Filomena.I.

Nečekaně zasáhl mne tento „western“ a jako červík nějakou dobu zavrtával se do mé mysli odhalujíc skryté obrazy a symboly. Nezvyklá pouť dvou mužů nesoucích hluboká zranění ztrátou svých bližních a krutostmi občanské války Severu proti Jihu. Nebe klenoucí se nad krásnem stvoření nevidí. Plukovníku Carverovi zkamenělo srdce bolestí a jako býk jde za rudou muletou pomsty. Jediné uzdravení leží ve vidině kulky v hlavě pronásledovaného. Stává se tak sám štvancem své zarputilé mysli. *** Gideon, (v tomto Pierce Brosnanovi těžko hledali byste Jamese Bonda - miláčka žen) toužící po klidu, však ani tři roky po válce jej nenalézá. Stává se navíc „lovnou zvěří“ a prchá před svým pronásledovatelem i před svým svědomím. Teprve na prahu pouště svitne paprsek světla a srdce jeho rozezní se chvalozpěvem. *** Vyvrcholením cesty (pro mne nejsilnějším zážitkem) je obraz v poušti (tak symbolický!). Muži totálně zdeptaní, vyprahlí a potácející se na pokraji svých sil podlehnou pokušení (jak lidské!) a svobodně zvolí - smrt. Však dostávají další šanci a tentokráte jejich rozhodnutí nevede ke konci. Pročištěni pouští vykročí k novému začátku… *** Filmové komorní drama pojednávající o zraněních, svobodné vůli člověka a cestě k usmíření v nádherných scenériích amerického divokého Západu. *** „Co tady dělali?“ „Dospěli k rozhodnutí“…

Jsem unesena. Unesena tichostí éterické křehké ženy s velikou vnitřní silou. Unesena jejím pozvolna se probouzejícím životem, kdy její duše pročištěná utrpením - živořením pod nadvládou sprostého muže - raduje se jako dítě z každičké maličkosti. Unesena jejím drobným zkrášlováním boudy u trati, ze které teprve nyní vytváří domov s kozou a psem. Unesena čistou krásou duše vsazené v poetickou ruskou krajinu. Unesena lehkým vánkem tichého pozvolného plynutí, kde zbytečná jsou slova… *** Putování s domácími zvířaty ve mne zanechává obraz nevěsty v bílém. V duši cos poeticky křehkého jako báseň, nadějného a pevného jako je lidská touha žít. Obraz pohupující se loďky na hladině zanechává pokoj v duši, spočinuvší v náručí Stvořitele. Připadám si, jako bych tímto putováním prošla očistnou koupelí. Nejsilnější pocit - KRÁSA.

Neobyčejný film o (ne)obyčejném vztahu posazený na prvky sci-fi, však velmi civilně a nenásilně bez efektů provedených. *** Do poklidných vod bytí Joela jako burácivé vlnobití vpadne temperamentní a trochu praštěná Clementine, jež nejen svými zelenými či fialovými vlasy vnese pestřejší barvy do šedi mladíkova života. Vztah takto rozdílných povah odvíjí se jako na vlnách - jednou nahoře v závrati štěstí, podruhé dole v nudě a znechucení. Jejich proplouvání ve vodách poklidných či bouřlivých končí rozchodem. *** Jak vyléčit bolavé zraněné srdce? Jedině vymazáním vzpomínek na společné chvíle radostné i bolestné, zapomenutím na partnera a s neposkvrněnou myslí znovu vykročením. Tak začíná Joelův boj mysli a vůle, při němž poznává, že záblesky vzpomínek na milovanou bytost jsou tím nejcennějším pokladem a nadějí v dobách zlých. Že vytváření vztahů je věčný svit hledání a nalézání, byť často bolestné… Něčím, co nechce ztratit. *** Kate Winslet zaperlila a Jim Carrey (většinou) potlačil své idiotské škleby a dokázal svůj um herecký v příležitosti dobré role. *** Cloumák, jenž s neposkvrněnou myslí diváctva řádně zamává a svit v srdci zanechá... alespoň na chvíli… *** A kdo se má setkat, setká se, i kdybyste mu stokrát paměť vymazali…

Tříhodinová deprese vložená do příběhů několika los angeleských rodin, kde u jednotlivých aktérů (výborné herecké obsazení) postupně vyplouvají na povrch jejich vnitřní zranění, úchylky či obojí. Prostřihy jsou navzájem propleteny a spojí se nakonec v jedno jako dobře upletená vesta. Vyvrcholení toho všeho šíleného nastává u konce-nekonce ještě šílenějšího a rozhodně nedoporučuji ulehnouti po takové dávce depky ku spánku. Chce to pořádně vydýchat a možná i něco ostřejšího ku vzpamatování... Uf!

Ďábelský návrh. Ďábel v hávu Roberta Redforda – jak neodolatelné. Krásně ukázáno, jak stačí jen malé naťuknutí a hnedle to začne v člověku hlodat. Stačí jen jedna obětovaná noc a oprostíme se od starostí, splní se nám sen, budeme šťastni(?). Ale kdy byli šťastni? PŘED přijetím návrhu se milovali, společně se radovali a prožívali chvilky štěstí byť v dluzích topící se… *** Muž čekající na svou ženu v zatemnělém pokoji symbolisujícím stav jeho duše. Hřích nemá rád světlo. Plíží se pochybnosti, nedůvěra a jejich vztah se začne pomaloučku rozkližovat. A ten ďáblík Redford jen postává, občas se někde objeví ve svém obleku šitém na míru. A čeká. Zavede ženu do krásného domu. To vše může být tvé a ještě více. („Položím ti k nohám všechny poklady světa, když se mi pokloníš.“ Říká pokušitel Ježíšovi na poušti.) A žena podlehne. Nastává zápas temnoty se světlem vrcholící lítostí a odpuštěním a oba se navrací k Lásce. Nový začátek. A tak je to i s námi. Podléháme a znovu a znovu začínáme, protože paprsek naděje může protnout i tu nejtemnější temnotu. Bohu díky. Robertu Redfordovi jedna hvězda navíc. Ďábel se mu vážně povedl.

To mne tenkrát kamarádka - sestra řeholní bez hábitu - v Bratislavě hnedle po příjezdu lapila pod křídlo se slovy „To musíš videť!“ a odtáhla k mému údivu na „Sestru v akci“ v hábitu. V slovenskom biografe s českými titulky, kdy ještě Češi a Slováci byli bratry, poštovní známka nebyla za-hraniční a pár vládníků a nacionalistů z nás neudělalo cizince zakrojivše drápem svým ostrým v půli. Tato bláznivá komedie (rozuměj film) vykřesala u mě hurónský smích v kolena plácající, jakož i u mé sousedky, jakož i u publika všechněho. Řehtání až k slzám. Zážitek božský! Zkrátka Sestra v akci mne nemohla uvítat důstojněji. A ačkoliv nejsem příznivec amerických komedií, pro tuto bláznivou nostalgickou vzpomínku nemohu dát méně než čtyři.

Drsná, krutá doba. Rytíři neznající pojem milosrdenství. Nevidomá dívka, která vidí více, než vidoucí řádový rytíř Armin (bravurně ztvárněný Janem Kačerem), umanutě jdoucí za svými bludnými vizemi. Jeho zraněné chladné uzavřené srdce není již schopné žádného vztahu. Neboť vztah je láska a láska je Bůh, kterého on dávno opustil. Jako posedlý pronásleduje svého „padlého“ bratra Ondřeje do jeho domova nevidouc a neslyšíc ničeho jiného. Musí jej za každou cenu navrátit zpět do řádu. Možná tak podvědomě hledá paprsek světla zahlédnuvšího v Ondřejově nitru. Však poslední naději - dotek čisté lásky (Ondřejova žena) - zabíjí a svým temným činem sám sebe zatracuje… *** Ondřej (vynikající Petr Čepek), zemanský syn, chce se vymanit ze sevření řádu a jeho chladných zdí a vrátit se zpět do Údolí včel na svoji tvrz. Tam touží znovu najít lásku a smysl života. Se zděšením však poznává, že se dopustil stejného hrůzného činu, kvůli němuž řád opustil… Své očištění hledá v moři milosrdenství a jasu úsvitu… *** Obraz hledání naděje, lásky a víry (neb spíše obraz ztráty Boha - či Lásky, chcete-li) umocňuje a dotváří nádherná hudba Zdeňka Lišky. (Podrobný rozbor filmu s duchovním vhledem v mém Deníčku.)

Atmosféra filmu nesla se v duchu trvající lehké melancholie s hlavním představitelem vyhlížejícím jako živý mrtvý. Celé to bylo jakési pošmourné a nepomohla filmu ani závěrečná scéna, kde konečně navázal otec se svou dcerou jakýs takýs vztah. Ani veselejší chvilky v ději nepůsobily vesele a infarktní začátek mne málem dostal na prkna (nikoliv však ta, která znamenají svět). Srdce řádně se nerozproudilo ani v závěrečných titulcích, tož nemohu býti k počinu tomuto příliš přívětivá. Divně plytký film. Vlastně nijaký. Ani ryba ani rak. *** Zapomenu na tebe. Promiň.

Naprosto zbytečný film. Po jeho skončení mne napadlo, proč producent nevrazil peníze na potřebné (rozuměj lidi). A hnedle poté mne napodlo, že z ČT 2 se stává žumpa. No dobrá, nebudu tak přísná - splachovací záchod.

Psychodrama vhodné pro pacienty psychiatrických léčeben a poslaneckých sněmoven. To se nasmějete – lidové vrstvy! Pravý Točník – pardon – žebrák, by měl znát dva tři dojemné příběhy. „A víc jak krejcar mi nedávejte, feudále. Nechci se vrátit v tu bohatou pakáž!“ „ Kachno! Potápko! Bukači!“ „Nechte si těch impertinencí, feudále. Jsme zde samí obyčejní civilisti.“ Ach – „to vám byl slavný den, kdy k nám byl zaveden e-lektrický proud…!“ Koho příště na svět přivede porodní dědek? Že by Zlatovlásku…? „Odpočívej v pokoji…“ – „Taková píseň dovede vyburcovat!“