Karlos80

Moje první čsfďácká projekce, která proběhla v docela poklidné atmosféře multikina Cinestar, musím přiznat že film se mi celkem líbil a s protějškem si ho náramně užil, ale zase mě vyložen nepřekvapil. Akční thriller s prvky pohádky od bratří Grimmů, asi tak by se dal charakterisovat tento počin:-) Teenagera Serša Ronan mě ale ve své poněkud drsné roli velmi mile překvapila, byla skvěle připravená a její koordinace pohybů byla prostě úžasná, určitě toho má ještě hodně před sebou a akční tipy ji do budoucna spolehlivě sednou, Blanchett v záporné-chladnokrevné roli agentky CIA rovněž (tady v tomto ohledu, je to ale tak všechno). Děj byl trochu klišovitý a lehce předvídatelný, máme tu vyloženě kladné a záporné charaktery, které není těžké rozeznat už od začátku, je tu spousta nadupané akce, různých druhů bojových umění, film má spoustu rychlých střihů, dlouhých záběrů, choreografie je tu zmáknutá na jedničku, elektronická hudba od Chemiků, tady byla velmi silným článkem, film hodně oživila, film občas nepostrádal i vtip a některé humorné dialogy byly opravdu značně komické (především rodnika vs. Hanna). Suma-sumárum nebylo to špatné a v paměti mám ještě doteď tuto repliku "Má matka už nežije, zemřela"! "Hanno a na co máma zemřela"? "Na tři kulky"! Hana by mohla být vzorem kdejaké mladé dospívající puberscentce, celým filmem běží jako o život, likviduje agenty jako malý prdy, je vtipná, sečtelá, v praxi však trochu pokulhává, dále křehká ale i pěkně drsná když je potřeba, dovede naslouchat, no nakonec si ode mně tato dívčina odnesla známku 3,5/4*, to zas není tak špatný ne?

Neznámé, ale jinak naprosto skvělé a nadupané akční dobrodružství, film co do žánru, tak něco mezi eurocrimi a okrajově i eurospy. 60s atmosféra tady z toho filmu přímo sála, opravdu klasa, velká kinematografie a především úžasná statická kamera, Las Vegas v 60 letech bylo uchvacující, všechen ten moderní život, obří bilboardy, reklamní poutače na tehdejší vynikající skupiny a interprety, moderní budovy, čtyř a víceproudé silnice atd. Režisér Isasi-Isasmendi známý především filmem "Dobrodruh z Istanbulu" a později velmi kvalitním eurocrimi "Summertime Killer", s mladým Mitchumem, se tady ukázal opravdu ve velkém světle, a dá se říct že i na vrcholu svých tvůrčích sil. Skvělý počin, filmu dominuje opravdu zvučné herecké obsazení, co jméno to veliká hvězda, roztomilá blondýnka Elke Sommer, v nejlepších letech, co by jako oční bonbonek, ona tu vypadá opravdu úžasně, Jak Palance, Gary Lockwood, Jean Servais nebo Lee J. Cobb. Celý příběh (velké loupežné dobrodružství) s velkým množstvím různých vychytávek, zajímavých nápadů (jako třeba obrněný vůz ukrytý ve středu nevadské pouště) přestřelek, mohutných explozí, je rozhodně zajímavý a nezapomenutelný, ale rovněž úžasně spletitý a nepředvídatelný, což mi ale tentokrát vůbec nevadilo. Dvě hodiny utekly jako voda a já se parádně bavil. Neprávem zapomenutý, neznámý klenot.

Cani/Polizia selvaggia je ultra-raritní turecko/italské poliziesco. Film se odehrává v zatuchlém Istanbulu, ze začátku to vypadá na typickou euro-zločineckoou akční podívanou, pak se film ale přesune domů a odehrává se v duchu exploatačních klasik jako třeba "House on the Edge of the Park", filmu dominuje především špinavá a bezútěšná atmosféra, ošklivé charaktery, vůbec celý film je po lidské stránce špatný. Příběh ale špatný není, herecké výkony jsou však o něco slabší (krom hlavní role samozřejmě, Ahmed byl vynikající), je tu docela dost sexuálního, duševního a fyzického násilí (různé chladnokrevné popravy, utopení mladé ženy v akváriu, vrtačka atd). Kopie kterou jsem viděl byla v originál znění, naštěstí s aj titulky, občas vypadával obraz a zvuk (lepší kopie než tento vhsrip v současnosti zřejmě asi není). Očekával jsem od tohohle filmu až příliš, to příliš se sice nedostavilo, ale za pozornost snímek určitě stojí, v samotném žánru, a to je stále dobré míti v paměti, byly natočeny ještě daleko horší filmy. Toto okrajové exploatační akční krimi doporučuji především eurofans a zločineckým fans.

Raritní, zcela zapomenuté, temné giallo, natočené ve velmi omezeném rozpočtu. Amatérská výroba se tu podepisuje především na špatné technické kvalitě (obraz, zvuk, osvětlení), jinak čistě rutinní a nestylová záležitost, místy velmi ledabyle zpracována (námět: dědictví, drogy, vydíraní atd), film bez atmosféry a tempa, ale jak už to u podobných filmů bývá s množstvím povinné nahoty, kouskem lesbické lásky, zabijákem v černých rukavicích atd, atd. Mrtvých tu moc není, násilí není grafické, herecké obsazení bylo ale dobré, především pak Koscina. Jeden z posledních filmů známé euro-herečky Kristy Nell, která za rok zemřela, bohužel nevím na co, nebo jak. Konec trochu v duchu italských policejních filmů (tzv poliziesco). Výbuch docela ušel. Ještě že těch 70.minut uteklo jako voda a ani vás to moc nebude unavovat:-) Slabší průměr. Jen pro fandy.

Originální 60's taliánský kousek, který zahájil filmový festival v Cannes v roce 69. Zábavný, rádoby-umělecký, náladový, lehce erotický buržoazní a intelektuální kus, to vše je tu krásné obohacené o opravdu luxusní interiéry, elegantní vily, barevném, moderní a špičkové oděvy, scénář tu staví instituci manželství, párový život ale i morálku zcela na hlavu, de facto to všechno napadá. Pět hlavních postav, mimochodem skvěle ztvárněných v intimním a někdy stěží pochopitelném propletenci, ložnicové hry, výměny partnerů, každý s každým. Docela i ze života a zcela bez předsudků, pokud tohle nebyla sexuální revoluce tak nevím:-) Máme tu bohatého a slavného spisovatele (Jean-Louis Trintignant), jeho manželku sloužící jako magnet na muže (úchvatná Florinda Bolkan s tygříma očima), bisexuálního herce (Tony Musante), bohatou ale osamělou ženu (Annie Girardot), anarchistického gigola (Lina Capolicchia), který se ve svém luxusním přýbitku v suterénu, miluje s Bolkan pod nacistickou svastikovou vlajkou. Bolkan a Capolicchi jednoznačně nejlepší! Rozhodně zajímavý film, který je sice nezvykle dlouhý, místy se dost vleče, má dost hluchých a jednotvárných chvilek a okamžiků, je dost upovídaný a atmosféra také není kdovíjaká, občas též prkenný, nesourodý a divadelní, ale už jen díky podmanivému a smyslnému Morriconemu jazzovému hudebnímu doprovodu stojí za doporučení. Mimochodem pokud jste viděli o rok starší film "Anonimo veneziano", zjistíte určitě souvislosti a poznávací znaky, nejen že zde hráli opět Bolkan a Musante, že šlo o neméně kvalitní film ve srovnání, ale hudbu tady dělal Stelvio Cipriani, který si něco málo od Morriconeho vypůjčil a ještě více to pak rozvedl a zdokonalil. Film dodnes nevyšel na originálním dvd což je nepochopitelné, právě vzhledem k hudbě a určitě i velká škoda.

Naprosto neznámé taliánské psychologické drama o mladé a krásné ženě z vyšší společnosti (báječná Bouchet), manželce slavného hudebníka (egocentrický Capponi)), která je ve skutečnosti velmi frustrovaná tím, že její muž s ní nechce mít sex, poněvadž ona by chtěla otěhotnět a mít děti. On má jasné důvody (kariéra, zodpovědnost), navíc potrat či antikonpce v té době nepřicházejí v katolické Itálii vůbec v úvahu. Ona tedy utíká, nachází práci a díky své přirozené kráse se stává extrémně promiskuitní a de facto se vyspí s každým mužem, který ji přijde do cesty. Poté co její manžel zjistí že ho manželka podvádí, její trest se zdá nevyhnutelný, a v celku je možná dokonce horší než byla samotná rychlá smrt. Zajímavé téma, které bylo zfilmováno mnohokrát a ze kterého se konkr .tady možná dalo vytěžit ještě víc, ale to je už věc názoru. Bouchet je tady opravdu výjimečná, nejen že nám tu dá mnohokrát opět na obdiv svoje krásné tělo (tedy hlavně prsa), ale prokáže i jisté herecké kvality, její postupný propad do duševně nemocné a zničené ženy, která nemá daleko do opuštěného zvířete na ulici, byl zahrán skutečně velmi přesvědčivě. Ona do role dala naprosto vše, nechyběli různé obličejové grimasy, pohyby těla, pracují i nervy, bez makeupu naprostá troska k politování, trochu mi připomínala Theroninu Zrůdu. Místy velmi intenzivní a depresivní film, zvláště v druhé polovině, která se odehrává v blázinci. Zapomenutý klenot, který by si zasloužil pořádné dvd vydání.

Tak tady touto chladnou, mysteriozní, surrealisticko/experimentální, erotickou detektivkou, se Jesus Franco skutečně vytáhl! Tohle že byl Jesus Franco, proslulý španělský sračkař? To není přece možný říkal jsem si po celou dobu, a ono skutečně je. Tohle byl umělecký a nejspíš i nejdokonanější Franco koukatelnější a přijatelnější, než někteří jeho současníci ale i daleko mladší kolegové. Pokud máte něco od Franca už nakoukáno, jistě mi dáte za pravdu, že tohle bylo zcela něco jiného, že to byl jeho omyl, ale v tom pozitivním slova smyslu, a není tedy ani nikterak překvapující, že film má tak vysoké hodnocení a jako jediný z jeho filmografie je zatím v červené barvě. Tohle se těžko popisuje, to musí každý vidět sám. Stylový a elegantní po všech stránkách a ve všech směrech, fascinující LSD snová atmosféra, brilantní vizuál, krásný hudební doprovod (mimochodem i populární live Manfred Mann), lahodný jazz/pop, znamenité jam sessiony, luxusní Maria Rohm, vražedný Kinski s jeho na kost pronikavým-hypnotizujícím pohledem a vůbec neuvěřitelně pozoruhodný a strašidelný příběh (přitažlivé mísení reality a fantazie) a lá Twin Peaks a skutečně se tady Lynch v některých částech nejspíše trochu inspiroval, ale nikde se o tom nepíše. Naopak někomu nemusí vyhovovat jistá jednotvárnost, pomalé tempo a možná i nesmyslnost, to vše se nedá popřít. Po všech stránkách ale i tak jde o téměř bezchybný eurohoror (ne mistrovské dílo), velké překvapení, které stojí za shlédnutí, doporučuji všem bez rozdílu.

Barvité, ale bohužel zcela nekrvavé pozdně gothické giallo, efektivní je jistě nastavní (starý hrad, spousta temných chodeb a katakomb ale např.i mučících nástrojů, nejlepší scéna filmu se odehrává právě v této kryptě, kde je mučena hlavní hrdinka), námět je klišovitý a spiknutí spíše decentní, nechybí nějaká cudná nahota, krásná neměcká herečka Erna Schürer v hlavní roli špatná nebyla, bohužel napětí bylo spíše mizivé, stejně tak jako nějaké větší atmosféra, zvláštní efekty byly na svou dobu poměrně dětinské. Ve své době šlo navíc svým způsobem už o starý film, protože ta černobílá éra (63-66) podobných a daleko lepších filmů, byla už nenávratně pryč. Pouze pro nadšence.

Au, au tak tohle bolelo, jak film skvěle začal (maník uteče z léčebny, kde se nabourá do domu dvou žen, matku znásilní, její dceru poté drží v násilném zajetí), úvod je tedy skvělý, násilný, napínavý a opravdu nepředvídatelný, bohužel postupně film ztrácel tempo, nečekaně se upustí od samotného únosce a zcela nečekaně odbočí někam k psychologickému a sociálnímu dramatu, kde se pořád jen mluví, vyjednává, a kde nechybí ani nějaké to mravní kázání. Klasik francouzského filmu Blier nakonec mile překvapil. Jinak se filmu spíše vyhněte, pokud nejste fanoušky eurocrimi, jinak hrozí riziko že umřete nudou. Chytající název je tady tedy poněkud zavádějící. 2,5/5*.

Bidovo první giallo, natočené rok předtím, zůstalo nepřekonáno, ač jsem si to docela přál, filmu se ale hodně vleče a má i spousty hluchých míst, stopáž v tomto případě by byla daleko více únosnější a snesitelnější někde na 85-95 minutách. přeci jen na podobný film skoro dvě hodiny čistého času je moca filmu trvá dost dlouho než se uvede do nějakého rychlostního chodu. Bido se nechal inspirovat svými úspěšnějšími kolegy (Argento, Lado, Fulci nebo dokonce i Hitchcock-finále), výsledek je dostačující, ale bohužel s ničím novým už nepřišel a do samotného žánru ani nepřispěl, ač se výhradně snažil o svůj vlastní rukopis. Celý příběh se zajímavým tajemstvím ale jinak vůbec špatný není, charaktery jsou určitě zajímavé, ale je tu až moc postav, mordů je tady dostatek a nutno přiznat že všechny ty vražedné scény jsou dost vynalézavé a někdy i násilné (jako již zmíněný obličej v ohni), bohužel ale téměř vez krve, skvělá hudba,která se tu skutečně minula s účinkem, ale samotná atmosféra, ve scénách kdy o něco šlo, místy nebyla zas až tak špatná, sexu a nahoty tady moc není, což je na druhou stranu docela překvapení, titulní hrdina (mladý profesor) mě tady moc nenadchl, ale nahá Casini je tu opravdu sjízdná a pohled na její dokonalé pozadí neomrzí. Oba se ale k sobě vůbec nehodili, nebyla tam naprosto žádná chemie. Jinak fascinující Benátky, jsou tu tentokrát docela unavené a temné. Jinak opravdu jen průměr, kde něco funguje velmi dobře, něco naopak ne. Film měl blízko k úspěšným "Non se Sevizio un Paperino", "Profondo Rosso", "Suspiria", nebo "La Casa dalle Finestre che Ridono". Fandům žánru doporučuji, náhodným filmovým fandům spíše pak ne, tam jsou daleko lepší příklady v samotném žánru.