VanTom

Stejně jako psychicky rozložená spisovatelka se ani kamera nehne z jejího zabordeleného bytu, maximálně se podívá z okna na ulici. Osamocená, zdeptaná žena nezavdává příliš důvodů k sympatiím, nicméně v bezchybném sólu Naomi Watts ji lze aspoň fascinovaně zkoumat pod drobnohledem. Jenže to je tak vše. Samotný závěr s nepokoji při výpadku proudu byl sice působivý, ovšem předchozí prázdnotě žádný smysl zpětně nevtisknul. Ale překvapivě jsem se skoro nenudil. 50 %

První afroamerická (super)hrdinka (měla vize) utekla z otroctví a následně ke svobodě pomohla desítkám dalších utiskovaných soukmenovců. Vedla ji při tom vlastní zarputilost a Bůh, který jí ukazoval správnou cestu a varoval před nástrahami (takže se nehodlala ani naučit číst, k čemu jako). Snímek ji samozřejmě heroizuje, stejně jako přeneseně všechny samostatné, silné ženy, ovšem přes líbivý vizuál dvakrát záživný nebo dramatický není.

Temná cyberpunková kriminálka odehrávající se na přelomu milénia má unikátní "apokalyptickou", dekadentní atmosféru, kdy se společnost ocitá na rozcestí a všechna ta deziluze, korupce či (rasové) nepokoje dosahují vrcholu. Není divu, že se čím dál víc lidí utíká do virtuálních vzpomínek a prožitků ostatních. Zajímavý námět drží pevně v rukách jistá režie a dobře napsané hlavní postavy (výborní Ralph Fiennes, Angela Bassett i Juliette Lewis) – tedy až do zdlouhavého, klišovitého rozuzlení, které nepředstavuje zrovna důraznou katarzní tečku (jak s odhalením vraha, tak s tím, že svět neskončil a očekávejme lepší zítřky). 7/10

Hraná triková groteska bohužel na postarší 10+ diváky pomrkává jen zřídkakdy a ve výsledku je těch necelých 80 minut dost problém vydržet. Vousaté cartoonové předloze se tak nejspíš podobá více, než by pro dobrý (a neotravný) film bylo záhodno. Nicméně Rupert Everett ukazuje pro maniakální přehrávání očividný talent. Slabé **

Sotva průměrný zombie seriál si rovnou podřezává žíly tím, že z obsáhlé videoherní předlohy zneužívá jen pár jmen a monster, jinak ji sprostě ignoruje. Proč, sakra?! Jako nejedná se o kompletní diletantskou tragédii a nevypadá úplně marně, jenže neskonale hloupých kravin, nad kterými nikdo dospělý zjevně nepřemýšlel, protože tohle mají mladí (konzumenti Netflixu) určitě rádi a zdá se to efektní, obsahuje mraky. Hlavně však namísto atmosféry, hororu/survivalu a gore řeší (školní) trable dospívajících dcer Alberta Weskera (pominu-li naprosto zcestný casting, tak jako vždy skvělý Lance Reddick) v jedné časové linii, a umanuté utíkání a jakési hledání léku v budoucnosti zamořené nemrtvými v té druhé.

Mysteriózní krimi thriller k dvojici FBI vyšetřovatelů povolal postaršího jasnovidce, ovšem v duchaplném podání Anthonyho Hopkinse na jeho schopnosti nebyl problém přistoupit. Jak se blížil k pachateli, začal navíc pokládat silné (etické, morální) otázky, jež donutily k zamyšlení. Videoklipovitá forma (roztřesená kamera, rychlý střih) však úplně nevtáhla a přišla mi chvílemi až neadekvátní (k tématu, nikoliv k "haluzním" vizím).

Lze poznat, že remake natahuje na celovečerní stopáž pouze dvacetiminutový úvod z původního filmu. První polovinu se totiž vůbec nic neděje, pěkná dívčina se ppoommaalluu plouží luxusním domem (opravdu snad neudělá rychlý krok), přičemž sotva má být proč vystrašená – občas jen zazvoní otravný telefon. Jenže ani polovina druhá – konfrontační "home invasion" – se kvůli celkově slabé režii a pitomému scénáři nijak nevytáhne. 3/10

Celkem milá romantická fraška/groteska, která už ovšem v dnešní době více uspává, než rozesmává. V několika momentech sice vykoukne Hitchcockův režijní nápad, jinak ovšem skrznaskrz průhledný námět (ovdovělý farmář hledá novou manželku, aby nakonec našel lásku u svojí pokorné služebné) neúměrně natahuje, jak postupně, doslova podle seznamu, naráží muž u 4 potenciálních partnerek (nezávislé / upjaté / hysterické / bodré), přičemž on sám si zhurta počíná jako domýšlivý, necitlivý, urážlivý trubec.

Absolutně famózní, nádherná, pestrá animace nepřestala okouzlovat do samotného "budovatelského" závěru, kterému ovšem, na rozdíl od osobitého magického domu, předchozí (rodinné) konflikty pevné základy nepostavily – a pohádkový happy end pak celou snahu o silnou myšlenku (rodina nad schopnosti) poněkud setřel. Jinak jsem se ale nechal unášet fantastickými muzikálovými čísly (bóóóže, zase písnička… Wow!) a neodolatelné hlavní hrdince, chytré, odhodlané, dobrosrdečné, zaujatě držel palce.

Černo-bílý manželský pár se nastěhuje do poklidného sousedství, což se ovšem úplně nezamlouvá svévolnému, latentně rasistickému (černému) policistovi. Otázka barvy se tudíž skloňuje často a nevraživost houstne, od drobných nedorozumění po otevřené naschvály. Zatímco zpočátku scénář vykresluje strany konfliktu víceméně jako normální, inteligentní lidi (přitom příjemně nejednoznačně), nepříliš věrohodnou eskalací je dožene až do psychopatického módu (a k jednostrannému, hloupému konci, jehož thrillerovou rozpačitost ještě umocní blížícími se požáry).