Naslund

V té záplavě upírských seriálů a knížek je tohle opravdu příjemná změna. Konečně je tu něco veselého a pozitivního, co člověka příjemně nabudí v porovnání s další produkcí. Vlastně mám radši tenhle typ komediálních seriálů, protože se mi na rozdíl od sitcomů nálada neztratí s koncem dílu. Není to sice nic světaborného, ale za shlédnutí to stojí. Pokud někoho odrazuje ultra ecchi opening, můžete to klidně ignorovat. Uvnitř anime toho naštěstí moc není. Zato je tu fantastická rodina upírů, která nemá konkurenci. Jen je škoda, že to nebylo víc o nich a že neosekali vztah hlavní hrdinky.

Tohle je počátek jedné z mých nejoblíbenějších filmových sérií, kterou by měl vidět každej. První díl ještě není po filmařské stránce tak dobrý, jako ty následující, ale už teď je vidět potenciál, který bude plně využíván. Je to prostě námořnická dobrodružná plavba za nebezpečím a slávou. Hlavní hrdina Horacio Hornblower je úplný zelenáč, ale hned se snaží sžít se se svojí rolí na lodi Indifatigable. Moc mu to zatím nejde a o to lepší je sledovat, jak se potom v průběhu série vypracovavá... teda pokud přežije tento díl. Vždyť proti němu stojí podlý Simpson nehledě na desetitisíce frantíků, kteří chtějí být se svými loďmi potopeni.

První polovinu filmu bych označil za jednu z nejlepších komedií, co jsem kdy viděl. Když se pokusíte sami sobě převyprávět příběh, tak se taky dáte do smíchu, ale lepší nespoilerovat. Nejradši mám tu část na jejímž pozadí běží Bolero. Tu jsem viděl tak čtyřikrát. Sice je to chvílema drsnější, ale super. Druhá část už na komediálnosti hodně ztrácí a přichází něco, co jsem nebyl schopen akceptovat... doufal jsem, že to bude stejné po celou dobu a ne že dojde k takovému bizardnímu zvážnění. Ale stejně je to super na to, že to má takovou stopáž.

Brrr, ještě teď mě z toho mrazí v zádech. Úplně nejhorší to bylo, když se mi ve vypjaté scéně z ničeho nic otevřely dveře do mého pokoje. To jsem měl velmi blízko k infarktu. Už od samotného začátku je vidět, že to bude intenzivní pěkné drámo, ale nečekal jsem až takové. V paláci dojde ke vraždě a mladá doktorka se ujme jejího vyšetřování na vlastní pěst, protože ostatní přijímají jen verzi o sebevraždě. Není zde snad jediné poklidné a příjemné místo. Všude jen intriky a zlo, které se plíží palácem. Vlastně se to hororu podobá daleko víc, než 95% hororů a přitom to má dobrý příběh. Ale doporučil bych to hlavně těm lidem, kdo nemají problémy s rozlišováním korejských postav. Jinak by mohli být spíše zmateni. Naštěstí to není můj případ.

Z westernů co jsem viděl, Opravdová kurž patří k těm nejlepším, ale já je zas tolik nemusím. Tady mi bylo hned od začátku sympatické, že postavy nejsou jen tvrďáci bez osobnosti, ale že mají své ambice a slabiny. Obzvlášť mám rád silné (ne maskuliní)hrdinky. Dobře se na to dívá a baví to snad celou dobu... jen to zakončení bylo takové, jako kdyby nevěděli co s tím. Tohle by si snad měli upravit, když už tak kopírují film z roku 1968. Co mě nejvíc překvapilo, však nebylo nic ve filmu, ale nominace na oskary. Proč je probůh hlavní hrdinka nominovaná na vedlejší roli, když na plátně stráví snad nejvíc času?... a pak nějak nerozumím pojmu nejlepší adaptovaný scénář. Když předěláte knihu do filmu, tak tam jsou úpravy hodné ocenění, ale film do filmu, kde toho upravíte minimum? Každopádně je to pěkné.

První půlka je jak to již bývá u One Piece zvykem výborná... spousta humoru jako: Hoří nám člun! Co budeme dělat?... Barbecue?, pěkné uvedevní do příběhu a taky fajn nebojová část. Ale jak tomu často bývá zvykem, záporák za moc nestojí a boje jsou vlastně jen takový povinný doplněk. Každopadně je zase výborný konec a i titulky.

Hodnotím zhruba první dvě série. Musím přiznat, že jsem měl poněkud větší očekávání po tom všem, co jsem o seriálu slyšel. Některé síly se mi líbily hodně, ale většina bych řekl, že šla pod průměr, a co je na tom nejhorší, ani nebyla scifi. Od scifi si slibuju nejen scifi prostředí, ale taky originální příběhy které stojí na nových technologiích. Ne díly, kdy se všichni baví o tom, jak je smutné, když dítě přijde o rodiče, nehledě na díly, které jsou druhořadou detektivkou 20. let. Potenciál to má úžasnej, ale řekl bych, že velmi málo využívanej. Nerozumím tomu, proč má Nová Generace na csfd vyšší hodnocení než hvězdná brána, která je lepší snad po všech stránkách.

Začátek mi přišel fakt hodně špatnej a dost jsem si rozmýšlel, zda se na to mám dívat dál. Dialogy byly velmi povrchní, omezovaly se občas na Uááá Uááá, krev prýštila z každé ranky natolik, že bych očekával, že při facce někomu vyletí mozek z hlavy a hlavní hrdina mi byl velmi ukradený. Nevím, co se stalo v dalších několika dílech, ale trapné hlášky zmizely, hrdina se ostříhal a začal mít i charisma a celé to začalo být zajímavější. Očividně chtěl někdo dělat film o gladiátorech a jen v tom prostředí se chtěl pohybovat. Že se to jmenuje Spartak a že tam je Spartak nemá až takový význam, protože to je seriál o gladiátorech a ne nic historicky epického. Vlastně bych byl radši, kdyby se seriál jmenoval Batiatus, kterého jsem si tam oblíbil nejvíc. Spartak přecejen byla jen mašina poháněná osudem a vraždící na příkaz. Vlastně se mi víc než boj líbilo, když se řešilo hospodaření rodiny, nebo když se Xena snažila ohromovat své přítelkyně vším možným.

Předem jsem nevěděl, o jaký film jde a dokonce ani kdo ho režíroval, takže jsem byl brzy slušně vyveden z míry, když se Aronofsky rozjel ve svých oblíbených šílenostech. Přitom začátek vypadá jako normální film o baletu a o postupu jedné z baletek. V podstatě to celé stojí na výkonu Natálie a s tím to také sklízí úspěch. Upřímně řečeno, která jiná herečka by byla schopná tak perfektně zahrát svou roli a ještě se kvůli ní tolik obětovat. Bylo mi jí opravu hodně líto, jak hubnula přímo před očima. Kromě ní se mi ještě hodně líbila postava dramaturga a to, jakým způsobem se snažil učit Ninu. Aronofskému se asi moc líbilo, že si s Natálií může dělat, co se mu zlíbí. Co se mi na filmu moc nelíbilo, byla prostřední třetina, kde jsem až moc měl problémy s orientací, co je a co není pravda. Věřím, že podruhé to bude určitě lepší, ale těžko říct, jestli se podruhé podívám... ale určitě si někdy zopakuju závěrečný balet, což pro mě byla zatím asi nejpůsobivější scéna z letošních filmů, ale nebudu ji blíže spoilerovat.

Dobrodružný seriál to zrovna moc není. Vlastně se tam skoro celou dobu povídá nebo dokonce jen mlčí a akce je tam velmi po skrovnu. Nejvíc se mi líbila konfrontace kultur a výuka japonštiny pro začátečníky. Holanďan přijede do Japonska a vše co je jiné automaticky považuje za barbarské a stejně tak tamním obyvatelům přijde on. To vzájemné nadávání do barbarů je skvělé. Stejně tak se mi líbily i ty politické intriky. Jen ten Holanďan mi nějak nepřirostl k srdci. Není to zas tak jednoduché, když se dlouhou dobu prezentuje jako těžký konzervativec, který místo přijetí cizích zvyklostí chce, aby bylo vždy po jeho. Inu v té době tomu tak asi bylo. Vlastně mě napadá, že nejlepší scéna je jak nadává na gaye. To by mě zajímalo, co se mu tou dobou honilo hlavou, když ve skutečnosti je jedním z nich :)