blitzer

Jako dobrý, ale už to není taková pecka jako kdysi. V patnácti jsem hltal každou větu z Tarantinova pera, dneska mě to už neohromí. Nicméně, film mě docela bavil, a přestože jsem po první konverzační hodině na chvíli usnul, ukecanost - jako mnozí zde - bych mu nevytýkal. Jen jsem čekal, že se víckrát zasměju. Líbilo se mi tradiční tarantinovské členění na kapitoly, které filmu dalo jistý řád. Ta předposlední, vysvětlující, byla podle mě nejlepší. Závěrečný gorefest považuju za celkem přepálený, ale na to jsme si u Tarantina už asi zvykli. Od Osmi hrozných jsem toho moc neočekával, a tak nejsem zklamán, ani nadšen. Se stejným "zaujetím" budu do budoucna přistupovat i k dalším novým tarantinovkám.

Úžasně naturalistický dobrodružný film o vůli přežít za účelem pomsty. Ne že bych sledoval každý nový western (resp. film odehrávající se na území Severní Ameriky v 19. st., jako právě Revenant, který westernem jako takovým není), ale myslím, že od dob legendárního Tance s vlky nevzniklo nic, co by toto prostředí vykreslilo tak věrně. Špína, zima a bolest hlavního hrdiny je divákovi zprostředkována takovým způsobem, že dalším stupněm je už snad jen polévání diváků studenou vodou a působení fyzické bolesti během projekce v kině. Krom hlavní dobrodružné linky a akčních scén (na medvědovi jsem vůbec nepoznal, že byl jen digitální) se mi moc libily i poetické záběry do korun stromů a na zasněženou krajinu. Vážně nádherná příroda. Jakožto příznivec Raye Mearse a dalších survivalistů jsem byl pochopitelně nadšen že všech bushcraftových kousků, které hlavního hrdinu stále držely při životě (při scéně s koněm jsem si vzpomněl na Beara Gryllse nocujícího na poušti v kadáveru velblouda). Co se technické stránky filmu týče, tak musím ocenit dlouhé záběry kamery i v těch nejnáročnějších scénách (což jsem u Lubezkiho obdivoval už v Potomcích lidí). Dokážu si představit, že samotné natáčení asi nebyla žádná procházka růžovým sadem. I z tohoto důvodu bych Leovi letos vytouženého Oscara opravdu přál (při poslední scéně mi přišlo, jako by svým přímým pohledem do kamery promlouval k členům Akademie: "Tak už mi ho konečně dejte" :D).

Atmosférické drama z období studené války, které tuto etapu nedávné historie vykresluje podle mého názoru věrohodným způsobem. Krom úžasné dobové výpravy se mi líbil i příběh samotný, který se neustále posouval vpřed. Dvě hodiny a něco tak utekly jako voda. Na Spielberga mi to přišlo relativně málo popcornové, což oceňuji. Rukopis mých oblíbených Coenů jsem ve scénáři (až asi na jednu scénu) nezpozoroval.

Myslím, že příběh by se mohl odehrávat v podstatě v jakémkoliv pracovním prostředí. Nepochybuji o tom, že se všude najde despotický workoholik typu Mirandy Priestly. Ovšem např. film z finančního prostředí by jistě nebyl tak atraktivní (zejména pro něžnější pohlaví), jako svět módy :-)

Příjemná komedie, která mi trochu připomněla mé oblíbené Zítra ráno vstanu a opařím se čajem. Bylo vtipné pozorovat, jak se postupně vyvíjel přístup hlavního hrdiny k situaci, v níž se ocitl (nejdřív si jen tak zablbnout, potom se pokusit ze zoufalství se vším skoncovat a nakonec v tom začít hledat nějaký vyšší smysl). Myslím, že podobně by se asi chovala většina lidí.

Donedávna jsem byl Saturninem zcela nepoznamenán, až před týdnem jsem se k němu dostal úplnou oklikou při luštění jedné "hádanky". Obsah mě docela zaujal, tak jsem si dnes pustil tento čtyřdílný seriál. Bylo to docela příjemné, nenáročné pokoukání. Nicméně jsem čekal o něco větší porci komických situací a vyšší stupeň ironie/sarkasmu. Chvílemi byl příběh až moc suchý. Každopádně musím ocenit výpravu - dobové kostýmy, automobily apod. byly oku lahodící.

Lekce anglické historie zhuštěná do deseti hodinových dílů. Měl jsem pocit, že seriál předpokládá divákovu bazální znalost dějinného období, ve kterém se odehrává (1464–1485). Jelikož jí nedisponuji, tak jsem se v ději a postavách chvílemi ztrácel. Bylo proto zapotřebí se trochu dovzdělat. Jde spíše o konverzační drama, byť ani o pár vydařených záběrů z bitev není divák ochuzen. Dobová výprava je na vynikající úrovni, jen se mi moc nepozdával výběr/maskování některých herců. Například samotný král Edward IV. mi přišel jak vystřižený z nějakého lifestylového magazínu, a to po celých zobrazovaných 20 let jeho života (jeho představitel vizuálně vůbec nestárnul; až v den jeho smrti mu nechali narůst vousy). Z herců se mi naopak nejvíc líbila Amanda Hale, představitelka Margaret Beaufort, a potom David Oakes, který ztvárnil králova bratra George a kterého znám už z mé oblíbené „středověké“ minisérie Pilíře země a taky z Borgiů.

Filmy Woodyho Allena mě nikdy moc nelákaly (doposud jsem viděl asi jen jeden), ale na Match Point jsem dostal v minulosti zálusk už několikrát. Možná proto, že není tak typicky „allenovský“, jak zde píší někteří znalci jeho tvorby. Film jsem shlédnul s přestávkou během dvou dnů. Zajímavé přitom je, že jsem si pauzu nevědomky naordinoval přesně v momentě, kdy došlo ke změně žánru. První den jsem tak sledoval v podstatě banální romantické drama, jehož ústřední zápletkou byl nespočetněkrát zfilmovaný milostný trojúhelník. Říkal jsem si, že v závěru musí přijít něco velkého, něco výbušného. Jinak by se musel stokrát omletý příběh skončit v propadlišti filmových dějin a neměl by zde úctyhodných 80 %. A taky že jo. Druhý den jsem vlastně sledoval detektivku. Velice mě pobavila scéna s prstenem, která se - takřka po tarantinovsku - úžasně propojila s původně zdánlivě nesouvisejícím tenisovým entrée. Samotný závěr à la „Život je jen náhoda“ byl už jen třešinkou na dortu.

Navzdory tomu, že film nevypráví téměř žádný příběh, jsem se při jeho sledování ani chvilku nenudil. Dokáže totiž diváka pohltit neobyčejnou atmosférou, která má dva rozměry. Tím prvním je tak trochu tajemná ústřední postava plaché služebné pracující v domě ještě tajemnějšího malíře. Líbilo se mi vykreslení jejich platonicky intimního vztahu, který je spíše jen tušen, a přesto, nebo právě proto, vytváří v domě dusno. Sympatická mi byla postava (na první pohled nesympatické) malířovy tchýně, která pragmaticky postavila potřebu zachování finanční stability rodiny nad rozmary své zhýčkané dcery. Druhým momentem, který vykresloval atmosféru snímku, bylo úžasné vyobrazení života v holandském městě 17. století. Ať už šlo o nádherné dobové kostýmy, převozníky na loďkách, dění na trhu, nebo třeba obyčejné praní špinavého prádla. Zejména při této scéně jsem si uvědomil, jak měli lidé dřív všechno o hodně složitější, čímž museli mít daleko méně času. A my si přitom často stěžujeme, že je dnešní doba uspěchaná a nemáme na nic čas. Za zmínku stojí ještě výrazná hudba, která dokreslovala lehce potemnělou náladu celého filmu.

Skvěle natočený, poutavý a zároveň poučný historický film. Vzhledem k tomu, že stejně jako asi většina nedánských diváků jsem neměl o dějinách Dánského království žádné povědomí, byla pro mě Královská aféra velmi příjemným překvapením – jak z filmového hlediska, tak v kontextu (zejména hospodářských) dějin. Zaujalo mě totiž, že Dr. Struensee byl mj. zastáncem myšlenek laissez faire, které měl možnost takřka v neomezené míře aplikovat v praxi. Svobodomyslnými reformami, které dalekosáhle změnily chod státu a celé společnosti, proti sobě pochopitelně poštval zastánce starých pořádků, jejichž reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Krom samotného námětu musím ocenit i herecké výkony (zejména role pološíleného krále je divácky/herecky vděčná), výpravu a celkově úžasné vytvoření atmosféry druhé poloviny 18. století.