pan Hnědý

Poezie a láska. Film, který je pro mě trikově významný jako Kubrickova Odyssea.

Nejkrásnější pohádka! Tradiční Vánoce.

Plnokrevný Tarantino a jeho černý humor. První dojem po skončení filmu byl rozpačitý, ale po rozložení v myšlenkách pár hodin po závěrečných titulkách, jsem se pousmál a řekl: motherfucka ! "výborný scénář, výborný podraz, výborná role Samuela L. Jacksona". Velmi osobní Quentinův film, který najde svého diváka, a i když ho nezasáhne jako PULP FICTION, nikdy se na JACKIE BROWN nezapomene.

Dokonalá xenomorf sága, která je nejdůmyslnější, nejdynamičtější a nejpropracovanější ze všech. James Cameron se nesoustředil pouze na atmosféru jako Ridley Scott (i když se k ní nepřiblížil), ale dokonale Aliena posunul do dalších sfér a žádný základní prvek Seance Fiction mu neproklouzl mezi prsty. ALIENS jsou dokonalé ve všech stránkách filmu - geniální vzhled Alienů v celé své kráse (H. R. Giger má nesmírnou představivost), vesmírných lodí, akčních scénách s mariňáky, důmyslné atmosféře, intenzivní práce se stíny a světlem v temných chodbách, skvělé kamery, humorem posádky a napětí v naprosté extázi. Film, který v srdci nikdy nezemře, a ve své podobě nebude překonán. Director's cut je nezapomenutelná must see záležitost.

Ve 2001: A Space Odyssey jsem se dotkl hvězdy a proplouval v čase, v Planet of the Apes jsem se ocitl tam, kde není návratu a v Alien mě pronásledoval slizký xenomorf ve vražedném úmyslu s nulovou šanci na přežití. Scottova geniální atmosféra se přiblížila do dnešní sci-fi doby, i když mu chyběly velké peníze i zkušenosti, přesto dokázal vytvořit tísnivě mrazivý strach zákrytu neviditelnosti v geniálně sofistikované imerzi s perfektními efekty. ALIEN je důmyslně propracovaný snímek do nejmenšího detailu. V roce 1979 spadla mince na velmi dobrou stranu pro Scotta - ALIEN se stal nesmazatelnou stopou v sci-fi žánru, který nás bude stále uchvacovat. ALIEN má dokonale vybudovanou atmosféru v šíleném vesmírném tichu s tučně zapsaným písmem ve světové kinematografii.

Výborný film. Černobílá vězeňská lahůdka! Útěk, přátelství, důvěra, odhodlanost, vytrvalost a nakonec podraz. Výborná režie Jacquesa Beckera a film s pěti muži na plátně s výborným výkonem všech herců: Michel Constantin, Jean Keraudy, Philippe Leroy, Marc Michel, Paul Pavel. Film s nepopsatelným koncem.

Kultovka. Úžasný způsob režie udržuje diváka stále v napětí a nutí ho přemýšlet. Výborný Tarantinův rukopis, výborné herecké výkony a brilantní režie. Ne všem se ale snímek zalíbil. I když odpůrci poukazovali na nedostatek morálních hodnot a přílišného násilí, například v legendární scéně s odřezávání ucha, Tarantino odpověděl: „Násilí je tolik přehnané a komiksově nadsazené, že má v člověku spíš vzbudit smích než zhnusení“. Intenzivní krvavá tvorba. Mr.White: "Jestli mě zastřelíš ve snu, tak by ses měl raději vzbudit a omluvit se!". RESERVOIR DOGS se mezi fanoušky stává ihned kultovní záležitostí.

„Neříkám, že nechci umřít, jen nechci být u toho, bez puštěného THE GODFATHERA až se to stane“.

Dlouho jsem obcházel tenhle seriál a dlouho jsem se okrádal o tak dokonalou podívanou. To už je dávno zamnou, a když jsem viděl všechny díly měl jsem pocit, že jsem viděl něco velmi silného a originálního. Hlavní postava i znělka mi natolik vlezla pod kůži, že jsem hltal i tři díly po sobě. První sezona: poznaní Dextera Morgana - osobnost, závislost, temný pasažér, první trofeje, komisařství-postavy, zápletky a emoce. Po zhlédnutí posledního dílu čtvrté sezony jsem zůstal sedět s pusou dokořán, přilepený na židli a nevěřícně zíral (co jsem už dlouho nezažil). Každá série má svou váhu. DEXTER patří naprosto k nejlepším seriálům posledních let. ******* Možným úpadkem hodnocení DEXTERA je příčinou špatného dabingu v TV programu, kdy si to divák nevychutná tak naplno, jako v originálu!

Film, který už nebude ve svém žánru, formou vyprávění a kultovních hlášek nikdy překonán. ******** V roce 1994 se svět filmových fanoušků nenávratně změnil - po Gaunerech, kteří už cosi dávali tušit - na kina opět zaútočil "šílený maniak z videopůjčovny" a pohled na to, co nazýváme kultovním filmem, už bude navždy poměřován s Historkami z podsvětí. Vypráví své hříšné historky formou několika nechronologický uspořádaných, ale časově dopředu sofistikovaně promyšlených povídek, ve kterých sám divák hledá styčné body příběhu, jenomže natočeného s precizností a hlavně způsobem, jenž by spíš slušel "art filmu" a ne akční grotesce. PULP FICTION v podstatě takovou groteskou je: lineární krvavou a cynickou komedií s dokonalou výtvarní i hudební složkou a přesnými akcenty v dějové linie a filmovou řečí. PULP FICTION vás dokonale pohltí krásně absurdním dějem a především brilantními dialogy, které jsou z dnešního pohledu, nepřerušovaným sledem kultovních hlášek a filmové seanci (kufřík a jeho obsah?). Druhý den po rozložení v hlavě jsem si řekl: neskutečný! Film mě tak ohromil, že si ho pouštím další dny opakovaně (sleduji tvar scén, soustředím se na všechny detaily, kameru) všechno možné a opět mě dokáže ohromit jako napoprvé, vše blahem pozoruju v nekonečném transu a v neopakovatelném pocitu. PULP FICTION je naprosto úžasně sestříhaný a dějové linie jsou geniálně propletené, Tarantino tak dal tehdejšímu filmu neuvěřitelný nový styl, jaký nikdy nikdo před ním nestvořil. Je až neuvěřitelné s jakým důvtipem, přesností a hlavně pečlivostí dokázal Tarantino film natočit. Celý vtip je v tom, že i když se divák na film divá podesáté, stále se dobře baví a přichází na stále nové narážky, odhalují se mu nové souvislosti a popleteností děje. Z filmu PULP FICTION přímo prýští Tarantinova láska k filmům. At' už jde o kameru, dialogy, účesy, postavy nebo volbu zbraní, je tenhle film nabit odkazy na různé filmy z celé historie kinematografie. Inspiroval se vším možným - teenegerskými filmy z 50. let, filmy noir ze 40. a 50. let, obdobím blaxploitation. Kombinuje staré filmové příběhy s moderním stylem natáčení filmů. Quentin si pojistil, že jeho film bude naprosto unikátní. Jedna z příjemných záležitostí ohledně filmu je, že vám připomene spoustu snímků. Když se dozvíte o tom, jaké odkazy PULP FICTION obsahuje, možná vás to přiměje k tomu, že budete chtít vidět filmy, které Quentina ovlivnily. PULP FICTION skáče sem a tam mezi jednotlivými příběhy, v prostoru i v čase. Quentin se nechal touto metodou inspirovat spíš z knížek než z filmů. Podle Quentina by filmaři měli mít při budování příběhu stejnou svobodu jako spisovatelé. Líbí se mu ta myšlenka, že má stejné možnosti jako spisovatelé při psaní knížek, může vyprávět víc příběhů, do kterých navzájem promlouvají postavy. Quentin říká: "Je super, když porušíte to pravidlo lineárního vyprávění, když pak koukáte na publikum, vidíte, že jste narušili jejich klid. Najednou vidí, že musí dávat pozor a všechno ostražitě sledovat. Úplně cítíte, jak jsou přikovaní v sedačkách. Občas je zábava, sledovat je, jak se snaží "stíhat" film. Popravdě, kdybych napsal PULP FICTION jako knížku, nikdo by tuhle záležitost s odlišnou strukturou neřešil. Ostatně není proč, v knížkách je tohle naprosto běžné". Quentin zvýrazňuje literární inspiraci i dalšími prvky vyprávění. Zahrát si v tomhle filmu a umřít. Film detailně rozebrán v mém Deníčku.