Mylouch

Aranžmá šitá naturelu D.D. na tělo, stará garda R.Brown, trochu sušší pianista B.Green, hosté a spousta vkusných, neokázalých hrátek se standardy. Stojí to za to (jak zpěvačky jinak moc nemusím)

Oslava Kachyňových šedesátin tradičním zájmem o děvčátka. Kamerou Vl.Smutného někdy až příliš snaživě podporovaná živost vyprávění usiluje o překonání ne vždy zcela 100% herectví. 4* především za spíše obecně než jedinečně výstižné ztvárnění dramatu i radostí tvoření v atmosféře maloměsta tehdejších časů, přestože někdejší naléhavost sdělení do značné míry vymizela a ♫ hudba působí až nepatřičným dojmem.Šulcová, Aranka a Hartlova vedlejší role.

Dědictví, láska, podnikatelský záměr plus právnická klička. Básník, komorník a sportsmen. "Vodpusť můzo, že tě klamu, budu básnit pro reklamu." Přesvědčivé herectví (Filipovského miniatura) a pocta kanoistice i fotbalovým fanouškům. V předvečer mobilizace ♫ "zní píseň svobody, mládí a přírody ... abychom zvítězili" s gondoliérem Plachtou na zádi.

Přes obrovský rozsah pro méně motivované diváky jde o cenné množství výpovědí, které hodnotí situaci rozpadu ČSFR s odstupem, který již umožňuje nahlédnout často úporně bizarní potřebu sebeobhajování tehdejších aktérů, a dává je do kontextu vnímání tehdejší doby jejich politickými souputníky. Přesto zdaleka nebylo dořečeno vše důležité (třeba i to, že politické reprezentace obou zemí od r. 1993 byly původně zvoleny se zcela jinými mandáty než s jakými dělily a především následně vládly) a většinou jedná o výpovědi tehdy privilegovaných, často chybí konfrontace rozporů výpovědí s fakty ... ale to už by byla jiná a dlouhá pohádka. Tímto má pocta P.Pithartovi. 3-4*... A já si stejně myslím, že Jerzy Janoszyk byl Polokem. Kdeže jsou doby škádlení.

"Lid mne nemiluje, všude samá zrada" , ale i v takovém prostředí si Lelíček alias Salaam zakraluje, až bude žezlo zpocený. Nesporná inspirace pro hru Kat a blázen V+W i písničku Mercedes (předobrazem Rosita) z téže hry a pro Císařova pekaře. 3-4*

Hluboce chápavý obrázek strýčkova stáří pod střechami malostranskými. "Já přece také patřím ke stolu, jako ostatní." O ceně člověka a oblázků :"Kládou se nešoupe jako sirkou." Kemr, Haničinec, Somr, Hašek, Němec a Kaiserova poeticky zcizující replika o Šimáčkově Jeníkovi. "Snad nechcete všechny ty oblázky vyházet ?" (dramaturgie Marie Poledňáková)

Staropražská miniatura dobra a zla s neskutečným utrpením ve tváři L.Peška (na prahu osmdesátky) a tichou manipulátorkou Štěpničkovou plus vysoká kvalita tehdejší první a druhé herecké ligy ve vedlejším plánu. 4-5* -"Závist bejvá horší než kostižer." - "To jsou dneska lidi !"

Proti svým dobovým pohádkovým soupeřům "Sůl" překvapivě scénáristicky zadrhává nejvíce ve Werichových statických sólech, naštěstí vše dožene ve zobecňujícím poselství. K nejkrásnějším místům pak patří všechno s kořenářkou a s moudrou prostotou Marušky. "Teď chci být sama, ale jednou k tobě přijdu." Rážův rybář je potom opět pravým požehnáním.

Pro mediky zřejmě kultovní díl, oživený kresleně animovaným kontrapunktem a nadčasovou polaritou Jeskyňka-Vendulka, Neckář v Maratově ♫uhlazeném stylu Motownu. Kleinův a Pecháčkův vztyčený památník ze sladké doby, kdy jsme s celou sérií generačně paralelně procházeli týmiž situacemi.

Wassermanův scénáristický návrat do "Kocourkova" po 20 letech. Zázračná politická satira z 50.let v setkání hereckých generací. Doba vynálezů.