Krissty

"Všichni chceme zanechat stopu. Ale Hazel je jiná. Hazel zná pravdu. Nechtěla milion obdivovatelů, chtěla jen jednoho. A měla ho. Možná nebyla milována obecně, ale byla milována hluboce. A není to víc, než co má většina z nás?" Miluju ten film! Jsem velkou fanynkou romantických dramat, jejichž příběh není přetažený za vlasy a jsou díky tomu tak moc reálné. A tohle bylo reálné. Z velké části za to může skvělé herecké obsazení, ještě větší podíl má ale perfektní námět. Všechno mi tam sedělo a nemyslím si, že by to mohlo být ještě lepší. Někdo tu psal, že Hazel měla být krásná, což prý Shailene nesplňuje. To si nemyslím. Shai je okouzlující. Krása je relativní a mně se Hazel moc líbila. Možná bych si dovolila film pomyslně rozdělit na dvě části. Ta první část u mě byla ve znamení slov "už ji polib", která jsem si v hlavě opakovala skoro celou dobu. No a v druhé části jsem brečela jako želva. Chvílemi míň, pak zase víc, ale lilo to ze mě jako z gorily v posilovně. A já ráda brečím. I když raději brečím štěstím.. Ale ono je to vlastně taky štěstí najít někoho, kdo s vámi stráví věčnost v rámci sečtených dní...

Čekala jsem to mnohem horší, takže jsem velmi mile překvapená. Potěšilo mě, že to bylo všechno docela uvěřitelné. Už jsem se bála, že to skončí stoprocentním happyendem, což se ale nestalo a to je u mě bodík navíc. Líbilo se mi, že každý tu byl svým originálním způsobem ujetý, protože, přiznejme si to, kdo z nás je úplně normální? Každý máme něco. Nebo aspoň doufám, že v tom nejsem sama. Joey King byla fantastická, asi se na ni začnu trošku zaměřovat.

Mám ráda mořské panny a doufám, že z toho nevyrostu. Bohužel jsem ale asi moc přerostla, abych dokázala ocenit tento film. Nemělo to pro mě žádnou hodnotu, ale věřím, že kdyby mi bylo dvanáct, tak mě to baví. Taky jsem četla ty dívčí časáky a byla úplně hotová ze starších kluků, takže oceňuju, že v tomhle byl film celkem autentický, i když mě takové holky štvou. Ale co, každá byla někdy v pubertě. A každá si prošla horší nebo mírnější formou něčeho podobného. Ani nevím, takový námět by asi ani nešel natočit bez klišé...

Konečně jsem Ellen Page přišla na chuť. A vlastně i Michaelovi, protože ani on mě nikdy moc nezaujal. Co si budeme povídat, není to žádný lamač dívčích srdcí, ale tady mě teda totálně zlomil. Juno je skvělý film, ve kterém je absolutně všechno, co tam má být. Nic tam neschází ani nepřebývá, všeho je tak akurát. A hlavně mi připadá až neuvěřitelně skutečný. Všechna rozhodnutí a chování hlavních postav mi skvěle sedělo. Prostě nemám co vytknout a můžu se fackovat za to, že jsem Ellen Page neměla moc ráda.

Čekala jsem normální horor, ale tohle? To bylo ještě šílenější, než jak bych si to dokázala představit ve svých nejšílenějších představách. Jan Švankmajer je totální šílenec a jeho nápady musím označit za šílená zvěrstva. Ale teď vážně... Je to perfektní snímek, který dokáže šokovat. Někoho živým masem, jiného rouháním. Nejsem sice věřící, ale k víře chovám přirozenou úctu. Ale tohle bylo trošku moc i na mě, takže musím od sledování tohoto filmu odradit křesťany a citlivé vegany. No a teď ta filmovější stránka věci. Herecké obsazení je naprosto dokonalé. V těch rolích bych si snad nikoho jiného lépe představit nedokázala. Liška, Geislerová i další úplně váleli. Občas to sice vypadá trošku jako parodie, ale to ničemu neškodí, naopak. Je to příjemné pokoukáníčko, přičemž Poe a de Sade jsou spojeni nenásilně a nenápadně, takže člověk ani nepozná, kde jeden příběh končí a druhý začíná. A záhada na závěr: Ještě jsem se nezmínila o Třískovi. Protože Tříska byl skvělý šílenec, který si může s hrdostí dovolit nosit přívlastek Markýz!

Až když jsem si přečetla po shlédnutí snímku obsah, pochopila jsem, proč jsem si tenhle film stáhla. Bylo to kvůli vlkodlakům a bylo to už dávno, tak jsem to zapomněla. Takže při sledování Jack and Diane jsem si pořád lámala hlavu nad tím, co to je za potvoru, která se sem tam objeví v zrcadle nebo ve snu. Asi jsem omezená, ale nedošlo mi to, a obdivuji ty, kteří to dokázali poznat bez nápovědy v podobě obsahu. Ale oprostila jsem se od téhle malinké nedokonalosti a když vynechám ty scény s nechutnými vlasy motajícími se kolem srdce, které mimochodem mohli vynechat i tvůrci, bylo by to k užitku, tak je tohle jeden z nejkrásnějších romantických filmů, co jsem kdy viděla. Jack mě prostě dostala, byla nádherná a dokonalá. Ano, chlapi tady budou vyzdvihovat Juno Temple, protože je roztomilá, což je asi pravda, ale Riley Keough by pro mě byla důvodem, proč si film pustit ještě jednou. Vůbec mi nevadilo to nekonečné scházení a rozcházení, právě naopak. Připadalo mi to mnohem reálnější než spousta jiných filmů. Nevím jak vy, ale já jsem taky na začátku vztahu opatrná a neskáču hned do postele, jak to bývá ve spoustě snímků. Takže za tohle tleskám. Co říct závěrem? Snad jen to, že těch témat tam bylo trošku moc, takže bych rozhodně vynechala všechny pasáže s vlkodlakem. Nejlepší pak byla Riley a song Only You. Prosííím, sestříhejte to někdo znovu, ať můžu dát pět hvězdiček!!!

Bylo mi řečeno, že Malcolm McDowell je nejlepší nacista, a nechtělo se mi tomu věřit. Tak jsem tedy koukla na The Passage a musím říct, že musím svůj nacistický žebříček pozměnit a tohoto esesáka tam přidat, protože pravdou je, že z celého filmu si nejvíc pamatuji jeho tvář a trenky. Nevím, jestli to byl účel, ale stal se z toho film jednoho herce, což mi ovšem vůbec nepřekáží. Ani mě netíží, že jen díky němu si u mě snímek vysloužil plný počet. Ale abych nechválila jen McDowella, tak statečný čin paní Bergsonové je také obdivuhodný. A zaujal mě i závěr, i když to už se zase vracím k mému oblíbenci. Ale to je jedno, už jen kvůli němu stojí za to, si tenhle film pustit.

Dala bych jen čtyři hvězdičky, ale jsem rozlícená z komentářů některých zdejších uživatelů, tak jsem se rozhodla filmu přidat hvězdu k dobru. Hned na začátek musím případného budoucího diváka upozornit, že číst si obsah tady na databázi je úplně zbytečné, protože je úplně mimo. Herecké obsazení mi sedlo a když jsem film stahovala, nepředpokládala jsem ani, že by mě mohl nějak výrazněji zaujmout. Ale opak je pravdou a já se do děje neuvěřitelně zažrala a sledovala každou scénu se zatajeným dechem. Je možné, že někomu to mohlo připadat zmatené, ale nepochopení filmu je dáno spíš nepozorností nebo omezeností diváka, protože to tam postupně bylo vysvětleno úplně všechno do nejmenších detailů a každá jedna scéna do celkového děje seděla. Scénář je opravdu promyšlený a i režie se mi líbila, protože si libuji v záhadách a postupném odkrývání pravdy, což mi tady bylo nabídnuto v bohaté dávce. Není to sice horor, ale to mi nijak nevadí. Stejně mám radši tu hustou atmosféru a tajemno. Takže vlastně ani nemám co vytknout a nakonec si uvědomuji, že těch pět dávám asi s úplně čistým svědomím, míň si Open Grave nezaslouží.

Ne, díky figuríně bych nevěřila, že jde o skutečný záznam nějaké popravy, přesto ale oceňuji plynulost střihu, která je na tu dobu hodně dobrá. Dovoluji si říct, že je to pořád lepší než některé novější filmy (za novější považuju ve srovnání s tímhle asi všechno mladší padesáti let). A asi se dá věřit, že tehdejšího diváka, který netušil, jak se film tvoří nebo dokonce stříhá, to mohl být docela děsivý snímek.

Ani jeden plakát se mi nelíbil, což je asi zapříčiněno tím Langmajerovým obličejem, který fakt nemusím, i když jako herce ho vážně žeru. A možná i proto jsem od filmu nečekala nic převratného, díky čemuž jsem teď po jeho shlédnutí příjemně překvapena a nadšena. Bylo zajímavé sledovat, jak se charaktery postav vyvíjí a všechno to bylo tak propracované, až bych tomu i věřila. I když ten mafiánský příběh byl možná trochu přehnaný, ale proč ne? Nejlepší však byly ty flashbacky, které perfektně dokreslovaly atmosféru, která byla ke konci minutu od minuty hustější a hustější. Krom atmosféry a příběhu musím ale vynést do oblak i herecké výkony, které byly skvělé všechny, byly tam však takové, které mi zůstanou v paměti dlouho. Samozřejmě musím zmínit Budaře, od kterého vždycky čekám maximum a dostanu ještě o trochu víc. Langmajer s jeho nesympatickým obličejem byl pro tuhle roli snad zrozen, nikoho jiného bych si v tomhle filmu snad ani představit nedokázala. No a v neposlední řadě mi učaroval Igor Chmela a to snad ještě víc, než tihle dva chlapíci dohromady. Snad to bylo i tím srdceryvným příběhem jeho postavy, který on dokonale dotvářel svým feťáckým pohledem a jeho závěrečný výbuch byl prostě bomba! Pravidla lži mají své mouchy, ty ale mile ráda přehlédnu. A stejně mě teď nic nenapadá, tak proč hledat chyby?