forsythia

Asi nerozumím řeči jejich kmene. Možná to za nějaký tři tisícovky let moje minulá inkarnace pochopí.

Chci hrabáka!!!

Hranice mezi realitou a představou, mezi normálností a šílenstvím, mezi světem venku a světem uvnitř, je někdy zatraceně tenká a křehká. Člověk se na té "druhé straně" ocitá pomalu a plíživě, nejprve jen náznaky a postupně to začne nabírat grády, přesně jako v tomhle filmu. Jen pořád nějak nevím, jestli i ten závěr je ve skutečnosti stejný. Navíc se bojím, že se to nikdy nedozvím.

Zase jedna dokonalá trefa do černého, aneb film přesně pro mě. Od počátečních záběrů mi bylo jasné, že to je ono a že se přede mnou začíná otevírat podívaná, která bude stát za to. Každý dům má svá tajemství, některá snad aby člověk ani nechtěl vědět. Jenže znáte to, jakmile otevřete jedny dveře, nemůžete se prostě otočit a jít. Kdo má, stejně jako já, rád tajemnou atmosféru, napětí a husí kůži z neznámých a záhadných věcí, kdo se bojí cvaknutí klíče v zámku a dokáže si vychutnat nevyřešenou hádanku až do konce, ten ať sáhne po tomhle Klíči a nakoukne. Nebude litovat.

Hrozně zvláštní film s atmosférou, co se mi zažrala pod kůži. Nakonec mě těší, že aspoň v mém životě je všechno normální. Ovšem ten pocit, že lidé okolo mě můžou být ve skutečnosti někým jiným, a ta nejistota, jestli to tak vážně nemůže být, mě čas od času provází. Asi nejsem tak úplně ojedinělý magor, když mohl vzniknout tento příběh.

"To bude dobrý, uřezávám ti ruku." Ten, co mu tu ruku uřezávali, radostí přímo řval.

Jason Bourne je zpátky v plné parádě, s motorkou ze schodů a modřinou po pádu z pátého patra. Ale je to Bourne, jak má být. No a co, že je to občas přitažené za vlasy. Po Odkazu je to zase strarý dobrý Bourne, stará známá fascinace a brutální nářez od začátku do konce. Jsem ráda, že do kina pustili i mou třináctiletou dceru, ačkoli je to od patnácti. Bavily jsme se obě výtečně.

Krásný návrat do puberty. Takové filmy se měly točit, když mně bylo šestnáct. Asi bych byla o něco šťastnější.

Nevěděla jsem, že Costner umí být až tak nesympatický, a plave v tom jak ryba ve vodě. Na mateřské city něžné polovičky diváctva zatím útočí malá otravná holka. Jinak samá voda, samá voda.

Asi chápu záměr, ten příběh mohl být zajímavý a mít grády, leč místo abych trnula hrůzou a napětím, jsem se místy musela smát. Úplně předvídatelné to nebylo, aspoň ne hned od začátku, za což si filmeček vysloužil třetí hvězdu.