pan Hnědý

Bizarre, který rozhodně patří na noční festivalovky, bohužel ničím výjimečný. Amat Escalante se inspiruje evropskou optikou, zejména optiku Żuławskiho (Posedlost 1981). [Aff, 2017]

Nádherně nasnímané severské drama pod optikou Guðmundssona. Na debut nevídaně podaná kamera krajiny, detailnost vztahů, jejich hloubky i slow motion záběry na emoce (Grøvlen). Výborné herecké výkony mladých herců. Miluji záběry pod vodou, zoom na zamilované dotyky i spánku. Pro Island vysvítá nová naděje. Film, který se bude líbit Xavieru Dolanovi. [Aff, 2017]

Nihilismus dobodaný Hanekem. Kowalski dokonale zachytává a nechává pomalu rozvíjet mikropřiběhy postav a následků z vnitřní osamělosti a hněvu. Závěr devastující. [Aff, 2017]

Výpověď vizionáře Terrence Malicka pod mikroskopem. Záběry sopky fascinující, padající meteorit a jeho dopad mrazivý. Vesmír Malick zachytává dokonale, jakoby se fotky z Hubble Space Telescope začali pohybovat. Voyage of Time má svůj čas a nemá začátek, ani konec. Ale raději volím v téhle sekci kolekci BBC. [Aff, 2017]

Vizuální nádhera, která v našich vodách nebyla dlouhé roky. Úchvatný začátek, až snová kamera a hudební podklad rozkresluje v divákovi meditaci - zejména záběry ve vodě s dotykem Lily Lane od Fliegaufa. Pro Vanessu Szamuhelovou vysvítá nová naděje v naší kinematografii. Velká škoda druhé poloviny, kde rapidně ustupuje vizuální detaily a snový dotek. [Aff, 2017]

Dle mého největší kandidát na výhru letošního AFF. Depresivní, emocionálně zdrcující. Prakticky nový slovenský filmový zázrak. [Aff, 2017]

Skvělý pouze v první polovině, potom se Hong-jin snaží vytvářet v divákovi paniku a spletitost příběhu, který je nevěrohodný. Přepálená zvuková stopa a humor v hororovém žánru mi snad nikdy nesedne. Chan-wook Park jde více pod kůži. Závěr s ďáblem působivý. [Aff, 2017]

Emocionálně chladný drama. Poetikou nevtahující. Závěrečný monolog Andrého sráží celý koncept filmu. [Aff, 2017]

Hudební složka Kadet Kuhne proniká pod kůži. Clipson vytváří na svou Super8 dokonalou mozaiku obrazů rostlin a přírody. Dokonalé spojení na live projekce, viz. hanakonochi.

Nuri Bilge Ceylan je výjimečný tvůrce s nesmírnou optikou. Nesmírně vtahující, až experimentální kamera Gökhana Tiryakia podaná citlivě a opatrně, jako v Zimním spánku - geniální třetí Ceylanova ruka. Tiryaki podává důležitou platformu pohybu kamery zblízka - snímá detaily - záběr na lámající se rostliny, tváře emocí herců, silného větru a odrážející se světla z bouřky, dokonalá scéna s dcerou starosty, která podává čaj (už její příchod je geniální, opatrně snímaná tvář dívky). Dialogy vybroušené a vtahující, které se postupem času rozkládají v příběhu (záhadná smrt nádherné ženy), ale i v našich myšlenkách (prášky na infarkt a jejich následek). Postupem času se Anatolie neskutečně drásajícím tempem stává dramatem, který vyráží dech. Závěr v pitevně mě odrovnal.