše vypadá. Komorní děj a minimalistický přístup téměř ke všemu – kamerou počínaje, hudbou konče – by ani tak nevadil, kdyby byl alespoň trochu originální a vydal se cestou volby alespoň trochu neotřelých postupů. Určitě je zde totiž poptávka po nízkorozpočtových nápaditých sci-fi filmech, IO jde ale spíše cestou nepříliš zdařilé recyklace myšlenek, scén a nápadů, které lze vidět stokrát jinde a stokrát lépe, přičemž sám nepřichází téměř s ničím novým.

Originálnost, nápaditost, střih a hudba. Upřímnost morálního přesahu a sociální kritiky (nosné a stěžejní linky) těžko uvěřitelná. Forma i obsah přítomny, ale obsah má za účel zejména prodat sám sebe.