Willy Kufalt

V této neobvykle pomalé a značně psychologické kriminálce s důrazem na složitý vztahový propletenec a sociální rovinu to pravidelně probleskuje různými podivnými až bizarními výjevy a příhody... vraždy a záhadné události narůstají a pachatel rozhodně nikoliv jeden. :o) Silně mysteriózní atmosféra tu není bůhvíjak temná, spíše jen dostatečně zneklidňuje, ale přestože jsem měl asi ve dvou scénách pocit, že se vyprávění trochu vleče na místě a navazující film Inspektor Lavardin (který jsem viděl paradoxně dřív) mě loni nadchl o cosi víc, i tak to byl rozhodně zážitek. Jean Poiret přichází jako inspektor na scénu až s výrazným opožděním, ale se svými násilnými metody dobře zapadne do celého bizarního panoptika a na jeho nepředvídatelné počínání okořeněné bodrou ironií je většinou radost se dívat. Scény z restaurace mají v sobě i vtip i kousek ikoničnosti ve vztahu k gurmánským choutkům pana inspektora. Scéna v hotelovém pokoji s umyvadlem je možná nečekaně drsná, ale zase v ní dochází na vrcholný střet dvou hereckých tahounů celého dílka, Poireta a Bouqueta. [75%]

Jsou režiséři, u nichž máte s opakovanými návštěvy jejich tvorby pocit, jakoby si vytvořili svůj vlastní samostatný žánr, který pak natáčí pravidelně. Miklós Janscó rozhodně k nim patří i díky tomu, kolikrát rozehrává vysoce stylizované dění zasazené do polí, ačkoliv oproti svým starším filmům v tomto duchu, které jsem viděl (Lid dosud prosí a Elektra a její pravda), tentokrát začíná v moderním civilizovaném světě a obohacuje svůj styl nečekaným zacházením do interiérů i častou přítomností moderní techniky včetně televize. Jedna z postav se ptá, co je to vlastně zločin – já jsem se trochu ptal, kdo za tu příchozí sezónů může a kdo se za těmi příšerami skrývá? Jsou v tom příroda a záhadné jevy nebo prostí lidé, jen narozdíl od zločinu, za nějž odpovídá jedinec, tentokrát je má na svědomí spíše lidstvo jako celek a s ním závratný pokrok civilizace? Sezóna příšer je hodně zvláštním filmem, jemuž možná chvílemi škodí absence souvislejšího příběhu, a ve kterém mě občas zaskočilo pár na můj vkus příliš abstraktních výjevů (které jsem moc nepobral). Přesto mě většinou zároveň fascinovalo sledovat celé dění uprostřed apokalypsy, během níž se strastiplné dění poeticky střídá se sérii sborových zpěvů, tanců a folklórních rituálů a lidové umění doplní jindy hra na moderní nástroje. Jak mě naprosto vtáhla úvodní scéna s vrtulníkem a hrou na saxafon, stejně závěr s fantaskním plesem povstalých mrtvol mě svým ztvárněním dostatečně uzemnil. [80%]

Podíval jsem se nedlouho po sobě na filmy dvou významných československých režisérů, natočené v přibližně stejném období a shodou okolností se oba odehrávaly ve vězení. Zatímco Vojtěch Jasný mě svým Kulturníkem točeném v emigraci pro rakouskou televizi zklamal, Jaromilu Jirešovi se za mě podařilo vyjít s výraznou ctí i s látkou o komunistické odbojářce za války. Popravdě jsem od filmu o čekání ženy na neodkladný trest smrti čekal cosi temnějšího, zvláště jsem si nemyslel, že se dočkám v prostředí cely smrti řádky scén, v nichž si vězenkyně u práce vesele zpívají či se nahlas smějí během válečného náletu poblíž. Ale právě Jirešův typický styl plný poezie a různých retrospektivních scén a drobných útržků nakonec tomu filmu vdechl nejen život, ale i atmosféru plnou pestrých nálad, která stejně působivě utíšila jindy silnou depresi. Od úvodní scény začíná film již ve vězení a postupně si ze střípků skládáme Maruščin život před zatčením, objevujeme nejen předchozí události, ale i celou její povahu, v níž se střídá křehkost se silným odhodláním a celý film je především psychologický (zároveň také často poetický), s minimálním zacházením do politického pozadí komunistických bojů. Hotoví vojenští panáčci na vězeňském stolku přináší předem tak mrazivě poetický obraz blížící se popravy... [75%]

O rakouském vězni, který by raději v tom lochu zůstal dál, jenže propuštění se blíží... Kulturník disponuje jistou osobitou atmosféru zejména díky dokumentárně laděné černobílé kameře a více záběrů (jakkoliv dlouhých a často studených) má leccos do sebe. Ale zároveň mi připadal natočený enormně odtažitě na to, abych se do psychiky hlavní postavy alespoň trochu vcítil. Vůbec jsem se do filmu dostával obtížně a pravidelně mě rušily i neustálé voice-overy, kterch tady bylo snad i víc, než klasických dialogů. V některých momentech, kdy vypravěč u prodlouženého záběru odčítá liteární text i s přímou řečí postav a komentářem k replikám, jsem už nabýval pochybnosti, zda ještě šlo vůbec Vojtěchu Jasnému o vypravěčský experiment, nebo byl Jasný 6 let po natočení svého vrcholního díla už tak neschopný přepsat si literární povídku do filmového scénáře a natočit alespoň jeden celý klasicky rozehraný dialog. Já pana režiséra uznávám díky asi 4 nebo 5 skvělým filmům v čele se Všemi dobrými rodáky, ale z více jeho méně známých počinů mám rozpačité pocity. Kulturník alespoň ještě ušel, silně na mě zapůsobily scény z kostela poblíž hry na varhany, ale jako celek mi příliš nesedl a Jasný mě už potřetí za sebou výrazně zklamal. [55%]

Že je Yves Robet tak trošku svérázný vtipálek, vím už minimálně od doby Kumpánů, ale že si po 70-tce napíše a natočí romantický film, v němž si navrch dopřeje i hlavní mužskou roli, to bych od něj nečekal... a vlastně bych mu tady 74 let vůbec nehádal, neb pořád působil ve formě. Příjemný filmeček začne po krásných barevných titulcích v tak trochu nevýrazné šedi hlavní hrdinky zavalené starostmi a náhlými depresemi, ale po náhodném setkání s letitým trumpetistou se v souladu s její náladou mění i celý film směrem k odhalení a nalézání kouzla obyčejných věcí a všedních i nevšedních radostných chvil. Dočasně protkané osudy několika postav z prostředí umělecké školy se smítají k laskavému humoru a jemné romantice zbavené tradičních klišé a i když bych tady hlavním postavám ten hollywodsky laděný happy end klidně přál, rozumím, že v reálném životě též ne vždycky vše dopadne podle představ... ale musí se jít přesto dál, s posilněním pěknými zážitky i novou nadějí.. a také o tom ono hořké i zároveň dojemné zakončení je. „Zkouškou odvahy není zemřít, ale žít.“ Líbilo se mi i výrazné „ozdobení“ filmu výtvarním a hudebním uměním, dokonce i rapová čísla mě celkem pobavila a kousek filozofie je podáván nenásilnou formou. [80%]

Horrorová komedie nabírá coby horror mimořádně strašidelnou atmosféru. Coby komedie dokonce nepostrádá v první polovině dost inteligentně podaného černého humoru, vtipných momentů a zdařilých nápadů (včetně krátkého němého filmu ve filmu) a většina postav od první chvíle upoutá. Vadily mi snad jen ty řeči o šukání, neboť mám občas nešťastný pocit, že dneska už pomalu nikdo neumí natočit originální žánrový film bez vsunutí podobných motivů, ale budiž. Zdařilé vtípky, postavy a atmosféra mi to vynahradily, jenomže po pomyslneém vrcholu celého filmu s odříznutou nohou v lednici jaksi většina humoru vymizla, přibývalo spousty brutálního násilí převažně bez nadhledu a původně horrorová komedie se tak proměnila v spíše klasický thriller s bojem o přežití postav v nebezpečném odlehlém prostředí. To by nemuselo být tak úplně špatné, kdybych z výsedku cítil vyváženost. Inu, nepociťoval jsem a v posledních 15ti minutách jsem spíše než napětí, začal cítit čekání na konec. Závěrečné minuty jsou ale povedené, byť nepřináší v rámci žánru nic tak překvapivého, a jedinečný akustický cover We Meet Again ze závěru mi hned putuje do mp3 sbírky soundtrackových písní a melodií. [60%]

Ač je mladík Lenny filmovým nadšencem z prodejny VHS či DVD, který snad o ničem jiném, než o filmu nemluví, jeho vyprávění či promluvy bych si tedy dovedl představit mnohem zapálenější, než třeba pouhé vyjmenování řádky režisérů. :o) To jsem už nabyl obavy, aby z celého filmu nevzešla od Nicolase W. Refna jen jakási rádoby cinefilní pocta. Nevím, nakolik se Refn v této spíše vedlejší, ale výrazné postavě viděl, když si v její přítomnosti snímek pravidelně prokládá různými (např. plakátovými) odkazy na akční béčka, ale nakonec jsem si začal říkat "a je to zajímavý..." A možná, že i takhle bych si představoval zdařilý snímek naplněný cinefilními odkazy – neboť ty odkazy netvoří jádro, jsou spíše bonusem, film na nich nestojí, hlavní devizi je napínavé psychologické drama (s akčními prvky) jiné postavy. A nakonec mám pocit, že i ty akční filmy plné brutality, tolik sledované hlavními postavami, tu mají propojení směrem k ústřednímu příběhu a spolu s temným zážitkem za dveřmi klubu mají stejný kousek vlivu na povahu Lea, kterému nešťastně dopomůžou k prolomení nervů s dosavadní trpělivostí a radikálnímu jednání. Předchozí Dealer se mi líbil kapánek víc, tento Refnův film je méně dynamický kamerou i vyprávěním s doplněním o druhý poklidný (romantický) příběh. Ale většinou mě i tak vtáhl, napínal a upoutal nezávislou atmosférou (jednou civilně obyčejnou, ve scénách z mučírny plné kaluží zase až sugestivně děsivou) i hlavním rozporuplným nehrdinou opět bezvadně ztvárněným Kimem Bodniou. [75%]

Nepochybně zajímavý film, který měl z mé strany silně našlápnuto k 4 hvězdičkám. Nesoudorost tří slepených kapitol ho však u mě mírně podupala a závěrečný úlet totálně pohřbil. Úvodní 3 minuty s tvrdým pornem mi připadaly totálně nechutné a stále mě dokáže šokovat, co někteří lidé považují za součást „milování“, ale zpětně se zčásti stavím na stranu matky ze sdružení, která říká, že nejdříve je potřeba materiál vidět a znát, abychom mohli plně posuzovat. Moc jsem nepobral, proč se ti dva v tak ožehavé chvíli museli vzájemně natáčet, když pak video putovalo na internet proti jejich vůli a čekal jsem, že se celá aféra protřese i v tomto duchu (stejně tak, proč vlastně prováděla sex v tak nevšední paruce, která by mohla částečně zakrýt její identitu, ale když se zveřejnením sama nepočítala? – to mi moc do sebe nezapadá...), ale budiž. První část s procházkou ulicemi a obchody mě zaujala i tím, jak s napětím čekáme s hlavní postavou na různé následky a řešení problému, ale na rozdíl od konvenčních filmů jsme nuceni vnímat s minimem skoků v čase její dlouhý vnitřní neklid – jenže víckrát se mi to i přes zdařilé momenty dost vleklo... Druhá část s montáží různých politických, sexuálních a jiných motivů, glos či postřehů sice ve více záběrech originálně doplní zbylý obsah filmu, ale jako experimentální mix všeho možného moc nedrží pohromadě ani samostatně, ani ve vztahu k celku a nevyhne se ani nechutnostem. Třetí část, která mi připomněla jinou rumunskou satiru 12:08 Na východ od Bukurešti, považuji za nejzajímavější a fungovala na mě úderně v seriózní i humornější rovině. Možná je dobře, že „sitcom ze sdružení“ nezabíral celý film, nestihl se tak časem omrzet (jak se mi stalo u zde víckrát zmiňovaných Vlastníků) a oceňuji první dva alternativní konce s ukázkou, že ani zdanlivá výhra po takovém skandálu nemůže skončit výhrou úplnou. Ale třetí konec mi už připadal jako úlet totálně mimo. Jako plus vnímám, že film vedle hlavního tématu zpracovává i několik dalších, včetně trefné a v listopadu 2022 již i nostalgicky zábavné reflexe koronavirové pandemie. [65%]

„Doufám, že tohle je konec celé té historie.“ Já doufám také v konec a že už příští rok zase nedostanu praštěný nápad podívat se na další film z produkce indického Bollywoodu. Už jsem je viděl 4 (v pořadí dle viděného: Statečné srdce získá nevěstu 1995, P.K. 2014, Kriminálka Bombaj 1956 a dnes tento Doktor) a ač jsem žádnému nedal víc, než 3 hvězdy (a ani ty nebyly bůhvíjak silné), z prvního si i po dvou a půl letech stále vybavím jednu chytlavou písničku a vedlejší postavu despotického otce, ten druhý měl celkem napínavý sci-fi příběh a třetí zmiňovaný zas mimo muzikálová čísla fungoval jako slušné krimi / soudní drama. U tohoto Doktora marně tápu, co si zapamatovat, můj dojem ze všech hudebních čísel byl žalostně otřesný, romantika děsně kýčovitá a ten zbytek dosahuje průměru jen díky exotičnosti stylu. Víckrát došlo na dějově poutavější část, přestože příběh je zcela neuvěřitelnou pohádku (ale OK, jde o komedii). Víckrát jsem se pobavil, ale stále víc jsem měl pocit, že není to zábavné ani tak skutečným vtipem, jako spíše samotným náhledem do toho, jak se o vtip (a pro cílovou diváckou skupinu zřejmě úspěšně) indičtí tvůrci v téhle šíleně rozjuchané limonádě s postavou dobrosrdečného prosťáčka, ambiciózního budoucího doktora a letitého gangstera(!) v jedné osobě pokouší. Jeden předlouhý indický film sice za rok přežít lze a divácká zkušenost je to exotická a nezaměnitelná s čímkoliv jiným, ale tady jsem už nabyl pochybnosti, zda mi případné další sledování bollywoodské tvorby v budoucnu může jěště cosi nabídnout. [45%]

Kdo neumí stárnout, musí padnout.. Tajům špionážního řemesla příliš nerozumím a v poslední třetině jsem tu už v rozsáhlé sérii zvratů přestával mít jasno tom, kolik z dění znamená pro naše hrdiny reálné nebezpečí a kolik tvoří jen sofistikovaná hra zinscenována Francisem pro napínavé dobrodružství pro znuděnou manželku, příp. zinscenování Francisovým šéfem pro ještě větší zpestření života svého agenta s problémy v rodině. V tomto ohledu se přiznám, že jsem čekal velkolepější finále a ještě překvapivější pointu (SPOILER: ...a říkal si, zda tvůrci nezapojí do té hry v odhalení pozadí událostí i další členy rodiny, třeba syna Juliena, který je spočátku výraznou postavou a pak se náhle vytratí z děje... KONEC ****), ale jinak jsem byl velice spokojen a film mi bez jediného pocitu znudění utekl velice rychle a svižně. Zjišťuji, že tyto pozdější „temné“ dobrodružné komedie jako Prohnilí či Spolek darebáků mě od Claudea Zidiho baví snad ještě víc, než režisérova raná tvorba ve znamení Bažantů a spol. (kde jsem sice více obdivoval Zidiho hravé nápady, ale vzhledem k časté absenci souvislejšího příběhu se mi ten jeho styl až na výjimky nejednou omrzel ještě v polovině filmu) a vypadá to, že tady byl ještě Zidi pořád ve vrcholné formě. Ač děj překypuje napětím i akcí, pravidelně dochází k zábavným odlehčením, někdy směrem až k jemné parodii (třeba když Thierry Lermitte neodkladně jedná v akci se samopalem s pohádkovým pláštěm na sobě :)) a možná až na dvě, tři drsnější scény se mi to zároveň sledovalo pohodově. K mému překvapení mě tu úplně nejvíc bavil Eddy Mitchell, ač mám pocit, že jisté charisma a vtip mu dodával především Ladislav Frej v dabingu. [85%]