Zrození

Birth je potvrzením toho, že muzika dělá často půl filmu a někdy i mnohem více. Tím samozřejmě nechci nijak devalvovat výkony Hustona, Kidman a zejména Camerona Brighta (já se toho kluka prostě bojim), ale tady byl v hlavní roli Desplat, jehož hudbu doprovázela Glazerova, místy až zvrácená, psychárna. 80% (14.09.2010)

Zvláštní film, který mě zaujal prapodivným scénářem a zajímavými hereckými výkony. Výběr Camerona Brighta do takové to dětské role, kterou snad dítě ani pochopit nemůže, bylo volbou bezpochyby trefnou. Mysteriózní výraz z jeho očí je víc než patrný. Nicole Kidman podává svůj standard, ale na její schopnosti se kouká velmi pěkně. Zejména první polovina snímku na mě působila blahodárně, pomyslel jsem si, že toto není tuctový film, ale od druhé poloviny se moje představ další vývoje rozcházela se skutečností. Konec mě trochu zklamal, ale to se dalo očekávat. Přesto jsem byl uchvácen výjimečnou hudbou, která by se ozývala jakoby z povzdálí, tvoří značnou část úspěchu tohoto díla. Nicméně působivá byla i kamera. Rozhodně se ke Zrození chci vrátit a ještě jednou ho "prozkoumat". Zatím to vidím na silné 3*, ale to se může časem změnit... (05.01.2009)

Dlouhé záběry - třeba na tvář (bezesporu nádhernou, ale přece jen...) Nicol, minutku, dvě...Nejdřív jsem se při tempu vyprávění ošívala, ale nakonec mi sedlo. Bylo to citlivé, bylo to zvláštní, mělo to své kouzlo a velkou poetiku. A milý popěvek jako podkres titulků. Nejsem z toho uchvácená jako mnozí zde, ale nebylo to ani zdaleka tak zlé, jak vypadalo v úvodu. (12.04.2011)

Zrození je pro mě milým překvapením, neboť jsem očekávala mysteriozní thriller, nakonec se z toho vylouplo psychologické drama. Film plyne drásavě pomalu, je to záměr, ovšem, stupňuje se tím duševní svár civilně lidských hrdinů . Ti jsou mimochodem postaveni před zásadní velmi nerealistický problém, který se snaží řešit snad až racionálně. Hlavní je však emoční rovina filmu, ale není to ono klasické expresivní vyjádření stavu, ba naopak, mistrná hra obličejového výrazu podpořeného obvykle hudbou, která je neoddělitelným spojencem obrazu. Další velmi výraznou složkou je výtvarná stylizace (barevné ladění dokáže být hodně atmosférické) a zajímavá výprava ve které převažují hlavně vertikální linie, které často umocňují rozdílnost a propastnou vzdálenost mezi nesourodými hrdiny. Film Zrození má divácky nevděčné těžce umělecké ambice, které vlastně i důsledně naplňuje. Režisér Jonathan Glazer s jistou samozřejmostí ukazuje, že klasická filmařina ještě nezemřela, což dle mého není vůbec naškodu. Přidává do filmu jeden trochu kontroverzní aspekt a to je vzah třicátnice s dvanáctiletým klukem (což mu dalo hlavně pocítit puritánské obecenstvo v Itálii). Pro někoho zůstane Zrození jen dalším aspirantem povýšeně akademické hříčky -stejně jako poslední dílka Bertolucciho. Nu, každý jsme jiný, pro mě je Zrození introspektivním vhledem do lidských duší, který má sice pár vad na "kráse", ale celkově je velmi vyvážený a povedený. Nutno podotknout, že také díky velmi zajímavému hereckému obsazení a výrazově velmi přesné hudbě. (08.03.2006)

„Vypadám jako kluk, ale jsem tvůj převtělený manžel!“ „Jasně. Buď rád, že nejsi pes. On to byl tehdy pořádnej mejdan, víš...“ Někdy mi jde na nervy, jak je Nicole Kidman dokonalá. Jak pokaždé perfektně vypadá, bezchybně hraje a precizně artikuluje. I taky je taková, nezvyklý účes i neobvyklá role jí ideálně padnou – jenže ten film je divnej. Hezky napsaný, dobře natočený, solidně zahraný – a je divnej. Divná hrdinka, divná rodina. Zamilovanej Váleček je ještě divnější. A co je to za divnou módu, demonstrovat cit k dítěti tím, že mu vlezete do vany? (07.02.2017)