ibeh

Jsem "šedesátkové dítě" a Vlny jsou pro mne hlavně velmi emocionální. Bylo tady řečeno už hodně, já se přidávám k velkému chválení. Konečně někdo, a to pan Mádl, natočil pořádný biják se vším všudy o nadějném a později tragickém r. 1968, a nemusela ho vytvořit odvážná Agnieszka Holland! Viděla jsem dost dokumentů o tomto období a znám vyprávění mnoha pamětníků, takže se domnívám, že dokážu ocenit kvalitní film na toto téma. Myslím si, že se Vlny promítají v pravý čas, a přeji jim, aby lidé v kinech ještě dlouhou dobu po skončení filmu tleskali.

Drahá neznámá mě dostala emocionálně do kolen. Po celou dobu filmu jsem nevěděla, koho více z těch dvou sourozenců mám vlastně litovat. U každého bylo plno důvodů. Byl to herecký koncert Signoret i Rocheforta a moc jsem si je užívala. I když Louise měla naprosto šílený až nebezpečný nápad, rozuměla jsem mu, a závěr filmu byl prostě úžasný, smířlivý, přirozeně dojemný.

Mne humor kopretin hodně bavil, i námět byl originální, ale vlastně hlavně v první polovině filmu. Druhá část už pro mne začala být trochu nudná a policajti až moc dementní. Menšík, který daboval Serraulta, byl opravdu úlet :) Takže průměr 5+3 děleno 2, výsledek 4 ;)

Jedno z nejlepších kriminálních dramat, které jsem kdy viděla. Ještě nikdy jsem nezažila madam Simone hrát špatně, vždycky jí její postavu věřím až do hloubi duše. A navíc takto mladá byla vyloženě krásná. Celá atmosféra filmu a gradování děje byly také na špičce a i herec v roli milence  Raf Vallone byl výborný. Matčiny vyčítající oči vše perfektně dokreslovaly. Klobouček.....

Myslela jsem si, že vidím zapalovat skutečný olympijský oheň. Krásný balón. Ale ony jsou to LED reflektory s mlhou?? Takže už mi zůstala jenom pěkná vzpomínka na lodě se sportovci a koně na Seině, na Céline a na perfektního klavíristu, kterého člověk viděl jen krátce kvůli přeplácané a dlouhé alternativě všeho druhu. Škoda.....

Celkem nechápu zdejší nízké hodnocení. Asi že nejsem zatížena podobným tématem z jiných let. Je to lehká letní komedie, která stojí na výborném herectví Gérarda (ještě koukatelného) i Marie a na exotickém dovolenkovém prostředí, ve kterém se děj filmu odehrává. Zasmála jsem se při sledování celkem dost (vzpomínala jsem na výstřelky i mé dcery v pubertě) a tak to má u dobré komedie být. 75%

Sedláčkův film Pravidla lži je zatím dle mne jeho nejlepším celovečerním snímkem. Syrový, napínavý, psychologicky vypracovaný příběh ze specifického terapeutického prostředí. Skvělé herecké výkony a vynikající hudba divácký zážitek povyšují. Mám jedinou výhradu, kriminální zápletka se poněkud protahuje na úkor jiných příběhů ve skupině. Zjistila jsem, že mi film doposud unikal, což je škoda. Ráda vydařené současné české tvůrčí počiny pochválím.

Ubrečený den a návštěva kina Edison Filmhub, kde na mne čekal film o Dalím. Natočený s lehkostí, plný nadhledu, absurdního humoru a fantazie. Moc jsem si ho užila a dostala jsem od něj i něco více, než jsem čekala. Je dobře, že byl poměrně krátký, protože se v něm často opakují stejné děje jenom s jiným vývojem a skákáním v čase, takže delší stopáž už by patrně začala nudit. Je to druhý film, který jsem od pana režiséra viděla, a rozhodně nezklamal.

Zpívající raci se mi trefili do nálady. Působivé romantické drama propletené s kriminálním, proč ne. Nejvíce jsem ocenila krásnou přírodu, herecký výkon hlavní představitelky, dětské i dospělé. Hudba se mi taky moc líbila. Občas jsem musela vypínat mozek a nechat působit jen emoce, dívce z mokřin jsem držela palce. Ale některé detaily, a hlavně konec, byly opravdu moc limonádové.

Myslím, že dokumenty se panu Tycovi daří lépe než hrané filmy. Tento o našem skladateli Dvořákovi v Americe se povedl velmi. Výhrou byl průvodce a vypravěč pan Mahler, kterého jsem vždy velmi ráda poslouchala. Natáčení v Americe je jen třešničkou na dortu upečeného ze skvělé Dvořákovy hudby.