Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Krimi
  • Akční
  • Komedie
  • Horor

Recenze (901)

plakát

Dobrodružství kriminalistiky (1989) (seriál) 

Úvodní znělka je legendární, díl Krev je nejspíš nechtěně jedna z nejlepších ukázek českého hororu (hned potom následuje Spalovač mrtvol) a i další díly jsou výborný. Navíc plejáda skvělých herců k tomu a tak nějak bokem se u toho člověk i vzdělá. Opravdu vynikající seriál.

plakát

Přátelé (1994) (seriál) 

I když mi kolikrát přišlo, že některý podle mě blbosti řeší "přátelé" až moc, a časem mi začala vadit Phoebe, tak je to seriál, co se dá sledovat pořád dokola a bude pořád stejně vtipnej. Nejlepší a nejoblíbenější postava rozhodně Chandler. Navíc dabing se tentokrát povedl velmi nadprůměrně.

plakát

Veřejní nepřátelé (2009) 

Pro mě film naprosto znehodnotila kamera, díky který měla tahle retro krimi nádech spíš jakýhosi dokumentu a vůbec, byla to prostě hrůza. Zatímco v Heat jsme nevěděli, komu fandit, protože to oba byli takový sympaťáci, tady opět nevíme (aspoň já), komu fandit, ale bohužel proto, že se postavy divákovi moc nepřiblíží. Bale je se svým plochým poldou úplně zabitej a u Deppa mi chyběla hlubší motivace a nebudu žrát Johna Dillingera jen proto, že ho hraje Depp. Vedlejší postavy měly obdivuhodně málo prostoru, člověk si tak akorát řekl "jé, to je Wenham/Ribisi/Dorff" a pak už se tam ty tváře jen tak pár vteřin mihnou a jsou ty tam. Akce taky nic moc (zas ta kamera), ale líbila se mi ta v nočním lese, pak scéna, kdy Dillinger navštíví policejní oddělení a většina vyloupení bank taky ušla. Taky mi přišlo, že hudba byla dosti zvláštní (ale ne vyloženě špatná). Největší záhadou ale stejně je to, že jsem se na to vydržela dívat celý dvě a půl hodiny a jen dvakrát jsem zašla zkontrolovat kuře. 65%

plakát

Rocky Horror Picture Show (1975) 

Tim Curry předvedl, co znamená totální vystižení slova "pošuk." Jeho vizáž a taneční čísla (hlavně to úplně první) patří k nejujetějším filmovým zážitkům mojí osoby. Film mě bavil navzdory tomu (nebo možná díky), že to byla taková magořina a musím přiznat, že sci-fi vstup ke konci mě rozsekal. ("To je laser!"). A to ani nemám ráda Susan Sarandon. No prostě tohle nemá obdoby, filmová raritka...

plakát

Tisíc a jedna noc (2006) (seriál) odpad!

Tak aby bylo jasno, viděla jsem celej jeden díl, takže žádný hodnocení jen podle výrazu "telenovela." A dávat tomu odpad, to už se mi navíc zdá trochu jako klišé (kdo by to byl čekal, že?), proto by tu pro telenovely mělo bejt speciální hodnocení odpadů: odpad 1, odpad 2, odpad 3, odpad 4 a žumpa. V tom případě bych se nebála jít klidně do odpadu 2. Tohle je totiž taková magořina a bizarní pitomost, až to snad může i bavit. Osudová "orientální" brnkací hudba hraje i ve scéně tankování benzínu, takže všechno má takovej fatální nádech, lidi se chovaj jak po sfetování lehčíma drogama, zlý tchýně jako by z oka vypadly Bohdalce z Nesmrtelný tety, hlavní hrdina je nemluvnej tupec a jeho vyvolená nejhodnější člověk pod sluncem, něco jako Panna Marie, ale lepší a hezčí. Holt telenovela po turecku, další z nekonečný řady dementních seriálů, který tolik miluje náš národ.

plakát

Ve stínu upíra (2000) 

Krátce po zhlédnutí Kinskiho verze (což byla chyba) na mě tenhle film působil mnohem rozvlekleji a nezáživněji. Bohužel dabing zabil co mohl, což ale taky není žádný překvapení. Herci hráli slušně, nikoliv výtečně a nejvýraznější sice byl Dafoe, ale rozhodně nevyčníval tak, jak by si jeden mohl myslet. Dafoe totiž paradoxně vypadá hrozivěji, když není nalíčenej a maskéři se nemuseli tak namáhat a dělat jeho obličej strašidelnej a měnit ho k nepoznání. Kdyby ho bejvali nechali bejt, vypadal by mnohem děsivěji. Hudba se mi ale líbila hodně. Jinak ani vlastně moc nechápu smysl tohohle filmu, když je to prakticky ten stejnej příběh potřetí - počtvrtý počítáme-li Draculu -, akorát v rádoby dokumentární formě. Pořád je ale z těch lepších filmů o upírech.

plakát

Nosferatu - Fantom noci (1979) 

Narozdíl od přepskle dlouhé a poněkud utahané Coppolovy verze je takhle mnohem líp stravitelná a tudíž zábavnější. Předně je tu úžasně temná atmosféra (a v tomhle případě se tenhle klišoidní pojem vyplňuje skutečně na 100%) opuštěných hor. Potom herci, co přesně zapadají do svých rolí (Lucy a Jonathan palec nahoru) a skvěle se hodící hudba. Některý scény jsou až dechberoucí, například Drákulovo potulování po městě, jeho klidná a pomalá chůze temnou chodbou nebo jeho návštěva u Lucy, která je dokonalá od první do poslední sekundy (snad nikdy nebylo v upírovském univerzu takhle dobře využito zrcadlo!). A naposledy jsem si nechala samozřejmě to úplně nejlepší. Nikdo by asi nepochyboval, že Klaus Kinski má předpoklady pro podobnou postavu. Ale tohle si stejně nelze představit. Jeho Drákula je nepopsatelný. Už jen způsob, jakým se nadechuje, a ten pohled, ta gesta, ty oči... Dokonalost. Snad jen jedna poznámka... I když se to odehrává v době dávno minulé, to fakt Jonathanovi nepřišly minimálně Drákulovy zuby jako hodně velká divnost?

plakát

Krysař Willard (2003) 

Pozor, tohle není Hon na myš 2, jak mi taky během filmu došlo. Odstartovalo to jako černá komedie říznutá trochu dramatu o lůzrovi pod nadvládou matky a během děje se střídaly ještě polohy hororu (snad?), takže ve výsledku nebylo ani jedno dost silný, aby z toho mohl bejt dobrej zážitek. Protože ty jednotlivý "složky" nebyly až zas tak špatný, snad až na tu hysterickou matku, ta mi přišla i na tenhle film moc přeprsklá. Moje první setkání s větší rolí Glovera taky nezklamalo, sice se v některejch scénách klepal a potil až příliš, ale hrál dobře. No je to prostě divnej film s divným hrdinou, kterýho hraje divnej herec, takže asi tak no, pokud jste taky divný nebo se vám divný filmy líbí nebo máte rádi krysy, tak je Willard tím pravým pro vás.

plakát

Muž, který věděl příliš mnoho (1934) 

Velice vtipně natočený thriller, kde jsem opravdu nečekala, že se budu smát u tolika scén (zpěv v kostele, bitka v kostele, babka v trenkách). Navíc hlavní představitel byl sympaťák, stejně tak jeho žena, výbornej úvod se skoky na lyžích a poté s tancem, k tomu Lorre s bílou patkou a jizvou přes půl obličeje... Vedle toho mi sice přišlo "podloubí" těch atentátních techtů mechtů trochu mělký a nedormlý, nicméně čistě pro zábavu a napětí jsou to pěkný 4*

plakát

Vrah mezi námi (1931) 

Nejudivující pro mě bylo hlavně zjištění, že tenhle 80 let starý snímek je natočený tak poutavým a napínavým způsobem, že v klidu zastíní mnohé současné filmy s podobným tématem. Vedle neskutečně životného výkonu P. Lorrea, kterému se podařilo vytvořit z postavy vraha dětí osobu vzbuzující sympatie (!), má film hlavně ve druhé půlce rychlý spád a rozhodně upoutá pozornost, až hypnotické jsou pak scény soudu. Výhrady bych měla snad jen k některým plkacím poradám (dál už jen PP), kde hlavně zezačátku se třeba čtvrt hodiny nic neděje a banda šašků jen furt o čemsi spekuluje a ve skutečnosti nevyspekuluje vůbec nic. Nebýt tolik PP, byl by to film zřejmě naprosto dokonalý. I tak to ale na těch 5* stačí.