mchnk

Vlastně jen průměrné home video, ve kterém se autorka ještě rozhodla hrát a jehož obsah lze bez problémů vidět všude kolem sebe, krom lesbického páru, což mezi přáteli asi jen tak nikdo nemá. Ostatní varianty rodičovství jsou v podstatě i v české společnosti již zaběhlé a lidé tento stav, jak dokument také připomněl, přímo hledají. Chtějí tvořit rodinu, prý základ státu, něco, co formuje stávající i budoucí občany a občanky a hlavně jejich morální hodnoty a charakter. Počít dítě je z jistého pohledu sobectví, na druhou stranu dopřát dítěti šťastné, usměvavé dětství (bez nutnosti zavalit potomky materiálními zbytečnostmi a tím ho učit rozmařilosti a pěstovat v něm myšlenku věčného luxusu), je pro člověka vlastně povinnost a radost, když už si užil několik minut rozkoše, vidět co nejčastěji ta šťastná dětská očka, to je ta odměna. Tak hluboko tento dokument, žel, v žádném případě nejde, i když šťastné dítě je nepochybně tím nejlepším základem pro lepší budoucnost nás všech. Jaký by byl asi zítřek, kdyby žádné dítě na této planetě již netrpělo hlady a mohlo si jen hrát...zřejmě krásný.

Příběh o sňatku bez lásky, o přetěžkém čekání na lepší budoucnost v drsné krajině, ale také o pevnosti charakteru a čistotě vlastního svědomí. Dost drsné drámo, jenž ovšem chvílemi sklouzává do lehké naivity, nicméně vše vyvažuje skvělé herectví všech zúčastněných, velice slušná režie a vynikající záběry Josefa Střechy. Horalský folklór v krásných exteriérech slovenské přírody se siláckým mlynářem Schránilem, který si se slovenštinou poradil bravurně.

Ztělesněné trauma, ranař i citlivý malý chlapec, který si rád zazpívá s matkou, ale hlavně samozvaný anděl spravedlnosti přicházející pro hříšníky rovnou od bran pekelných. Život ho již nemůže překvapit, vše vstřebává až děsivě chladně. Pár hodin jeho života je nám zde nabízeno ve velmi vymazlené režii, (akce skrze bezpečnostní kamery či pohřeb v jezeře excelentní...) s povedeným hudebním doprovodem, nicméně velmi okrajově, jaksi nekonkrétně, film toho o nikom ze zúčastněných moc neprozradí, jedná se o nekompromisní a drsný pohled to křičících myslí...zachránce i obětí. [Filmový klub Citadela - Litvínov]

Možná lehce úsměvný obraz těžké rodinné letargie, jež postihuje všechny, kdož jsou uzavřeni v izbe prý až pro dvacet lidi. Mají zde vytvořený vlastní svět, kde nevládne žádný čas a není zde nic, co by nesneslo odkladu. Základem je ovšem silný dramatický příběh plný zášti, zloby a závisti. Plný vnitřní bolesti, jež vyplouvá napovrch v různých podobách. Na druhé straně je zde také touha po lepší a hlavně smysluplnější budoucnosti a to i za cenu nejvyšší. Jako vždy skvělé herectví všech zúčastněných, kterému, v mých očích, vévodila Viera Richterová v roli zmrzačené a k ženské samotě odsouzené Anči.

Samozřejmě...Kdo nepláče, není Čech!. Ke konci to ani jináč nejde, nicméně počáteční výlet do komunistické zoo s cedulí Československo plus story about Pítr Svobouda, který je zde prezentován jakoby emigroval s hokejovou výzbrojí na zádech již v padesátých letech a to jen pomocí lopatky a tunelu pod ostnatými dráty, mě docela vyděsil, když si k tomu člověk ještě přidá aktivity americké vlády a armády od konce čtyřicátých let dodnes, musí bojovat s těžkým pokrytectvím. Neznámý režisér Hudeček to celé pojal pěkně "poamericku", show must go on, řekl si nejspíš, ona ta nostalgie a slzy přijdou samy. Každopádně kouzlo celého dokumentu tkví v různorodém přístupu samotných hokejistů. Zámořské superstar, u kterých doma při vyhlašování nominace národního týmu náhodou sondují novináři s kamerami a foťáky a proti nim hokejový talent, jenž se zrodil v okleštěné zemi v obnošené hokejové výstroji v kabině hokejového klubu v zapadlých městech kdesi na východě Evropy. Nyní jsou na stejné úrovni. Smysl celého dokumentu? Američan si udělá pořádek v tom, že Československo a SSSR jsou dvě rozdílné země, Kanaďan bude do konce života orodovat proti nájezdům a nesnášet tehdejšího kouče nároďáku, Fin a Švéd dokument pozorují jen zpovzdálí a Rus je vděčný, že se na jeho vyjádření vůbec dostalo...jen Čech pláče, hrdý na své zlaté hochy...zase jednou i na svou zemi vzpomíná na staré dobré časy, které byly, dle tvůrců, plné frustrace z rychle nabyté svobody a ještě rychlejšího nástupu slabého odvaru kapitalismu, který byl v zámoří již v úpadku a měl za sebou již několik krizí. Obyčejní kluci, kteří si s sebou do Nagana přibalili i své srdce a maximální odhodlání k vítězství, jež dosahuje vrcholu při Hašanových zákrocích, jeho euforii a hlavně při prohlášení. "Já jsem se náhodou dozvěděl o svém draftu, ale já jsem tady měl rodinu, kamarády, svojí babetu, já zůstal doma. Americký dokument u kterého Čech roní slzy, lehce paradoxní, podobně jako vítězný gól emigranta jménem Svoboda, který po patnácti letech a naposledy oblékl dres své rodné země.

Nádherné rozjímání...oslava života v klasicky precizní režii mistra stínoher a ohromujících scenérií Michalkova. Příjemně komediální, zasněné i krásně filosofující, excelentně sehrané, dvojice Tabakov - Bogatyrjov mistrovská, nicméně noblesní přirozená krása s dokonalým hereckým projevem Jeleny Solověj mne opět uchvátila více. Příběh z vyšší společnosti, přesto plný nádherně prostých lidských figurek (Ivan Alexejevič či Zachar) a jednom malém kudrnatém chlapci, šlechtici rodem, dnes již chlapovi, který si, dle rodinných tradic, rád poleží a neustále plní a zase vylévá sklenici se svou živou vodou. Chce strašně žít, aby vzápětí bezmocně ulehl, neschopen opětovat lásku, chce hrozně milovat, je postižen oblomovštinou. I s dabingem z roku 1988 (mimořádně povedeným) krásný filmový zážitek.

Celková naivita předem jasné love story byla pro mne vyvážena noblesním projevem Zity Kabátové, který neztrácí ani na loži v horečkách, chvílemi velmi povedenou dobovou atmosférou, slušnou režií, když opomenu technické nedostatky, slušným drámem a pestrým obsazením. Výstupy Kovaříka či Neumanna jsou povedeným zpestřením. Hudba v hodnocení nepřidá, spíše naopak.

Před čtyřiapadesáti lety započal mistr českého surrealismu svůj dodnes nikým nepřekonaný, zcela originální filmový styl...navzdory všemu. Dříve pokrytečtí soudruzi, dnes usměvaví sponzoři, kteří z filmu udělají prezentaci svého podnikatelského záměru a vše je pro ně jen investice. Švankmajerův geniální tvůrčí talent, navzdory všemu, diktuje i v roce 2018, ve své podstatě neuvěřitelné, i když se muselo čekat, dělat sbírky...ale o tom to současné umění asi také je. V letech, kdy ještě ve světě stále nebylo nalezeno dno, kam lze po tvůrčí stránce klesnout, v době, ve které se česko-slovenská tvorba mění v záměrně přelouhovaný čajíček s kapkou vždy trochu jiného příběhu, v těchto časech si mistr stále hraje, jede si své a po svém a mě opět baví každý záběr i celá absurdnost tohoto díla, které je ovšem schopno silnou podstatu předlohy velmi výstižně sdělit. Opět skvělá předmluva, dokonalé prostředí a rozdělení rolí, výběr herců je pro mě velmi povedený. Profesionální herec vedlejších rolí Dulava se konečně dočkal, fantasticky úlisný, herecký kanón Lichý, ajznboňák, recitující v polospánku krále Leara, nestárnoucí dáma staré, dobré československé filmové školy, jedna z nejtalentovanějších hereček současnosti v neodolatelné roli Jitušky larvičky, Lábus v nejlepší formě a Budař, který se v této velké konkurenci vůbec neztratil, proto tu také je, že ano? Neztratila se ani zmíněná podstata společenské alegorie bratří Čapků, jež je naprosto skvěle podchycena v rozkošné scéně Larvička - Tulák - Parazit. A co pro nás, doživotní obdivovatele, může mistr udělat ještě navíc? Nechat nás nahlédnout do své kuchyně. Děkuji moc, každý Váš počin je poctivý, precizní originál, kterého většina tvůrců nedosáhne za celý život. [Filmový klub Citadela]

Pro mě velmi povedené komediální rodinné drama z prostředí freečkařů. Scéna mě blízká, i když tento rave festival byl pro mě silně diskotéková záležitost, osobně mám raději radikálnější a ještě alternativnější pojetí freečkařské kultury, atmosféra je tu skvělá. Stejně tak vývoj a zakončení celého příběhu, který zobrazuje střet dvou totálně protikladných světů, jež nakonec naleznou společnou cestu, z pohledu diváka mi vše absolutně vyhovovalo. Mario už absolvoval hodně výletů, ale tento trip jeho vnímání uzavřeného světa i zorničky řádně rozšíří. Film možná také odkazuje na jakousi rodičovskou nezodpovědnost zúčastněných dredařů, pro které je nespoutaná zábava, navíc určitě plná všemožných drog, přednější než vlastní potomci (ústřední partnerská dvojice či postava Cindy). V očích široké veřejnosti se tento obraz poskládá snadno, nicméně i mezi těmito lidmi, s alternativním pojetím žití, existuje silné rodinné zázemí, možná ještě silnější než v konzumně materiálním světě, kde se štěstí a radost zhmotňuje do všemožných, stále nových výrobků, které se vlastně už při koupi mění v odpad. Lidé jsou pevně spojeni s přesně nastavenou mašinérií systému, jenž si nás pěstuje ve školách, fabrikách, na úřadech i kdekoli jinde a který nakonec poháníme tím, že si plníme prázdné a nahodilé touhy, jež nás nijak duševně neobohatí a většinou ještě zkazí již tak rozmařilý a nalomený charakter člověka, způsobený vysokým životním standardem, jehož se nikdo nechce vzdát. Tento film tak hluboko nejde, vlastně je v tomto směru dost povrchní, maminka dokonce synáčka "obohacuje" botami nike a krmí happy drogami od Coca-Coly a McDonalda, ale myšlenku v tomto směru určitě nabízí.

Dokud tu bude sex, ten základní instinkt přežití, doprovázený a pojištěný blaženým, rozkošným pocitem, z něhož se stal již před několika tisíci lety nejvýnosnější světový business a který může zmizet rychleji než se dostavil, bude v rodinách, napříč generacemi, vše v pořádku. Alespoň v jednom polském baráku, kde se tato celkem povedená komédia odehrává. Obávám se, že v rukou českých filmařů by podobný námět dopadl tragicky, neboli troškovsky...stupidní sexismus se tomuto vyhýbá, i když při gerontologické švédské trojce důstojnost snímku trochu pokulhává, celkově je vše na v pohodě vstřebatelné humorné úrovni a dokonce s filozoficky laděným závěrem.