DAPDO

Viděl jsem první a poslední díl, to co bylo mezi tím si umím představit, protože kvalita mezi úvodem a koncem se nezměnila. Policajti si sednou ke stolu, shrnou si všechny indicie, který získaly neskutečnou náhodou a během jednoho výslechu se jim pachatel přizná, i když proti němu nejsou pádný důkazy. Je to naprostý peklo, vždyť ta banda amatérů, co všechno vyšetřuje, by měla problém vyřešit i krádež kompotů ze sklepa… Nova ovšem tuhle šmakuládu prezentuje jako divácky úspěšný seriál, tak si schválně tipněme, kolik sérií bude ještě natočených.

Zase jedna z mála českých komedií, u který jsem se dobře bavil a i zasmál - 70%.

Po Bartoškově mrtvici, která nastane někdy ve dvacáté minutě, je to jenom těžko uvěřitelnej příběh, kterej by se mohl stát. I komedie by měla mít nějákej reálnej základ, i když komedie…zasmál jsem se jen u Langmajerova zpívání Olympiců, u UHO omáčky a trošičku u Kozuba.

Já v posledních letech asi neviděl nic od seveřanů, co by bylo jenom průměrný. Nobel je ten samej případ. Politický thriller o důstojníkovi norské armády, který se vrací se svou jednotkou z mise v Afghánistánu do své vlasti, ale události z Asie se smísí s realitou Osla i jeho osobním životem. Těch osm dílů se odehrává v pár dnech s tím, že se v prostřizích dostáváte zpátky do Afghánistánu, kde se Vám tvůrci seriálu pokusí přiblížit, co se tam vlastně stalo, protože to úzce souvisí se současností. A povedlo se jim to dost dobře. Pozorný divák si určitě všimne toho, že v ůvodní znělce se objeví všechny důležitý situace, který ve všech dílech potom postupně uvidí. 75%.

Typickej béčkovej žánr. Dvoumetrový hovádko, který má bicák větší, než my stehno, vyšetřuje sérii vražd v malým městečku, včetně smrti svýho bratra, se kterým nebyl několik let v kontaktu. K tomu za dvě minuty zjistí, kdy jste přestal kouřit, kde jste se narodil, kde jste pracoval a snad i uhodne, jakýmu týmu fandíte ve stolním tenise. Vlastně od prvního dílu nemusíte moc přemýšlet, kdo z postav bude kladná a kdo záporná postava, dá se to uhodnout celkem snadno. A všechno ohledně děje co se nabízí na první pohled se taky uskuteční. Takže prostě taková oddechovka, kde se hezky kouká na akční scény, kdy Reacher používá svoje pěsti a hůř na akční scény, kde se střílí, protože zvláštní chování některých postav v přestřelkách jsem občas nepobral. Hodnocení mám mezi třemi a čtyřmi hvězdicemi, ale když se podívám, jakým seriálům jsem dal čtyři, tak Reachera do toho seznamu zařadit nemůžu a jdu s hodnocením níž. Každopádně pokračování mi vadit určitě nebude a rád se na něj podívám.

Tak jako bohužel, ale tohle absolutně nesplnilo moje očekávání. Po pár ukázkách před samotnou premiérou jsem se těšil, tím víc jsem byl nepříjemně překvapený. Už předchozí Svobodův TV film Vysoká hra, rozdělený do dvou částí, mě zklamal a Vražedné stíny jedou na stejný vlně. První díl ještě celkem ušel, ale pokračování se strašně táhlo a celý vyústění bylo nemastný neslaný. Přitom obsazení je víc než dobrý. Vetchýho si pamatuju v roli policajtů vždycky jako přesvědčivýho, tady mi ale místama až moc připadal, že se z jeho postavy vyklube Jirka Luňák z Okresního přeboru, tak velký náznaky jeho postavy jsem tam viděl aspoň já.

Těšil jsem se na tenhle seriál dost dlouho a výsledek předčil moje očekávání. Jediná chyba je, že měl jen šest dílů, klidně bych zkousnul dvakrát takovou porci. Když porovnáte Devadesátky s jinými českými krimi seriály, a je jedno, jestli teď běží, běžely, nebo budou běžet, je to jako koukat na závod trabanta s ferrari. Opravdu jediný seriál, který se může Devadesátkám rovnat, jsou Případy 1.oddělení. Oba dva mají společnýho jmenovatele - Josefa Mareše. Týpek, který pracoval na 1.oddělení a u všech případů se vlastně více či méně “motal”, nebo je přímo vyšetřoval. Všechno je diváku podaný tak, jak to doopravdy ve skutečnosti funguje. Takže nečekejte nějáký nesmysly typu, že kriminalisty vede nečekaná intuice, že se případ vyřeší nevysvětlitelnou náhodou, nebo že se vrah odhalí po vyslechnutí jednoho svědka, jako to vidíme jinde. Je to mravenčí práce, ve které figuruje spousta jmen, papírování, zákonů a stresu. Několikrát jsem se tady dočetl, že se lidi ztrácejí a plavou v té spoustě osob a jmen. Já se přiznám, že všechny kauzy a případy znám velice dobře, takže jsem neměl problém se orientovat kdo je kdo a kam ho zařadit. Ale chápu, že v tom někdo mohl mít guláš. Jak moc reálně jsou Devadesátky natočeny zjistíte, když si pustíte Polosvět - dokumentární sérii, která běžela v jiný den a věnovala se právě kauzám z tohoto seriálu. Devadesátky jsou jakýsi předobraz Případů 1.oddělení, takže jsem byl zvědavej, jak se podaří vykreslit některý postavy, když je budou hrát jiní herci. To se Bebjakovi podařilo na jedničku, Kozák, Plíšek i Korejs se fakt povedli, neměl jsem s tím žádnej problém. Musím ocenit i Sokola, ten mě zaujal už v Rédlovi a ukázal, že je to výbornej herec a zdaleka se nemusí živit jenom moderováním ptákovin. A obsazení Jonáka, Mrázka, Běly a Orlických vrahů - to netřeba komentovat. Perfektně se povedlo i zasazení do devadesátých let, od oblečení, účesů, až po interiér obýváků. A Devadesátky jsou asi jediný seriál, který nemá úvodní znělku. Během toho co seriál běžel mě překvapilo několik článků v tisku, nebo na internetu, kde někteří bývalí policisté skučeli jak malý děti, že ta a ta postava vyobrazuje zrovna ho a div nepodávali žaloby, že oni se chovali ve skutečnosti jinak a tohle bylo jinak a tohle taky…. Proboha, autoři dopředu avizovali, že některý postavy nemají daný předobraz, ale že se jedná o kompilát několika osob z pražské kriminálky. Navíc se nejedná o hraný dokument, ale o příběh inspirováný skutenými událostmi. Fakt by měli zůstat někteří lidi nad věcí a nekňourat, jak když jim někdo šlápne na kuří oko, ale to co je v televizi brát taky trochu s nadhledem. A že jména svědků, obětí a odsouzených jsou pravá ? Věci by se měli snad nazývat pravými jmény, tak proč vymýšlet nějáký pseudo jména…Zajímavý, jak byl tenhle seriál najednou medializován a jiný krimi seriály, který nemají žádnou autentičnost a jsou plný nelogičnosti se přehlíží. Úspěch se prostě v čechách neodpouští. Já osobně doufám, že pan Mareš neřekl v psaní scénářů zdaleka poslední slovo a nenechá se otrávit některými výlevy jeho bývalých parťáků a spolupracovníků.

Zbytečně uspěchanej poslední díl. Buď se měl natočit ještě jeden, nebo se měla zvýšit stopáž, ale takhle to finále vyznělo, jak kdyby došly prachy na projekt. Každopádně celá minisérie o chlup lepší než Případ Roubal, dost přesvědčivý ženský herecký výkony a málo Kotka, kterej až na samotnej akt odháčkování prakticky nebyl na scéně.

Dokument rozdělenej na pět témat. Až na dělání hrdiny z později usvědčenýho a odsouzenýho pedofila Opočenskýho celkem fajn.

Moc příležitostí k zasmání jsem tam teda nenašel, je to taková chujovina na jedno nudný odpoledne, ale protože mám ty dva chuje rád, dám aspoň dvě hvězdy.