honzii

Dvě hodiny dlouhá reskonstrukce, kterou nesledujete, jste vtaženi přímo do ní a na konci vám dá dost práce vstát ze židle. Jeden z mých největších filmových zážitků.

To nejlepší z trojky promíchat s tím nejlepším z pětky a máme naběhnuto na opravdu dost dobrý film. Je paradox, že filmové adaptaci podráží nohy jeho naivní knižní předloha plná neuvěřitelně hloupých jmen (které na plátně vyzní prostě blbě) a některých dialogů. A to se považuji za fanouška. Harry Potter a Fénixův řád je vyspělejší Potterovka než čtyřka. Ale postavy by mohly začít být trochu složitější. Zvlášť jsem si užíval akční scény, kterých mohlo být víc. Zase by mohlo být méně sentimentu mezi hlavními hrdiny. A o trochu více melancholie, jak tomu bylo ve Vězni z Azkabanu. Velmi se mi líbila i postava profesorky Umbridgeové. Byla jiná, než jsem si představoval, ale brilantní. Přímo vládla mrazivé scéně, kdy Harry poprvé vykonával svůj bolestivý školní trest.. Pětka je plná skvělých i špatných scén, ve mně ale zůstane takový lepší průměr. Tak uvidíme příště.

Bylo to tak krásné, ale zároveň to mohlo být lepší. Mnohem lepší. Guillermo del Toro měl být tvrdší, ale melancholičtější. Ivana Baquero byla božská, její Ofélie skvělá, ale vadily mi ty drobné nelogické výkyvy v jejím chování a rozhodování (scéna, kdy sní víno, ač nemá). Co mi ale lehce pokazilo zážitek, to byl konec. Ten mi opravdu vadil, bral bych ho temnější.

Není to bůhví jak skvělé, ale jako solidní nenáročná a roztomile toporná televizní zábava je vyhovující. Jsou špatné české seriály, které mi vadí. A potom jsou špatné české seriály, které celkem dobře snesu, jako právě Horákovi.

Nejsem moc znalý děl Stanleyho Kubricka, ale po Olověné vestě zatím dle mě jeho nejlepší a nejzajímavější snímek. Královsky jsem se bavil.

Taková lepší americká komedie mezi těmi tisíci. Velmi sympatičtí herci, pár povedených vtipů a dost solidně natočeno. Ale nic víc.

Takováta dramata plná sociálních pravd (a jako vyšitá na páteční večer s Českou televizí) mám docela rád, protože jsou velmi lidské a dokáží dojmout. Bílý oleander mohl být lepší, to nepochybně, ale svým tématem prostě nedokáží opustit zmíňěnou kategorii pátek-televize. Mohl bych vypíchnout zajímavý vývoj hlavní hrdinky a hudbu, která byla prostě neskutečná, jak jsme na to od Thomase Newmana zvyklí. 3 a půl hvězdičky.

Je několik snímků, které pokládám za opravdové filmy. Patří mezi ně například Přelet nad kukaččím hnízdem, Road to Perdition nebo Sedm. David Fincher je nejen velmi zručný filmař, ale hlavně člověk, který má všech pět pohromadě. Své snímky brousí k dokonalosti a má to svůj důvod. Perfektní pevná ruka režiséra dělá film Sedm tak báječným, je radost sledovat každičký záběr, střih, monolog nebo dialog. Fincher dělá požitkářskou filmařinu, je to tak.

Musíte mít Tarantina rádi. A musíte si uvědomit, že ty dlouhé dialogové scény jsou jen napínání před skutečnou akcí. U Death Proof jsem se sakra bavil. Kurt Russell byl famózné zvláštní a akční scény zvláštně famózní. Přihodit k tomu pár pěkných slečen, nadupaný tarantinovský soundtrack... Mrzí mě, že pro Evropu Grindhouse rozkrájeli. Hned po skončení jsem si říkal, že bych si klidně dal další dávku béčka.

I kdyby Gondry už neměl nikdy natočit žádný lepší film než Svit a Nauku, budu ho milovat kvůli těmto filmům.