VanTom

Nečekaně solidní příspěvek do přeplněného upírského subžánru svěže variuje základní rozestavení (a umístění) nevyhnutelného masakru (spoiler?): V uneseném letadle to není krvežíznivá stvůra proti panikařícím cestujícím na porážku, ale upírka-matka na léčebné kúře proti ozbrojeným teroristům (a následné hordě krvežíznivých stvůr). Povedené uvedení do děje s flashbacky do minulosti se blíží serióznímu dramatu, dokud nenastanou klaustrofobická jatka se vším všudy, včetně plně béčkových klišé, která trvají o něco (dost) déle, než by bylo záhodno. Ale jak říkám, nečekaně solidních 60 %.

Organizace Milénium na mnoho epizod mizí ze scény, po minulých událostech psychicky zdrcený Frank je s ní vysloveně na nože a své síly tedy zaměřuje na vyšetřování (tuctových) temných vražd jako plnohodnotný zaměstnanec FBI (přičemž často nemá daleko k akčnímu hrdinovi s pistolí v ruce). Když se po polovině sezóny Skupina začne opět projevovat a řešit, jasně už stojí na teroristické straně zla a mocně tahá za konspirační nitky. Ani v jedné poloze se nicméně seriál příliš nevytáhl, tu "mytologickou" navíc vzhledem ke svému zrušení neuzavřel.

Mistrovská (i formálně) mozaika dotýkajících se příběhů podává komplexní pohled z různorodých úhlů na nevyhratelnou válku s drogami a drogovým byznysem – když se poštěstí (a za vysokou cenu), maximálně se spravedlnost dočká dílčích úspěchů. Hvězdný herecký ansámbl postrádá slabšího místa, IMO nejvýraznější moment si připsal Michael Douglas při politickém projevu, jak sám přestává věřit napsaným planým frázím.

Hezká miniatura na omšelé téma. Nic nedala, nic nevzala.

Neobeznámen s předlohou, ani s 2. sezónou nemám extra problém (i když zásadní výhrady by se našly). Určitě podupala něco z výlučnosti a osobitosti Sapkowského světa, ovšem jako velkolepá fantasy stojí na solidních základech. Vyšší rozpočet byl jednoznačně vidět, ústřední obsazení skvěle padlo a příběh… Ten se tedy moc nepolepšil ani neposunul, sice neskákal mezi časovými rovinami, ale zůstal nepřiměřeně roztrhán mezi mnoho míst, skupinek postav a politických zájmů; na úkor morálně ambivalentních soubojů zaklínačů s monstry vše točil kolem Ciri, na jejíž ramena položil osud, zkázu či spásu celé sféry. Asi by neuškodilo, kdyby se držel víc při (povídkově nájemné - lovecké) zemi.

Inteligentní nezávislá studentka otěhotní s krátkodobou známostí, pročež se rozhodne, že si dítě nechá a peripetiemi 9 měsíců, porodu i mateřství si projde sama. Tohle přece musí (jít) zvládnout bez chlapa – manžela (byť se tomu okolí svorně diví)! Neradikálně emancipační snímek stojí na plnohodnotném ústředním charakteru rozhodné mladé ženy, která ví, co chce, a s občasným ironizujícím nadhledem si za tím jde. V roce 1969 asi slušně pokrokový názor, vždyť se podobné životní příběhy (zdaleka ne tak přirozené a decentní) zfilmovávají dodnes.

Dvojka mě hned od začátku bavila více – asi jsem už věděl, co přesně čekat. Nemusela se zaobírat definováním postav, přestože je provedla určitým vývojem při překonávání jejich pochybností, jen pokračovala ve vybrušování pohledného, výpravného "live-anime" stylu. Především se však vytasila s přímočařejší zápletkou, která představila skupinku komiksových padouchů, pohrála si s dynamickou akcí na cestě k nim (a v hořícím Kjótu), sem tam zamudrovala o nových pořádcích… a dokončení příště.

Hektická krimikomedie o jednom zpustlém soukromém očku, potácejícím se v několika absurdně pomotaných případech mezi množstvím bizarních postaviček kvůli ukradenému psovi, se sice ani nepřiblížila dravosti "pravých ritchiovek", špatně ovšem nedopadla. Několikrát jsem se s chutí zasmál a Bruce po dlouhé době podal uvolněný výkon.

Domova velkohubá rodinná telenovela se nadále rozrůstá (tentokrát o odcizeného bratra), až sebe zove ságou. Jenže ani s vypětím všech sil nepřiváží něco nového, neokoukaného, svěžího – pouze nabírá na měřítku, přepálenosti… a nechtěné sebeparodičnosti. Scénář sotva dává povrchní smysl pro první signální, při sebemenším zamyšlení a pohledu hlouběji vmžiku kapituluje – v logice, motivacích… nemluvě o pravděpodobnosti a fyzice, tam už totálně (to ale vnímá(m) jako svého druhu trademark). Akce pak balancuje na hraně poctivé velkolepé destrukce a ošklivé digitální umělosti, tudíž rozporuplné pocity pramení i z ní. Nicméně jako bezduchý (seriálový) výplach na mě i vypráskaná (ef)devítka zabírá.

Neskutečně nahoru táhne seriál ústřední postava Raymonda Reddingtona, jejíž nečitelnou vypočítavost schovanou za ležérní ironii si James Spader náležitě vychutnává. Odpočinková (špionážní) kriminálka s jednorázovým padouchem z "černé listiny" na každý týden pak postupně odhaluje víc a víc dílků z velké skládačky, co Red solitérně hraje. Úroveň si případy celkem drží, i když se sluší přiznat, že se najdou i úplně pitomé.