akisha

Jakkoliv mi vadí pozdější hladivá, vyumělkovaná "Hallströmovost" viz Dear John, v Gilbertovi se ještě držel docela na uzdě. Na rozdíl od další jeho tvorby je tenhle film tak jako by sympaticky obyčejný, na nic si nehrající, zvolna a příjemně plynoucí, s fajn hudbou. Johnny Depp si jak jinak skvěle poradil v roli "otce-bratra" na kterým leží zodpovědnost za rodinu, která měla být spíš na bedrech obézní matky. S příjezdem Becky (svým vlastním způsobem krásná Juliette Lewis) si uvědomuje, že v životě bude opravdu chtít něco víc, jeho povinnosti se mu zvládají čím dál hůř a ani rodina mu zrovna nevychází moc vstříc... Gilbert je film, na kterej se moc dobře kouká. Vyloženě koukací film. Navíc scéna s požárem má sílu. Jo, a nezapomněla jsem zmínit to hlavní - retarda DiCapria - i já musím s tímhle konstatovat, že i když přišly další role, známější, výraznější a taky skvěle zahraný, tak Leovou nejlepší zůstává Arnie. Kdyby se dělal žebříček hereckejch výkonů v rolích dementních lidí, byl by na první, maximálně na druhý příčce. Fenomenální.

Otec najde nezvladatelnou kanibalskou ženskou = otec si jí doveze domů a zavře do sklepa. Jak logické. My všichni bychom se zachovali stejně. Jeho rodina ho v tom podporuje. Samozřejmě. Každá slušná, normální rodina by se zachovala stejně. Ke konci dojde na pár čuňačinek nepřekvapující intenzity, celkově dost divný (ne zrovna kladným způsobem) film, není vyloženě špatný, ale žádná sláva taky ne. Ale je tam celkem zajímavá scénka se "psem" v kleci, k tomu jedení různých částí těla. Tak komu to imponuje, směle do toho.

Vildspor předloží dva hlavní hrdiny, vyklidněnýho tatíka Jimmyho a kriminálníka Ossyho, kterej se vzpomínkou na starý dobrý časy začne Jimmymu ruinovat život. I když Jimmy není žádnej dokonalej hrdina, tak prostě s ním člověk soucítí a Ossy mu sympatičností opravdu nedosahuje ani k palcům u nohou. Až někde v půlce se konečně dozvíme něco, co nás snad přiměje změnit na Ossyho názor a díky bohu, protože se tím příběh prohloubí a dostane nový rozměr. Chování postav se odůvodní a konec docela dojme. Obstojné 3*

Netypický styl, co mi sedl. Drama "jako ze života", škoda jen zrnícího obrazu, jinak ruční kamera OK. Neskutečná síla jednotlivých momentů, ať už jde o obviňující přípitky, co zapadají do davu ignorujících lidí (opravdu asi jedna z nejsilnějších scén, kdy se společnost po vyslechnutí synova obvinění prostě dál baví a absolutně syna ignoruje), rasistickou písničku zpívanou před černochem, nález dopisu na rozloučenou apod. Už dlouho se mi nestalo, že bych se tak dokázala vžít do okamžiku a opravdu tam cítit ty emoce. Civilním výkonům herců nelze nic vytknout, ale nejvíc vynikal skvělý Ulrich Thomsen a jeho filmová sestra Paprika Steen. Naopak Thomas Bo Larsen v roli agresivního bratra mě těžce sral. Na to, že film se drží v rovině relativního reálna, a tudíž není na místě očekávat bombastické vyvrcholení, je konec filmu víc než uspokojivý. Čistých 5*

Tenhle film jsem dřív měla ráda, teď mi ale začala vadit jeho do nebe volající pohádkovost (krásná a chápající moudrá žena přijede do zapšklé vesnice, kterou díky čokoládě mění na nebe na zemi, a aby toho nebylo málo, tak ještě připluje sladký Johnny?). Přes tu se už nemůžu moc přenýst. Jinak ale v týhle pohádce šlape všechno jak má, francouzský venkov je krásný, herci hrajou skvěle (Molina je nejlepší, ale ani Peter Stormare není k zahození) a hudba je opravdu fantastická (vivat Rachel Portman). Prostě typicky hřejivý až přehřátý Lasseho film.

Velice vtipné, navzdory vážnému tématu. I v těch krátkých 11ti minutách je spousta skvělejch hlášek a míst k zamyšlení. Mini-herci v mini-rolích přesvědčiví. Povedená záležitost.

Tenhle film by mohl nudit za vlast. Celkem dobrá hudba a kamera v žádným případě nemůže vyvážit, že se tam nic neděje. Joshe Lucase mám ráda a nejdřív mě potěšilo, že si tu zahrál, že by to ale sám táhl, to se říct nedá. Lena Headey slouží jako okrasná vložka, aspoň že Brian Cox se tu párkrát mihne a něco zahlásí. Film nemá spád ani překvapení, to co servírujou jako překvapení je tady napsaný v obsahu. Ano, došlo na rychloposuv. Většinu času mi bylo fuk, co se komu stane. Film, co vyšumí tak rychle, jako by se v hlavě ani nezdržel.

Ondskan jsem si sušila v počítači už dost dlouho, konečně nadešel jeho čas a byl to pořádnej zážitek! Andreas Wilson je něco mezi Jamesem Deanem a mladým Marlonem Brandem a to si představte, copak takovýho člověka jde nezbožňovat? Stejně tak je sympatickej jeho nejlepší přítel Pierre a stejně tak jsou naprosto odporný prefekti a Erikův humusáckej slizoun otčím. I kdybyste třeba trpěli averzí k příliš dokonale hrdinským hrdinům, tak Erikovi budete stejně žrát každý slovo, každý gesto. A ani stupňující se šikana a tlak Erika nezlomí. Ke konci jsou scény, co vám mimoděk vykouzlí úsměv zadostiučinění a vy se přistihnete, jak si v duchu říkáte "Pořádně je zmasakruj!". A jestli se díky filmu dokážete do děje takhle položit, pak to mluví o jasným úspěchu. Velmi intenzivní film o tom, že teroru se musí vzdorovat a člověk se mu nemá nikdy poddávat. Hodně silný 4* nebo slabších 5*.

John Cassavetes byl určitě fajn herec, ale todle moc dobře neuhrál, spíš mi přijde, že dost přehrával a moc charizma jeho postava taky nepobrala. Sice mě potěšil občasnej závan vážný hudby, míň už mě ale potěšily scény se hrou na klavír, kde herečka divoce mlátí do kláves a celá se kroutí, absolutně mimo rytmus skladby.

Díl, kde je vrahem chladnokrevný Leonard Nimoy se svým kamenným ledovým pohledem, tak takovej díl musí bejt zákonitě něco extra. A taky že je. Kdepak Spock, ten se ani nesnaží tolerovat Columbovo zmatkářství. A bude mu to stejně prd platný.