VanTom

Krásu majestátních vysokohorských hřebenů (stejně jako zručnost hollywoodských řemeslníků je působivě zachytit na kameru) tu zpochybňovat nehodlám, jen bych nesměle poznamenal, že celá ta záchranná mise na K2 odporuje zdravému rozumu (a to nejsem z oboru). Nehorázně hovadský scénář zkrátka dělá z diváků blbce (nejviditelněji asi všechno s nitroglycerinem explodujícím na slunci nebo sprintováním v osmi tisících bez kyslíku), a jelikož se ani zdaleka nejedná o neustávající adrenalinovou jízdu, nelze si toho nevšimnout. Proto může být nechtěně směšné superseriózní drámo vnímáno i jako poměrně zábavná parodie.

Jako kam chtějí rozvíjet sérii dál, když "už" sedmička občas zavání parodií sama sebe? A to nejen šíleností předváděných (digitálních) kaskadérských / automobilových kousků, ale i prostotou scénáře či vážně míněnými, jak ze soap opery obšlehlými rodinnými pindy. Na stranu druhou, drahá vysokooktanová akce stále vtahuje a staří známí kámoši jednoduše baví. Jestli jsem v průběhu uvažoval o 3 hvězdách, finální městská naháněná na několika frontách (asi by se byla bývala výrazně zjednodušila, kdyby si hrdinové namontovali tónovaná skla :-)) a vkusná rozlučka s Paulem (vystřižená opravdu jak ze seriálu) si vysloužily víc. A navíc: Johnson - Statham - Diesel - Russell - Jaa! :-)

Divoká expozice, tzn. sjezd 11 individuí v temné deštivé noci v odřízlém motelu, se mimořádně vydařila. Pak naběhla již obyčejnější vyvražďovačka s vleklým odkrýváním nepodstatné minulosti - totiž vzhledem k velkému odhalení nám stejně dodatečné informace o postavách mohly být šumafuk. Tísnivá atmosféra nicméně nepolevovala a samotná pointa se ukázala jako nosná i efektní; jen její dotažení do "šokujícího" konce (kdo vlastně zabíjel) už vyznělo lacině. Lepší 3*.

Řešit bláznivou absurditu zápletky samozřejmě nebudu, ovšem určité pachuti nad tím, jak se oblíbené duo přihrávajících huličů z minimalistických, humorných, ale v životě ukotvených Smithových prvotin transformovalo v nevýrazné "cartoonové" postavičky na cestě do Hollywoodu, se zbavit nemůžu. Sexistický / záchodový verbální průjem mi taky zrovna nesedl a drzé sebeparodie, množství cameo roliček či podvratných narážek zdaleka nezachránily všechno. Mezi 2-3*.

Nenáročná "zombie" komedie o tom, jak se zbavit milující, náruživé, ale příliš majetnické, ekologické a nekompatibilní nemrtvé přítelkyně, když jste konečně potkali tu pravou. Nějaké vtípky se povedly, nějaké ne, a celá snaha natočit to "cool" a pro mladé dopadala tak nějak polovičatě, jako podle příručky (čemuž se u 68letého režiséra ani nelze divit).

Očividně se Drtivý dopad snaží zůstat při zemi a nastávající srážku s kometou přiblížit hlavně přes pocity malých obyčejných človíčků. A i díky jemně melancholické, avšak naléhavé hudbě Jamese Hornera se mu daří vtáhnout, přestože se filmaři nevyvarovali mnoha až trapně klišovitých výjevů. Jinak triky destrukce už docela zestárly a neohromí, naopak při napínavé vesmírné misi stále obstojí OK. 7/10

Pohádkovou / dobrodružně historickou romanci z exoticky čarokrásné Indie (na krásné exteriéry se fakt dalo koukat) bych sice označil za poměrně mdlou, ohranou a slabě zrežírovanou (zejména ta špetka bojových scén), hřebíčkem do rakve se však ukázalo hlavně účelové, "mysticky spirituální" propojení s prázdnou linkou z blízké budoucnosti. Jo, to tomu dodalo opravdický přesah (aneb osudová láska překoná prostor i čas)!

Náramně lákavý námět, kterak se Smrt vtělí do mrtvého (pamatuju, jak svého času kino vybuchlo smíchy při Bradově pingpongu na přechodu - zajímavé, že z něj jeho tělo vyvázlo bez zranění) a rozhodne se okusit ŽIVOT, nijak zázračně zpracován není - svým mimozemským chováním a dětsky bezelstnými postřehy prostě poznamenává existence altruistického miliardáře (pro něhož si přišla) a jeho půvabné dcery (do které se zamilovala). Právě o tu romanci jde samozřejmě především, její vývoj je prokreslen do nejmenšího hnutí mysli a osudového pohledu - bodejť by také ne, když trvá nehorázné tři hodiny!

Neotesaná návštěva u bandy vylízaných, rasistických, násilnických skinů/nácků při poflakování, kalení a ve "válce s rákosníkama" v jejich domovském městě jen chvílemi ukazuje sílu; i protože zpočátku jako pěst na oko působí "romantický" trojúhelník (aneb i vysmažená lůza má city), který však posléze přesvědčivě katalyzuje nátury zainteresovaných až k tvrdému konci.

Pětice zcela rozdílných, klasické společenské i povahové archetypy představujících studentů musí za trest zůstat celou sobotu po škole. Rozebírání strastí dospívající osmdesátkové mládeže, pro současného diváka úsměvně vypadlé jakoby z jiné doby, se sice dosti nuceně a strojeně, přesto otevřeně a osobně dostává dotyčným pod kůži; ve výsledku však veškerou generační zpověď a obžalobu tlaku či naopak ignorance ze strany rodičů smázne instantně bezzubé, smírně párující rozřešení.