Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Animovaný
  • Drama
  • Akční
  • Dobrodružný

Recenze (438)

plakát

Criss Angel: Mistr magie (2005) (pořad) 

Nevím, co na tomhle má být magie. Některá kouzla jsem předtím viděl už mnohokrát a v lepším provedení. Občas předvede takové triky, které bych dal i já. Sem tam něco odvážného, ale rohodně ne kouzelného. To co mě ale vytáčí jsou ta "kouzla", kde je zcela jasné, že něco provede v prostřrihu. To není kouzlo ale podvod. I kdyby to skutečně udělal, asi těžko mu to uvěřím, pokud to nepředvede v nějakém velkém vystoupní naživo, jako jsou třeba Talenti. Teď tu jen občas něco provede před podezřele se chovající partou, nebo před jednou ženskou někde o samotě. A taky nemám rád jeho emidž.

plakát

One piece: Dead end no bôken (2003) 

Pro mě jaksně nejlepší filmové zpracování One piece, které narozdíl od ostatních mám tak rád, jako seriál. Je to prostě další úžasné dobrodružství, které potěší. Neříkám, že to je nabité akcí a humorem od začátku do konce, protože nějaký ten vážnější podpříběh k One piece taky patří, ale tady se na něj tolik netlačí, a proto je to tak pěkné.

plakát

Světová invaze (2011) 

Je to skutečně tak špatné, až to začíná být i vtipné, ale zradil bych tím spoustu filmů, kdybych tomuhle dal stejné hodnocení jako jim. Abych moc nehanil, zkusím zohlednit jen klady..., ..., ... nějak mě nic kromě iq snižujících hlášek nenapadá. Jo možná by bylo super se pokusit během 116 minut najít 116 chyb. Některé jsou přímo k popukání, ale nerad bych Vás připravil o jejich odhalení, tak je tu nebudu spoilerovat. Jinak pokud chcete film, tak můžete zapomenout. O příběhu se nedá moc co povídat. No zkuste si představit, která vláda by poslala jednotku vojáků pro záchranu pěti civilistů, když je celá země v plamenech a lidi umírají po statisících. Kdyby to bylo aspoň hezky natočené, tak proč ne, ale s kamerou, která zdaleka nedosahuje ani kvalit domácích videí party lidí, co trpí parkinsonovou chorobou, se nedá natočit nic. Kór když tam běhá jen skupinka emo vojáků.

plakát

Paranormal Activity (2007) 

Na sledování jsem měl ideální podmínky. Byl jsem sám doma, měl jsem domácí kino a bylo 23:00. Konečně čas na horror. Rozhodně jsem nebyl zklamanej. On taky film pod 60% moc vysoká očekávání vzbudit nemůže. Potěšilo mě, že film je skutečně horor a ne jen thriller, který se dnes za horory tak často označuje. Nedá se moc říct, že bych se bál, ale nepříjemný pocit jsem měl snad každou noc. Jediná scéna, která mě opravdu vyděsila, byl obyčejný rozhovor s doktorem někdy k začátku. Hold jsem zapomněl, že domácí kino vydává zvuky i ze stran a tak jsem myslel, že nějaký zloděj šmejdí ve vedlejší místnosti. Škoda, že takový pocit moc nedovedou vyvolat samotné filmy. Co mě vadilo, bylo snad jen to večerní usínání. Vždy když si šli lehnout, začalo se mi chtít spát... Něco jako když někdo zívne a vy to po něm musíte zopakovat. Jinak jsem moc nepochopil, proč ženská spala u dveří a proč u sebe neměli žádnou zbraň. Alespoň já už jako malej měl pod postelí pořádnou hůl.

plakát

Úsměvem ke štěstí (2007) 

To je paráda, když film za 16 minut stihne tolik, co jiné nezvládají za 100. Rozhodně ho doporučuju, protože zlepší náladu na celý den a tak nějak krásně optimisticky nabudí. Alespoň na mně vytvořil úsměv, o který by mě pak ani nejhorší možný film nepřipravil.

plakát

Cat Shit One: The Animated Series (2010) 

Něco jako Black Hawk Down, jen kratší vtipnější a s jedním otravným hrdinou. Být to delší, tak už mě to začne nudit, takhle mi ta vymakaná profi akce v podobě roztomilých králíků bohatě stačí. Jen být Packym, tak bych měl sto chutí začít střílet do vlastních... až tak je Bota otravnej. Na druhou stranu ho Packy dostatečně kompenzuje.

plakát

Jak vycvičit draka (2010) 

Můj asi nejoblíbenější západní animák po Vall-I. Hlavně kvůli drakům, kteří jsou opravdu zábavní. Žádní super cool bestie na zabíjení, ale spíše domácí mazličci, kteří jako kdyby trpěli syndromem miska plná, musím jíst. Bezzubka byl celej náš Setíček, ale přiznávám, že kdyby náš kocour měl velikost draka, tak první věcí na jídelníčku bych byl já. Teď trochu lituju, že takové filmy nebyly, už když jsem byl malej, ale jako malej jsem asi neměl tak vysoké požadavky. Tehdy by mi stačilo, že tam běhají vikingové a kolem ních poletují dráčci a z toho sofistikovaného humoru bych asi moc nepobral. Čím se to liší od podobné produkce, jsou scény, které mají zapůsobit. Obvykle jde totiž o taková rodinná klišé, kdy někdo z rodiny jde zachránit rodiče nebo naopak a tady... sami uvidíte, jak to dokáže zapracovat tam, co byste nečekali.

plakát

Crows Zero (2007) 

Takashiho nemám moc v oblibě, ale tohle mi přišlo jako od někoho úplně jiného a daleko daleko lepší. Jde o boj studentů o ovládnutí nejdrsnější školy. Ovládnutí ne pilným studiem umění a skvělými výsledky v matematice, ale v boji na blízko. Scénář je jednoduchý, ale v pohodě to stačí. Na tohle se asi budu snažit lákat lidi, co se z nějakých důvodů bojí asijských filmů. Není to tak umělecké, je to nabité akcí a spád to má taky výborný. Nebude hrozit, že by si někdo pletl herce, protože každý má jiný účes, zuby nebo dokonce masku přes ústa. V těchto parametrech se to daleko víc podobá současným blockbusterům, jen je to víc kompaktní. No a taky bych to odhadl na 15+, což mají lidi radši.

plakát

Seonggyoonkwan seukaendeul (2010) (seriál) 

Korejské historické dorama snad nemůže zklamat. Tohle je další příklad skvěle odvedené práce. Ono taky s těma kulisama, prostředím a korejskýma příběhama nejde asi udělat nic moc špatného. Fakt lituju, že jsem musel studovat v něčem jako v paneláku a ne v takových to krásných zahradách a chrámech. Docela mě překvapilo, že jde o komedii, ale ta šlape opravdu výborně. Nejradši jsem měl postelové scény, kde jsem se pravidelně válel smíchy (nemyslím tím hraní si na tátu a mámu). O hercích tu už psala Zíza, tak se musím zastat ženského obsazení... Kim Yoon Shik je prostě nejlepší. Daleko hezčí než všichni ostatní dohromady. Ne nadarmo v seriálu dělá z většiny chlapů gaye. Asi do poloviny je to perfektní... pak mi trošku vadil úbytek komedie a náhlý příliv romantiky před finále, ale to bylo zase skvělé.

plakát

Karin (2005) (seriál) 

V té záplavě upírských seriálů a knížek je tohle opravdu příjemná změna. Konečně je tu něco veselého a pozitivního, co člověka příjemně nabudí v porovnání s další produkcí. Vlastně mám radši tenhle typ komediálních seriálů, protože se mi na rozdíl od sitcomů nálada neztratí s koncem dílu. Není to sice nic světaborného, ale za shlédnutí to stojí. Pokud někoho odrazuje ultra ecchi opening, můžete to klidně ignorovat. Uvnitř anime toho naštěstí moc není. Zato je tu fantastická rodina upírů, která nemá konkurenci. Jen je škoda, že to nebylo víc o nich a že neosekali vztah hlavní hrdinky.