ibeh

Sedláčkův film Pravidla lži je zatím dle mne jeho nejlepším celovečerním snímkem. Syrový, napínavý, psychologicky vypracovaný příběh ze specifického terapeutického prostředí. Skvělé herecké výkony a vynikající hudba divácký zážitek povyšují. Mám jedinou výhradu, kriminální zápletka se poněkud protahuje na úkor jiných příběhů ve skupině. Zjistila jsem, že mi film doposud unikal, což je škoda. Ráda vydařené současné české tvůrčí počiny pochválím.

Ubrečený den a návštěva kina Edison Filmhub, kde na mne čekal film o Dalím. Natočený s lehkostí, plný nadhledu, absurdního humoru a fantazie. Moc jsem si ho užila a dostala jsem od něj i něco více, než jsem čekala. Je dobře, že byl poměrně krátký, protože se v něm často opakují stejné děje jenom s jiným vývojem a skákáním v čase, takže delší stopáž už by patrně začala nudit. Je to druhý film, který jsem od pana režiséra viděla, a rozhodně nezklamal.

Zpívající raci se mi trefili do nálady. Působivé romantické drama propletené s kriminálním, proč ne. Nejvíce jsem ocenila krásnou přírodu, herecký výkon hlavní představitelky, dětské i dospělé. Hudba se mi taky moc líbila. Občas jsem musela vypínat mozek a nechat působit jen emoce, dívce z mokřin jsem držela palce. Ale některé detaily, a hlavně konec, byly opravdu moc limonádové.