prezdivaka

Nějak nerozumím ostatním komentářům. Ale každý má své proority. Mě v tomhle filmu zklamalo snad vše. Od černobílých postav, chudý příběh, nevěrohodné zápletky, přehrávání herců, Nero v jedné poloze drsného chlapíka, který trefí co se hne koltem od pasu a přitom mu nikdy nedojdou náboje. Byla by to dobrá parodie, kdyby se trefila do tohoto žánru.

Velmi zajímavý a dobře natočený dokument. Jára Cimrman jr. se mýlí (otci by se to zřejmě nestalo) a naše malá země byla aktérem i jiné velké světové události. Bylo to atentátem na třetího muže Třetí říše R. Heydricha, ale o tom už jsou jiné filmy.

Film není tak úplně špatný, přestože se potýká s množstvím balastu slaboduchých dialogů, patosu a floskulí. Nevzpomínám si, kdy bych viděl podobně okázalé dílo, které by tak zvysoka kašlalo na světelnou realitu a tak je téměř každý záběr plný stínů z různých stran (zřejmě planeta s mnoha slunci) a rozdílnou světelnou hladinou v exteriéru. Vrcholem je záběr před koncem, kdy jezdci přijedou k řece a jsou v protisvětle, ale sami vrhají stíny. Je to asi nejúspěšnější film režiséra Johna Wayna, přesto je hodnocení nesmyslně vysoké a převyšuje mnoho daleko lepších filmů. To je ale osud všech nediváckých (jiné označení pro filmy s přidanou hodnotou) snímků.

Bohužel přes nespornou výtvarnou kvalitu a skvělé triky, se film utápí v absurdně akčních scénách se supermanskou Alenkou a poetika Carrollovy předlohy je fuč.

Snad by to zasloužilo hvězdy tři, ale to by to nesměla tak srážet kamera. Film je obrazovým stylem vyprávění tak 15 let zpátky a vůbec neprodává to co do něj dal architekt, výprava, kostýmy. Masky si přišly na své, (Martine promiň) neboť většina záběrů je v detailu či polodetailu. Často nevíme, co se děje, protože ma obrazovce je jen hlava. Když se to schéma poruší, vidíme stereotypní švenky z rukou, které něco drží zase na hlavy. Až mi z toho šla hlava kolem. A ten ukvapený a někdy zmatený střih jen pro střih. Vložený záběr nemající začátek ani konec...k tomu ty dvojexpozice. Hudba ovšem skvělá.

Tenhle film jsem viděl před 30 lety v kině Ponrepo ve špatné kopii a dnes jsem si ho užil díky České televizi. Začátek šedesátých let. U nás vládla šeď a z rozhlasu zněly budovatelské písně. V Kalifornii bylo všechno barevné, lasklé a v rádiu se hrál Rockabilly a Rock'n' roll. Tenhle film možná vytvořil svůj subžánr. Písní je tolik, že soundtrack obsahuje 41 skladeb. Jednoduchý příběh jedné noci a partě kamarádů drží pevně pohromadě. Tady jsou kořeny filmů Pomáda a Horečka sobotní noci. Zajímavostí je, že na návštěvě radiostanice vidíme magnetofonové kazety, na kterých je hlas moderátora vysílání a z těch posílají do éteru předem nahrané rozhovory s posluchači. V době natáčení filmu byly kazety běžné, ale film se odehrává v roce 1962. Kazety byly firmou Philips předvedeny v roce 1963.

Neskutečně předvídatelný kýč, který používá všechna schémata ze všemožných hollywoodských slaďáků, jen v trochu jiném kabátku.

Nakonec jsem se rozhodl pro čtyři. Přesvědčivý Bradley Cooper a styl vyprávění. Dobře zvládnutý konec a také umírněný patos, který u takového typu filmu s americkým hrdinou, hrozí. Nemohu si pomoci, (jak jinak, než tímto způsobem), ale někdo si tento filmový portál plete s politickými diskusemi, kterých je plný net. Tady se hodnotí film a jeho zpracování. Maximálně věrnost či odchýlení od literární předlohy. Většinou jsou to samozvaní mravokárci, kterých jsou plné putyky.

"Co myslíš Royi, budou spolu šťastní?" * "Bylo jí líp v tý koupelně, věř mi, v tý koupelně to měla lepší." Závěrečný dialog filmu výstižně charakterizuje film. Je plný sarkasmů, černého humoru, hořkosti a životní moudrosti.

Je to po dlouhé době dobře napsaný scénář k westernu. Tento téměř výhradně americký žánr většinou podlehne patosu, kýči a braku v různě míchaných poměrech. Dva výjimeční muži se postaví na obranu zákona. Jedním je Vigo Mortensen a druhý je Ed Harris. Ano ten Ed Harris, který je vždy tak skvělý ve vedlejších rolích. Tak přesvědčivý a přesto přes čtyři nominace (pro mě z nepochopitelných důvodů) neoceněný Oscarem. Pamatujete si ho jako šéfa pozemského řízení provozu Apolla 13 nebo jako blahosklonně arogantního režiséra Truman show. Ti dva se spolu už sešli ve filmu Davida Cronnenberga "Dějiny násilí." Oba byli skvělí stejně jako v tomto westernu, jen pár let a vrásek přibylo. Byl jsem velmi překvapený, když jsem na konci viděl titulky: režie Ed Harris. Vůbec jsem netušil, že podobně jako mnozí dobří herci se i on chopil režie. Už první pokus Pollock byl úspěšný a vynesl mu oscarovou nominaci.