Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Přicházejí padesátá léta a většina lidí si nasazuje svou druhou tvář – masku, pod níž jedni mlčí, jiní tiše vzdorují a další ji používají jako úplně nový obličej. Začala doba dvojích tváří, která potrvá ještě dlouho. Ovšem v roce 1968 nastal relativní poločas a v jeho tragickém závěru se odehrává rámec příběhů ze života barrandovské bohémy. Jejich vypravěč, Arnošt Žák (O. Pavelka), má na dvoře starobylého domu, kde celá léta žije, zaparkované ozbrojené sovětské jednotky, kouří jednu za druhou a v průběhu jedné noci se snaží své dceři předat alespoň nějaké poučení z vlastního osudu. I v Arnoštově filmařském světě se ke konci padesátých let začala rodit naděje. Klíčila totiž další filmařská generace. Věra Chytilová (T. Hlostová) sledovala natáčení zatím ve funkci velmi kritické a drzé klapky. Teď ovšem obdrží Arnošt opačnou zprávu, telefonují mu, že zemřel Martin Frič (P. Stach). Jaroslav Marvan (D. Novotný) přestal být „tím druhým" a Oldřich Nový (S. Rašilov) přišel o své cylindry a fraky. Život Vlasty Buriana (V. Javorský) opsal neuvěřitelný oblouk, ale na jeho konci je smír a tichá pokora. (Česká televize)

(více)

Recenze (23)

NinadeL odpad!

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

"Bylo by proto možná lepší, kdyby vznikl ještě jeden, nultý díl Bohémy, z doby svobody, radosti, volnomyšlenkářství, avantgardy, abychom viděli ty zdi růst z ničeho. Jenže to vím až teď. Když jsme začínali točit, tak jsem to netušil." Touto citací z rozhovoru s Robertem Sedláčkem jsem konečně pochopila celý příběh Bohémy. On o tý době nic netušil, pak to natočil a až zpětně ho k tématu něco napadlo. Což je hodně smutná vizitka poukazující na aroganci tvůrců zpracovávat látky nebanálního charakteru. ()

D.Moore 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Tak mám pocit, že ten předchozí díl Bohémy byl zcela zbytečný, jakoby vycpávkový. Všechno podstatné se stalo až tady, příběh každé postavy dostal svůj důstojný konec (Vladimír Javorský mě bez přehánění dojal) a díky působivě natočenému překračování hranice se nakonec jakžtakž podařilo vypointovat i vypravěčskou linku z roku 1968... A, musím si rýpnout, také se tentokrát nikdo nesvlékl. ()

Reklama

Mylouch 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Stvrzení popkulturní ambice autorů v dílu, kde se sice mile objevují scény z krkonošské Hříběcí boudy, hezky je vystižen Drda. Fučík ... pardon, Žižka drží na koni pevně, komunismus je ale vykreslen trapně schematicky (polistopadové dejá vu), souložit umělce přestává bavit a především chybí moudro starého klauna ... i když Horníčkův duch bych tomu neupíral (v ambiciózních tónech basklarinetu jsem jej neomylně poznal). O nejkritizovanějších agitkách zde na čsfd (Pyšná princezna) také ani slovo, i když aspoň Anděl přítomen je. No, prostě škoda nevyužité šance vystihnout skutečné lavírování mezi tvůrčí svobodou a ideologiemi 20.st. /2-3*/ ()

mh.mail 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

50% — Že by hlavním důvodem, proč byl příběh rámován okupační nocí v srpnu 1968, bylo ukázat tragickou smrt Martina Friče? To by asi bylo málo, neboť ani smrt Vlasty Buriana a některých dalších ukázána nebyla. No nevím, tato epizoda nijak nevybočila z rámce předchozích. Ovšem v jedné věci ano - nebyl nahý zadek! Až se tomu nechce věřit. ()

Matty 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

„Bylo to nutný, aby to pochopila i Marta Gottwaldová.“ Stejně nekoncepční díl jako všechny předchozí (v šedesátém osmém kromě Žáka chvíli sledujeme i Friče, po natáčení Uloupené hranice přichází skok cca o dva roky a natáčí se Němá barikáda, prostor věnovaný jednotlivým epizodám je značně disproporční), ale díky řadě neotřelých nápadů jsem se bavil. Je poznat, že komunismus Sedláčkovi sedí líp a dovolí si v něm víc. V jádru jde sice stále o melodramatickou tragédii a exploatace (psychické) bolesti některých postav překračuje hranici vkusu (Havel ve vězení), ale tón je kousavější. Zejména v případě Fričovy a Štěpánkovy linie. První svou frustraci řeší alkoholem (dívaje se přitom na plakát „Je čas soudruzi – skoncovat s alkoholem!“), druhý rezignovaně přijímá roli v divadelní adaptaci Reportáže psané na oprátce a ve Vávrově Janu Žižkovi a v obou případech se vyžívá ve svém přehrávání. Tragikomické situace obou jsou pointovány záběry z nečekaných úhlů (Štěpánek na pódiu Národního zezadu a z nadhledu) nebo s nečekaným obsahem (dva otylí pionýři hladí vycpaného krokodýla, což Frič komentuje slovy „To je jak z Bretona“) a výstižnými švenky (z hereckého ansámblu svorně zpívajícího Internacionálu na oponu Národního divadla). Vtipným tahem bylo zakončení vzpomínkové roviny scénou z natáčení Marvanovy komedie (Anděl na horách?) s držkující Chytilovou, napovídající, že období soudruhů poslušně plnících pokyny shora nebude trvat věčně. Rozsáhlé zapojení humoru jako obranného mechanismu ukazuje, že Bohéma mohla být přinejmenším mnohem záživnější sérii, kdyby si podobný nadhled dokázala udržet kontinuálně. ()

Galerie (22)

Zajímavosti (2)

  • Historické události nešly chronologicky po sobě. V dílu byla nejprve scéna podepisování kondolenční knihy při úmrtí Klementa Gottwalda (1953) a až později v rozhlase zazní zpráva o procesu se Slánského skupinou (1952). (DecentFellow)

Reklama

Reklama