prezdivaka

Parodie možná v názvu, jinak nevím proč by se film k tomuto žánru řadil. Je ztřeštěný sám o sobě, sci-fi v něm najdete jen citací jmen některých představitelů. Erotika je taková trapně sotva teenagerská, spíše pro dítka školou povinná. Křečovité choreografické pokusy jen doplňují vyprázdněnost děje. Ten vyjde právě tak na těch 100 minut. Několik zajímavých výtvarných nápadů a půvabná Susan zachraňuje dvě hvězdy.

Tak to byly orgie. Skvělá záležitost po všech stránkách. Herci, dekorace, choreografie, hudba, dialogy, dekorace, kostrýmy. Je to tak mnohovrstevnaté...Příběh umělce, talentu, egoisty, děvkaře, otce...a citlivého člověka.

Prostě tomu nedokážu věřit. Skoro celý film je intelektuální nuda a když se to blíží, řeknete si, jasně, takhle to dopadne - jako Hair, akorát že tady se kluci nevymění. Je to vykonstuované až tomuto konci. Kdo například postavil tu houpačku?

Pohádka měla nakročeno k zajímavému a neotřelému příběhu. Scénáristé ale nemají odvahu na nějaký přesah a poselství jaké najdeme v pohádkách H. C. Andersena, C. Perraulta či bratří Grimů. Robertovi šlo hlavně o pomstu bratrovi. Potom, se seznámí s krásnou divoženkou, ta se mu zalíbí a když je to navíc princezna, jak si myslí, neváhá si jí vzít. Pak se ale dozví pravdu a má li volit mezi bohatou princeznou a krásnou divoženkou, vybere si pragmaticky. Zafru, která se pro něj vzdala všech kouzelných vlastností a nesmrtelnosti odvrhne. Zafra je zavržena i vlastní komunitou. Místo aby byl Robert potrestán samotou, za svou hamižnost a prospěchářství, Zafra se k němu vrátí a žijí šťastně až do smrti. Scénáristický paskvil.

Asi půjdu proti proudu, ale po tolika letech sovětské propagandy jsem otrlý avšak už nezaujatý. Film není rozhodně civilní, jak tady píší recenzenti, v některých pasážích je až kýčovitý. První obraz s bitvou, která udělá z Aljošky hrdinu je k smíchu. Scénář "šustí papírem", jak se kdysi psávalo, vše je tak vykonstruované, od hodného generála a poručíka, po všechny peripetie se vzkazy, vojákem s telegramem a žena za přepážkou, mýdlo, vodu, strážce vagónu, konzervy. Vypravěč nám sdělí poselství na začátku, abychom to co uvidíme, vnímali jak chtějí tvůrci a na konci to zase umělecky zhodnotí.

Když ani sami Poláci nedali filmu žádnou cenu kromě výpravy, kostýmů a střihu, je to na pováženou.

Tak tohle už vážně nikdy! Kdybych měl vypisovat vše, co se nepovedlo, byl by velmi dlouhý zápis. Je to tak strašně vykalkulované, až to opravdu bolí. Mrzí mě i vykradená hudba z Vetřelce, nesmyslné akční scény (to jak Cage třímající v náručí matku ve vagónu metra přežije...) a nelogičnost celé věci. Pokud byly děti vybrány, tak proč ta omáčka kolem. S časovým pouzdrem, poselstvím, co dostane právě a zrovna astrofyzik, přitom by už dávno skončilo v koši, čísla rozhodně nejsou psané písmem dítěte. 50 let katastrof se vejde na dvě strany, přitom jeden rok by vydal na půl stránky. Pak najednou jsou nejdůležitější katastrofy nahromaděné do několika dnů. Do Diany kolmo narazí narazí kamión a ona má v ruce oblázek? Ten závěr s bílými králíčky a odchodem roskvetlou loukou k bělostnému stromu, to už byla reklama na pojištění od církevní společnosti. Nezbyly už po náročných tricích (které vypadají jako lepší počítačová hra) peníze a tak to tam šoupli.

Politické Apollo 13. Skvělá režie a dokonalý timing střihů. Svět na pokraji války. Většina historiků napsala, že nikdy nebyl svět tak blízko jaderné válce. Patetické to právěže nebylo a to, že si to někteří tady myslí, je jen velké nepochopení lidí, co netuší politické souvislosti té doby.

Na to, aby mohl Jiří Mádl hrát prince, byl děj nepříliš humorný. Tereza Voříšková je půvabná, ale nemá absolutně aristokratické chování, je to spíš děvečka. A takhle by se mohlo pokračovat. Na konci uřvaná popová písnička Najdu tě, najdu tě...prostě děs. Ta hvězdička navíc je vážně jen za tu krásnou princeznu a lokace.

Hodně zromantizovaný příběh přesně podle hollywoodských zásad. Moře přestane bouřit, aby si námořníci mohli vyměnit smutné pohledy po utonutí jednoho parťáka, záchranná loď má jen jeden kompas a ani nikdo z lodníků nemá svůj - kapesní, loď se mnohokrát dostane pod vodu a převrátí, když projíždí ohromné vlny, ale vůbec nenabere vodu a ani nikdo z námořníků nepřeletí palubu. Na jachtě při větším vlnobití musíte být jištění, ale tady chlapi létají vzduchem a vždy se zase chytí paluby. Reálná je možná ta skutečnost, že se to stalo ten rok a taky počet zachráněných.