Mylouch

Velká evropská klasika se spoustou drobných postřehů, které budou povědomé agroromantikům všech zemí tohoto kulturního okruhu. Právě v téhle dodnes živé komedii bych hledal inspiraci pro Kodýtkovu detektivní kancelář, pro velkou pošťáckou roli Kozderkové ale i pro Dědečka automobila.

Překvapivě lehce zvládnuté zpracování něčeho tak trapně důvěrně známého jako je večírek s dobrou společností, zde v duchu pohrávání s britskou koloniální minulostí. Řada drobných inspirací pro Svěráka se Smoljakem, filmařská sebranka, vystavěné gagy, swingující Ej uchněm, lakonické "Zachraňte její šperky, zachraňte obrazy".

Nejcennější přínos série pro český film je, že hercům nabízí možnost zahrát si role, ne jen prezentovat svojí zavedenou škatulku.

Něco mezi Bezstarostnou jízdou, instruktážním DVD o couvání, chvílemi za školou a tím nejprůměrnějším z MPFC. Cenná Deppova průprava na Piráty z Karibiku

Gruzínští furianti v příběhu o lásce, cti a především obrovské radosti ze života. Á capellový muzikál světové třídy s nevídaně stoprocentními hereckými výkony. Drobné lyrické obrazové prostřihy jsou nejvyšší kameramanskou školou.

Stvrzení popkulturní ambice autorů v dílu, kde se sice mile objevují scény z krkonošské Hříběcí boudy, hezky je vystižen Drda. Fučík ... pardon, Žižka drží na koni pevně, komunismus je ale vykreslen trapně schematicky (polistopadové dejá vu), souložit umělce přestává bavit a především chybí moudro starého klauna ... i když Horníčkův duch bych tomu neupíral (v ambiciózních tónech basklarinetu jsem jej neomylně poznal). O nejkritizovanějších agitkách zde na čsfd (Pyšná princezna) také ani slovo, i když aspoň Anděl přítomen je. No, prostě škoda nevyužité šance vystihnout skutečné lavírování mezi tvůrčí svobodou a ideologiemi 20.st. /2-3*/

Japonské pašije s věčným Jidášem (párkrát mi během projekce vytanula vzpomínka na odlišnou naléhavost Pašijových her PPU). Těžko odhadovat, jak velké podobenství chtěli tvůrci do výsledku vložit, čistě křesťanské pojetí by na dnešní svět bylo trochu málo, ale každopádně plasticitu přesvědčení, pochybností a sílu obětavosti v boji o symboly či podstatu jakékoliv víry se na mě přenést nepodařilo. Po sevřeném úvodu plném strachu i jednoznačnosti pravdy se otevírá nadějná pasáž /prozrazení zápletky !!/ scholastické transkulturní pře o pluralitní pravdy s poznaným nepřítelem, jejíž výsledek končí z dramatického hlediska nedotaženě (možná tvůrčí záměr). Naplno pak vyzní obecná důležitost filmové hudby pro podporu emocí, na kterou zde filmaři rezignovali a kreativita sound-designéra se projevuje v kombinaci přírodních zvuků, doplněných o jemné rezonance, které ale při absenci epického nebo lyrického kontrapunktu už samy přes minimalistickou jemnost často ruší. Příběhu by slušely rytmické dějové akcenty, z očekávání herecké kvality mě lehce vytrhnul už první obraz s dialogy, ale zvolené typy a představitelé staříků a žen drží celek pohromadě, Jidáš je osou. Výsledek pro mě nepřináší očekávanou niternost a sílu (srovnej s Jméno růže, Casino či Killing fields), kterou by téma naznačovalo .

A teď babo raď ! O samotný příběh s výčtem reálií tady zrovna nejde, o vývoj hlavní postavy asi taky ne ( i když potenciál proměny z veřejné ženy ve vleku své role na hrdinku sledující vnitřní hlas byl asi největší), zápas s nejistotou je pro mě na rozdíl od osobnostního afektu herecky nepřesvědčivý a nepomáhá mu ani polovičaté zvládání hereckých akcí, hudba je samostatnou "kvalitou" - neustále zcizujícím prvkem upoutávajícím pozornost na svou povrchnost, kamera hledá vizuální styl ve strnulých obrazech a občasné snaze ozvláštnit nahodilou kvalitou prostřihu. Ambivalenci reprezentační užitkovosti vnějších symbolů americké státnosti se jinde pro různorodé cíle podařilo využít lépe, nástup Lyndona mohl mít také dramatičtěji využitý dopad, někdejší rozhovor kněze se Salierim (Amadeus) je proti rozhovoru novináře s vdovou nejen vnějškově, ale především dramaticky ve prospěch celku proti zdejší odtažitosti o řády jinde. Amerika to nejspíš JE, výsledek je pro mě přes všechny pochybnosti zajímavější než třeba Hořící keř, Livie to ale po atentátu na našeho prezidenta určitě na obranu svého hocha z Kamelotu rozbalila jinak.

Dramaticky další jednotvárný díl se Sedláčkovým postelovým vodoznakem a aby toho nebylo dost, tvůrci se za rohem škodolibě baví reakcemi diváků na řádění tetky Julky z válečného Velkomaďarska. S vážností a kvalitně zahrané role Nového a Štěpánka, nevyužitý potenciál cimburovské scény a okolností kolem.

Produkční mašina z Kavčích hor vychází ze scénáře rezignujícího na stavbu s poctivou expozicí postav, opírá se o nepěknou kombinaci herců, poloherců a neherců, k tomu banální rychlorežie s naštěstí alespoň jakýms náznakem rytmu, kamera předstírá styl, závěrečná písnička slečny Ratajové už jen potvrzuje systém "malá domů" a v nahotě vyjevuje kvalitativní standardy českých producentů na něčem, co se subjektivitou okecat nedá. Tradiční výplň vysílacího času na atraktivní téma od pracovitého týmu může inspirovat k vyhledání dalších informací, nebo úplně odradit.